Parodie

„My se nebavíme,“ sténala kupa prostříleného masa, z níž navzdory předpokladům tekla naprosto normální červená krev, a zbývajícím okem nechápavě hleděla na svého vraha – robotického guvernéra Kalifornie s rotačním kulometem v každé ruce.
„Rozkaz zněl jasně,“ pravil stroj neemotivně, leč s nestrojově rakouským přízvukem, „najít a postarat se o královnu Viktorii.“
„Ale,“ namítalo její veličenstvo posledním dechem, „což nemohl být rozkaz špatně pochopen? Jistě jste se o nás měl postarat dočista jinak, vlídněji...“
Terminátor se zamyslel. Pravděpodobnost takového omylu byla netriviálně vysoká. Přepočítával. Přepočítával. Přepočítával. Přehřál se. Restartoval se. Nenaběhl.
Další pokus Skynetu zlomit odpor lidí časovým paradoxem skončil fiaskem.

„Let me introduce you to this car!“
„Oh, what does it do?“
„It can fly. And swim. It has a sonar, machine gun, everything...“
„Don’t you say!“
„Yes! Hairdryer... and a beauty salon. The agents deserve the best care.“
„How fast is it?“
„Well, it doesn’t really go anywhere...“
„So is this a car?“
„Maybe.“
„You know, maybe we should leave... we shouldn’t be here.“
„Come on, no one would be so evil to spoil this fun.“
Galilhai turned from her screen with a smile and stroked a fluffy white cat. She had sudden urge to be a little evil.

Stát se o nás umí postarat úplně nejlépe. Začne to školkou. Matka musí do práce a dítě do systému. Teď si hrej, potom uklízej, společně za ručičku na procházku, oběd, spánek a můžete jít domů.
Pokračovalo to školou v trochu přísnějším režimu, tohle se nauč a nezapomeň na úkoly. Ani v dospělosti se stát nezbavoval své starostlivosti. Nezapomeň chodit do práce, aby měl kdo vydělávat na daně. A aby sis nemusel lámat hlavu, za co ty peníze utratíš, tak ti těch daní vymyslíme víc.
A pokud neumřeš v produktivním věku, tak šup, máme tady domovy důchodců. Odložené dítě odložilo rodiče.

„Není to Bruce Wayne?“ šeptali si dva důchodci na lavičce v parku, když spatřili povědomou postavu.
„Je,“ potvrdil důchodce třetí, Alfred Pennyworth, sypaje z téže lavičky zrní holubům. „Věděli jste, že když Superman po té patálii s kryptonitovým kopím na truc potlačil veškerý zločin v Gothamu, zkoušel se pan Wayne uchytit jako kadeřník? Investoval do toho všechny své peníze, zaměstnal Červenku a kočičí ženu…“
Zhluboka se nadechl a nasadil si černé brýle.
„Bohužel, byla to péče, kterou si Gotham zasloužil, ale kterou zrovna nepotřeboval.“
Zlomený netopýří muž mezitím cosi zlověstně chroptěl a na invalidním batvozíku honil mouchy kolem odpadkového koše.

„Co jsem komu -?!“ lamentoval týpek s vyšinutým výrazem mezi propadlými tvářemi, zatímco stepoval před nebeskou branou.
„No, já bych věděl,“ prohlásil muž vyhlížející jako bezdomovec na heroinu, který poctivě stál ve frontě na svoji dávku vstup do ráje.
„Co jako?“ štěkl týpek podrážděně.
„Ale nic!“ štěkl zpátky muž, ale pak si uvědomil, že vlkodlaci neštěkají, takže to na týpka zavyl.
„Hele, klídek, jo? Vždyť já si nestěžuju. Mohlo bejt hůř.“
Vtom se vedle nich objevil chlápek s mastnými vlasy a hábitem tak zakrváceným, že podlaha pod ním vypadala jako z filmu Quentina Tarantina.
„Snape?!“
„Říkali, že si mě tady zasloužíte.“

„Dobré odpoledne, vzácný pane,“ zašveholila Stařena a s uctivou poklonou vítala Aarona ve svém příbytku. „Nabídnu vám čaj nebo kávu? Posaďte se, posaďte se...“ zvala ho dál.
Aaron s potěšeném odpověděl: „Jen čaj, děkuji.“
Stařena přicupitala s tácem naloženým čajovou konvicí a plechovkou se speculooskami. Otevřela ji a nabídla mu. Host si přece zaslouží zvláštní péči. Vzal si jednu sušenku a ona plechovku hned zase rychle zavřela. Podivný severský zvyk.
„Jsem na cestě po severu,“ řekl jí Aaron. Stařena se jen usmívala.
„Doufám, že se u nás zdržíte,“ odpověděla. „Ale jestli spěcháte, nebudeme vás samozřejmě zdržovat.“
Byl krásný jarní den.

