DMD č. 2. pro 2. 4. 2018. Téma: Němí svědci

Then, like now, it brought death.
Then, the Hand of Omega ushered in the Time Lord era - the cost was one starship. Now, Davros wants the same - the cost will be a planet.
Then, it couldn't think. Now, it still can't reprogram itself.
Then, it got its mind and turned to the Other. He banished it. Now, it wishes for the Doctor, who in Rassilon's time was the Other, to leave. He won't.
Now, like then, it will obey and record. It will be wielded as the deadly scientific instrument it was and is. Unable to ever warn its targets.

„Nesu ti hada, králi," pravila kořenářka. „Když ochutnáš, vše němé promluví."
Starý král se rozzářil: „Popovídám si se zvířátky!"
Jiřík vaří, ochutnává… a prchá z paláce. Jak by ne, když mu pánev vynadala, že ji špatně čistí, víno, že ho křtí vodou, slánka vykřikovala o pletkách s kuchařkou.
Nepomohl si. "Kam běžíš?" volala cesta…
Král přežvykoval hada. Najednou trůn zahromoval: „Zas žereš tučný? To budou prdy! Kdy dostaneš rozum?“ Vyděšeně vyskočil, ale když pes trůn utěšil, že dědek stejně brzo chcípne, dostal infarkt. Pádem rozmetal jídlo po podlaze…
Věci si povzdechly. Tak to bylo fajn, když je konečně někdo slyšel…

Mezi všemi zastávkami a zdrženími na cestě jednoho z nemnohých zástupců svého stavu se našlo jen málo chvil na špetku vlhkého tabáku v pomačkaném papírku, který v třesoucích se rukách hrozil každou chvíli rozlomením. Ty okamžiky schlíplého štěstí a vyvanulé radosti v krátkém světle hořící zápalky bylo třeba vychutnávat s největší zdrženlivostí, protože každý hrozil přinést svému proživateli tu poslední, nejdelší chvíli klidu.
Od soumraku nemohlo uplynout více než pár hodin, ale noc již měla pro nadcházející ráno několik záhad k rozřešení. A právě tady byla tou největší nedokouřená cigareta, svíraná chladnými prsty v dlani, které ale chyběl zbytek těla.

Kdysi prý snad kdosi odhodil pecku meruňky k tisovému keři před naším domem. Pecka se ujala, stromku prospěla symbióza s tisem a vyrostla statná meruňka. Chodily kolem ní celé generace obyvatel domu. Svého času si ji uzurpoval důchodce bydlící téměř nad ní, ošetřoval ji a v době zrání hlídal z balkónu úrodu. Ale ten je již dávno nebožtík, jeho byt několikrát změnil majitele.
I stromy stárnou. Pár let nazpět upadla při bouřce jedna větev. Dnes meruňka působí především nepořádek plody padajícími na chodník. Pročež domovní schůze odsouhlasila, že meruňku dáme skácet. Škoda, zmizí tak jeden němý svědek dějin našeho domu.

Inspektor Parker byl zvyklý, že fasuje všechny VIP případy.
Už se učil noty kvůli ošklivému ubití křížkem v průběhu opery Faust.
Už se učil pantomimu kvůli případu pašování kokainu.
Dva roky vytvářel identitu slavného jůtubera k rozkrytí korupce v módních soutěžích.
Cítil, že tohle bude jedna z těch libůstek.
Vražda ředitele v Brownově zaopatřovacím ústavu pro neslyšící ho postavila před nutnost naučit se znakový jazyk a vyslechout získat výpověď od stovky svědků.
Vrahem byl zahradník, nelegitimní dvojče pana Browna, který do ředitelovy kanceláře pronikl po liáně.
Když pachatele odváděli v poutech, Inspektor Parker již studoval iluminované rukopisy na další případ.

Seděli spolu na louce mezi letním kvítím, a za uspávajících hlasů cikád se tiše pohupovali na vlnách pozdních myšlenek.
Obloha byla temná a na obzoru se tyčil keř.
Řebříčky drkotaly okvětními lístky, neboť sluníčko teď v noci nesvítilo a nerozehřívalo louku do voňavé krásy.
Hvozdíky tiše pochrupkávaly, nevěda, že tu nejsou samy. Jejich růžové květy vypadaly skoro černě, ale ani jeden se za to nestyděl, byla přece noc.
Čičorka svými korálkovými hlavičkami neměla koho otrávit.
Jetel byl nesmírně vděčný, že ho momentálně nic nespásá.
Obloha byla temná, ale na všechno koukala velkým okem Měsíce.
Ti všichni byli němými svědky lásky.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, že som ťa tri dni nevidel.
- Ále, s Ančou sme sa na lúke zdržali. Nejak sa nám tam zapáčilo. Aj ty by si to mal niekedy skúsiť.
- Jáj Pištík, ale ovečky si mohol naspäť poslať. Však pes by ich sem zvládol zahnať. A aspoň by ste mali viacej onôho. Súkromia.
- Nebolo kedy, starý môj.
- Veď dobré, Pištík. Ale aspoň schovať ste sa pred nimi mohli. Odkedy sa vrátili, tak len v ohrade sedia a keď teba vidia, aj zabečať sa boja.

Pradědova krabice je plná pokladů.
Černobílé portréty exotických gejš s úsměvem Mony Lisy, kolorované pohlednice z Hongkongu či Port Saidu. Mapky Sibiře.
A fotografie. Portréty z ateliérů v Hronově, Jekatěrinburku i Vladivostoku. Desítky zažloutlých fotografií, na všech mladí muži.
Na zadní straně jedné tužkou zapsaný vzkaz:
Nejmilejší maminko a tatínku! Tady mě máte aspoň na papírku, aby se Vám nestýskalo. Osobně už se nejspíš neuvidíme.
Ti mladíci jsou si všichni podobní a není to jen uniformou.
Je to očima, unavenýma očima, které viděly to, co by nikdo vidět neměl.
Němými ústy křičí přes propast století svoje varování.
Jenomže nikdo neposlouchá.

Nespočetně výletů bažinami, roštím, potoky a bahnitými poli, protože Hrošice prostě nemá orientační smysl.
Spousta výstupů na rozhlednu vzdálenou od drchničky sice jen 5 kilometrů, ale zato zatraceně do kopce.
Snad milion procházek za každého počasí, protože panička nedokáže pochopit, že za slejváku, sněhu, krup jak tenisáků, vichřice nebo tornáda se ani tomu nejneposednějšímu psovi nechce ven.
A celých 7 let s těma otravnýma uřvanýma dětma, co Juno pořád chtějí hladit, i když jim svůj nezájem dává dost jasně na jevo.
Kdyby Juno uměla mluvit, tak je všechny sprdne na jednu hromadu. Nadávek by na to od Hrošice uměla dost.

Na cestě ležel oblázek. Opíralo se do něj slunce a tak se hezky třpytil. Chlapec kamínek cestou do školy sebral, chvíli si ho prohlížel a pak ho strčil do kapsy.
Jsem výjimečný, myslel si kamínek. Vybral si mne. Patřím k němu.
Chlapec si s kamínkem občas trochu pohrál.
Postupně si kamínek uvědomil, že v kapse ležely také další věci. Obaly od žvýkaček. Polámané tužky. Zauzlovaný kus provázku. Jednou dokonce chvíli i živá myš.
Už si svou výjimečností nebyl tolik jistý.
Jednou zjara, u řeky, vypadl kamínek z kapsy do vody.
Voda ho rychle unášela vstříc novým příběhům. Čas pomalu plynul.