Parodie

CÍSAŘOVNA
(za stolem, pročítá dokumenty)
Takže návrh nového zákoníku…
SYN (přiběhne)
Mami!
CÍSAŘOVNA
Teď nemám čas!
SYN
Polda mi sebral koníčka!
CÍSAŘOVNA
Neboj, Ferdíku, já mu domluvím.
VYCHOVATEL (přibíhá)
No tak Jasnosti, pojďte. Císařská Milosti, velice se omlouvám…
CÍSAŘOVNA
Příště dávejte větší pozor.
(Vychovatel a Syn odejdou)
KOUNIC (vejde)
Veličenstvo, přináším z Francie spojeneckou smlouvu!
CÍSAŘOVNA
Výborně!
FRIDRICH II. (v okně)
Chceš válku, Mařko? Těš se!
DCERA (vběhne)
Mami…
CÍSAŘOVNA
Co zase, Marie Karolíno? Vlastně promiň, Kristýno.
DCERA
Mě ten úkol nebaví! Já chci…
(Vychovatelka odvádí Dceru).
CÍSAŘOVNA
Ty děti člověka nenechají… Už toho mám dost. Zavedu povinnou školní docházku!

Dracův hlas zněl značně podrážděně. „Pottere! Co si myslíš, že právě teď děláš?“
Harry si založil ruce v bok. „Právě teď ti oznamuju, že dneska jsem nahoře já.“
„Leda ve snu!“
„To není fér. Jsi tam pořád.“
„Protože mi dělá dobře mít nade vším kontrolu.“
„Ale sliboval jsi, že se budeme střídat. Že si zasloužíme… vzájemně pečovat…“
„Netuším, o čem to blábolíš, Pottere. A slez! Okamžitě, nebo tě shodím!“
Harry s ukřivděným výrazem zmuchlal svou peřinu do neuspořádané hroudy.
„Proč musím být pořád dole?“ zeptal se trucovitě.
„Protože to byl tvůj nápad vyhodit peníze za tyhle super úsporné patrové postele.“
***

Pořad pro dospělé, Večerňajs nikdy moc neslavil úspěch. Až to vypadalo, že ho vyřadí z programu. To se ale nelíbilo jeho účinkujícím.
Ovlivnilo to i výplaty v takovém rázu, že Křemek a Vochomůra se museli nastěhovat k sobě, aby ušetřili.
Rákosníka ta závist na jiné sledovanější pořady tak sebrala, že z toho celý zezelenal.
Amála se přidala ke květinovým lidem, kde jí začali říkat "víla".
Bob na to hodil bobek a šel se přestěhovat do klobouku, kde našel dalšího králíka.
„Uděláme z toho pořad pro děti,” navrhl Krtek. „Děcka dycky ocení divný individua.”
A tak všichni dostali to správné ocenění.

Dveře kanceláře se otevřou a vstoupí zavalitý muž v kvalitním obleku.
„Dobrý den pane ministře, nesu tu přihlášku do výběrového řízení,“ zamává tlustou obálkou.
„Tak se na to podíváme,“ šlachovitý mužík vyrovná na stůl bankovky s velkými hodnotami. „V pořádku, hned vám to zaeviduji.“
Nacvaká sumu do pokladny.
Načítám... Spojení selhalo
Nasadí sebevědomý úsměv a zadá příkaz znovu.
Pokladna odpoví spokojeným zachroustáním a vyplivne papírového hada.
„Účtenku si pěkně schovejte, mohla by se hodit.“
Návštěvník přikývne a chvíli roluje.
„Mám na ně doma speciální knihovnu. Doufám, že si na mě vzpomenete, až rozjedete tu loterii.“
Ministr na přítele spiklenecky mrkl.

Christian Hrdobec Brown byl nejmajetnějším chrobákem v okresu. Měl atletickou postavu, lesklé krovky a na kontě tolik trusu, že ho nebylo možné přepočítat. Měl však temné tajemství: Liboval si v sadomasochismu.
Stázička Ocelová byla malá nenápadná muška. Od rána se plahočila od výkalu k výkalu, až jednoho dne potkala pana Browna.
Hrdobec se do ní zamiloval a začal ji systematicky týrat, což Stázičce působilo nevýslovnou rozkoš. Byla vzrušená dokonce víc, než když se jí parta kluků pokoušela utrhnout nožičky a křidýlka.
Po několika dnech vydatných prasáren Christian řekl: "Teď si oba zasloužíme wellness. Pojď, do JZD navezli novou kupu hnoje."

