Silmámilion

Šauroň přemýšlel, čím by nahradil ztracený Silmámil. Svolal si škyty, aby jim přednesl svůj plán.
„Nechám si vyrobit prsten, který bude magičtější než Silmámil.“
„Skvělý nápad, pane,“ odsouhlasili jednotně škyti.
***
Šauroň se zahalil do podoby sličného elfa a vetřel se do Elfíčka. Navštívil věhlasného šperkaře Kilobramböra.
„Mám pro tebe zakázku. Potřebuju zlatý prsten.“
„Tady je vzorník.“ Kilobrambör mu podal tlustou brožuru.
„Ale musí to být nejmagičtější prsten, jaký kdy kdo vyrobil. Musí mít moc, že mě všichni budou poslouchat. Nikdo mi taky nebude moct ublížit. A když se zahřeje, objeví se po obvodu elfský nápis.“
„Tak to si udělej sám.“

„Jednoho pošleme do Klaje,“ řekl Šauroň. Hlavní generál škytů položil jednoho cvrčka na příslušné místo na mapě.
„Další pojede do vesnice Hůlky a poslední bude hlídat češtu do Loklinky.“
Generál položil do Hůrky vypaseného červa a k Větrovu pohodil mrtvého pavouka.
„To by bylo, aby ten malý šklček plokloužl.“
Bulva si pobroukávala veselou melodii a mnula si pomyslné ruce.
Přítomní škyti se pošklebovali a tupě kývali hlavami.
---
„Cháška miželná. Kde je Čelnokněžný klál Altyčoku!“
Přízrak se bleskurychle přihnal, aby se mocná bulva Šauroň nerozlítila ještě víc.
„Pojedete k blodu a tam je žadlžíte. Bude váš devět, tak to šnad nepohnojíte.“