,,Do akce, pane Košíčku,“ pobídl Tuřín Protéza. ,,Kdyby něco, zahoukejte dvakrát jako sova pálená a jednou jako sýček.“
,,Takhle?“ zeptal se Dildo, dvakrát zaskřehotal a jednou hvízdl.
,,Dostal tě,“ poznamenal Balík.
,,Hlavně běžte.“
Dildo se opatrně, aby ve tmě na něco nešlápl, plížil k ohništi, až rozeznal postavy tří obryň. Natáhl se po měšci té nejbližší.
,,Kam šaháš, chlíváku?“ zvolala, přidržela si Dilda na světle a olízla se. ,,Helemese. Hobit. Už vím, co bude k večeři.“
Dildo zaskřehotal, hvízdl.
,,Další!“ vyhrkla Vilma, svírajíc v pěsti Kikiho. ,,Tak do práce, oba, a nešetřete rozmarýnou.“
Na zem dopadla ovce se zakrouceným krkem.

"Dnes zemřeš, Harry Pottere," vítězoslavně zasyčel Voldemort. Harry sebou zuřivě zmítal; právě mu v pohybu bránilo zranění, socha, nebo svalová atrofie z čekání, než se Pán zla, Ten, jehož... víte jak, ten Raddlovic divnej vejlupek... vyžvejkne.
"Je mi tě líto," provolal Potter.
Voldemort si odfrkl.
"Takže, jak bych... AVADA-"
"Hhm," odkašlal si Harry, "a co tady náhodný spolužák? Máš říct něco opovržlivého..."
"Pohrdám jím," zabručel Voldemort, "AVADA-"
"Hhhhm, a co pomsta a tvé vítězství?"
"Jo, mstím se ti a konečně vyhraju," vzdychl, "AVADA-"
"A to nezmíníš mé rodiče?!"
Smrtijedi nervózně přešlapovali.
"Zasloužíme si trapně zdržující proslov antihrdiny," pokrčil Harry rameny.

A přišli na to v Bradavících, že žáky prý Snape zanedbává, jen si kouzlí v bílých rukavicích, a hůlkou špatným směrem mává. Ale Harry by rád nějakou kletbu, uhranutí uřknutí, Hermiona by zas chtěla baziliští uštknutí. Ron je celý posednutý, touhou po zlém věšťění, Snape je prý strašně krutý, když odmítá řešení.
Útěchou jim budiž možnost, Brumbálovy sestry, pomalu prý ztrácí soudnost a chce sejít z cesty. Prý zaslouží si lepší život, třeba s černou magií, ta prý skýtá řadu výhod, trošku temných nadějí. Harry už se velmi těší, na to její uřknutí, Hermiona zase řeší, poslat Snapea do smetí.

PYTLÍK
Krásné ráno, slunce praží,
posedím si na zápraží…
TRPASLÍCI
Hejhou, hejhou,
už trpaslíci jdou!
PYTLÍK
Snad mě oči neklamou?
TRPASLÍCI
Zvesela a plni zpěvu
přicházíme na návštěvu!
Chceme jídlo, pivo k tomu!
Host do domu, bůh do domu!
PYTLÍK
Splním každé vaše přání!
(Pěkní hosté, bez pozvání!)
Dejte si, co hrdlo ráčí
(doufejme, že jídlo stačí).
TRPASLÍCI
Hostíte nás vskutku skvěle.
PYTLÍK
(Kdybyste šli… radši domů.)
Nyní otážu se směle,
co vás vede do mé nory?
THORIN
Draka z Osamělé hory
chtěli bychom přemoci…
PYTLÍK
Mohu dobře pomoci!
Žil jsem v kině jako děcko,
věřte, o dracích vím všecko!