Vila, interiér. Noc. Do pokoje vchází Sova a rozsvěcí. Překvapeně se dívá na všechny, kteří na něj čekají.
Sova: Co to má znamenat?
Ema: Už nebudete primář.
Cvach: Nejlepší jsem stejně já.
Blažej: Správně! Kolega je nejerudovanější, všechno zastane. Odcházíme s ženou do hor, kde nebudu více pronásledován smečkou sexuchtivých sester.
Čeňková: Budu kustodem. Rezek mi uniká příliš dlouho.
Ema: Nezůstanete ani tady. Pijete. Chcete, aby začal pít i Karel?
Kateřina: Ještě to tak. Nestačí, že já fetuji?
Ema: Nebojte se, budete mít péči, kterou si zasloužíte. Štrosmajer tam na vás čeká.
Exteriér. Noc. Před vilou tiše zastavuje černá sanitka.

Lucius si prohrábl vlasy. Mohl na ně být opravdu pyšný – hebké, jemné, v nejčistším odstínu platinově blonďaté, elegantně splývající, vždy pečlivě upravené.
Severus ho napodobil. Jeho účes byl jiný, přesto neméně elegantní. Havraní čerň dávala vyniknout rysům jeho tváře, které dominoval výrazný nos.
Byli jako den a noc. Nádherní a dokonalí.
„Skutečně jdeme k mudlovskému kadeřníkovi?“ podivil se Severus.
„Mám na něho ty nejlepší reference,“ usmál se Lucius. „Zasloužíme si přeci nechat se trochu opečovávat, nemyslíš?“
„Uvědomuješ si, že potom už nám žádná žena neodolá?“
„Máš s tím snad problém?“
„Ani v nejmenším,“ řekl a nasadil svůj proslulý svůdnický výraz.

„Jak můžeš být tak zlý, tak krutý, tak necitelný?“ zaznělo plačtivě.
„Nechápu, o čem to mluvíš…“
„Tys ho zabil! Slíbil jsi, že ho necháš žít… To ti nikdy neodpustím. Nikdo ti to nikdy neodpustí!“ přidaly se výhrůžky.
„Silná slova…“
„Myslel jsem, že ho máš rád…“ následovala trocha citového vydírání.
„Jistě že ano. Byl jeden z mých nejoblíbenějších.“
„Jasně… proto jsi mu na krk našil vlčí hlavu,“ vládu převzal cynik.
George R. R. Martin si povzdechl. Copak skutečně nikdo nechápe, že on své postavy má rád? Právě proto o ně tolik pečuje a každou z nich nechá umřít zcela originální smrtí.

„Jste mladý, nádherný!!!“
„No právě!“ Zíral do zrcadla. „Nezasloužím si lepší péči? Ve 25 je každý mladý a krásný. Žádné umění.“
....
„Chci být starý!! ...stárnout tak rychle, že mi budou závidět! Chci do důchodu!"
„Co??“
„Chci ihned zestárnout! Obraz to zařídí, přinést, odhalit!“
...
„Ale ne Vás! Můj obraz, kde jsem tak nechutně mladý. Bože tak zdravý! Nějaká choroba nebyla by? Zasloužím si lepší péči zdravotního systému, než jen prohlídky jako dosud!“
„Obávám se, že pak nebudete tak moc úspěšný ve společnosti, pane.“
„Ne! Copak jsi slepý? Stařešinové vládnou světu! A ženy? Pche! Všichni staří, šediví, nemocní. Mládí? Pryč s ním!“

Praha úpí pod taktovkou mladistvého tyrana! V nebezpečí jsou zejména starší lidé a zvířata.
„Venčila jsem Sofinku a potom přiběhl ON, chytil mě a násilím převedl přes cestu,“ líčí svůj strastiplný příběh důchodkyně K. „A já tam přitom ani nechtěla jít.“
„Ten hulvát mě nazval stařenkou a pustil mě sednout v elektrice. A to mi ještě ne-bylo a-ani papapa-padesáááát,“ podělila se s námi paní I.
Četnictvo je vůči opakujícím se stížnostem i nadále hluché. A přitom dle našich tajných zdrojů patří mezi oběti tohoto mladistvého delikventa i bobříci, které loví, a ptáčci, kteří chcípají díky množství zrní vsypaného do krmítek.