DMD č. 6. pro 6. 4. 2018. Téma: Čas hesel

Zed s Paulem vyrazili po pásu bíleho světla. Šli hodiny. Dny. Roky. Nebo jim to tak alespoň připadalo. Čas tu neběžel. Nebyli unavení, neměli hlad.
...
Šli snad celou věčnost, než v dálce uviděli rozcestí. Přišli ke křižovatce. Uprostřed, mezi cestami, stála socha vysoké postavy v kápi.
„Tak kudy?“ zeptal se Paul a ušklíbl se na Zeda.
„Tězko říct ...“ odvětil Zed a zamžoural do dáli. Ani na jedné cestě neviděl nic, co by napovídalo, kam vede.
„Poradím vám ... ale musíte uhodnout heslo ...“ řekla socha.
Zed s Paulem se na sebe podívali a pokrčili rameny.
„Ale pokud neuhodnete, propadnete nicotě na věky ...“

Postihnout byl na cestě k holubům, když si všiml hory papírů přetékající z jednoho stolu.
Není to horší než stůl velitele Elánia. Pomyslel si, ale okamžitě se za to napomenul.
"Co chystáš, Reginalde?"
"Hesla," odpověděl jeho kolega. Zvedl čtvrtku, kterou právě dokončil, do svých šedivých, popřišívaných prstů, aby své dílo podrobil kontrole "Kampaň pro oživení práv nemrtvých pořád potřebuje nová hesla," dodal a bylo jasné, že tahle práce navíc ho ani v nejmenším nezatěžuje.
"Pokud bys potřeboval inspiraci, tak mám shodou okolností knihu, která obsahuje mnoho..."
"Promiň, ale jak vidíš, spasení a posmrtný život na Nebesích není zrovna naší prioritou."

„Pusťte mě dál!“
„Žádný holky v naší pevnosti!“
„Řeknu to tvojí mámě!“ Spolehlivá taktika.
„To není fér!“
„Tak jenom jestli znáš heslo,“ vloží se do toho Blaise.
„My máme heslo?“ Šrumot v pevnosti.
„Mlčte!“ Pevnost zmlkne.
„Heslo, Lin, nebo nic!“
„Dejte mi nápovědu!“
„Tůdle. Heslo, nebo padej!“
„Hm...“ Hluboce se zamyslí. „Bradavice?“
„Ne.“ Pochechtávání.
„Salazar?“
„Ne-e.“ Výskot jako na kolotoči.
„Čokoládové bonbony.“
„Ne!“ Hurónský smích.
„Já je ale mám. Zaplatím za to, když mě pustíte.“
„Já mám hlad,“ hluboce toužebně Crabbe.
„Prosím, Draco,“ úpěnlivě Goyle.
„Ať jde dál,“ nadšeně Zabini.
„Slaboši. Tak teda polez.“
Genderové rozdíly byly potřeny nugátovým korupčnictvím.

Milovat budeš svého Boha, celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou silou.
Nebudeš mít jiného Boha.
Nezobrazíš si Boha.
Nevezmeš Boží jméno nadarmo.
Pamatuj na Šabat, že ti má být svatý.
Milovat budeš bližního svého, jako sebe samého.
Cti svého otce i matku.
Nezabiješ.
Nesesmilníš.
Nepokradeš.
Nevydáš pro svému bližnímu křivého svědectví.
Nebudeš dychtit po ničem, co patří tvému bližnímu.
Hospodin dal svým lidem tolik slov, že občas zapomínají, že láska není slovo
Láska je naplnění zákona.
Láska je sloveso, akce.
Věci se začnou dít, když se přestaneme schovávat za hesla.
Pro křesťany nastal čas mlčet a jednat.

"Vyšlete havrany do všech směrů!" vzkřikl hofmistr. Písaři se jali psát dopisů.
Komtesa z Hlubočep odevzdaně vzhlédla. "Něco se stalo, budou potřebovat posily," problesklo jí hlavou.
"Rozšiřte mezi sedláky, že Krále miluje Bůh; a slitoval se nad ním," přečetla si s oddechem. Smrt panovníka dlouho očekávala.
"Ať se služebnictvo pomodlí, přijdu k nim," pravila k barrandovskému hraběti.
"Na vědomost se dává, že Král nám dal pozemky od Smíchova k Černošicím," vzkřikne večer k nohsledům.
Sluhové se zbraněmi nad kuropěním zmizí. "Za naše děti," stojí na korouhvích.
Ráno již jednota neexistuje. Nastal čas hesel a vzdoru. Názory se různí, krveprolití přichází.

Hlouček studentů přešlapoval před obrazem Buclaté dámy, který toho času Buclatou dámu neobsahoval.
"Ehm... Máme hesla. Vážně potřebujeme do věže."
Odněkud z vedlejší stěny se ozvalo vzlyknutí.
"Támhle je!"
"Nejsem!" křikla Buclatá dáma zpoza křesla se spícím kouzelníkem.
"No dobře," odevzdaně se přišourala do vlastního rámu.
"Hesla?"
"Takže. Merlin nemá ani jednu čistou ponožku. To máme Mna1čp. A... A..."
"Mandragora sežrala tác chlebíčků, skřítci tancovali kankán dvakrát, hvězdička. MstchStk2x*," snaživě přeříkal Fred.
"Špatně. A já DÁVÁM VÝPOVĚĎ!" zaječela Buclatá dáma.
"Ten dobrák, který na ministerstvu tohle posílení bezpečnosti vymyslel, ode mě dostane dárek. Krásné zabalenou ultrasmrdutou hnojůvku," zasnil se George.

Nakonec se Lucka rozhodla si to kafe před následujícím bojem
přece jenom dát. A ne jen tak ledajaké.
Její oblíbené cappuccino, a to hned dvojitou dávku.
Co kdyby zase usnula?
Pán Jeskyně promluvil: ,,Právě jste přišli ke kouzelné jeskyni,
nacházíte se přímo u jejího vchodu. Abyste vešli dovnitř, budete
ale muset uhodnout heslo. Máte tři pokusy a nápověda je,
že heslo nějak souvisí s oním vchodem!"
,,To je trochu chabá nápověda," povzdechla si Lucka spolu se svými dvěma
souputníky Tomášem alias trpaslíkem Ragulem a a Liborem alias hobitem
Timurem.
,,Inu, kolik hesel znáš, tolikrát jsi pařmenem," usmál se geek Petr.

Petr se k tělu doplazil, klekl si a zvolna se mu sneslo do klína. Společně, prostupovala je pouze jediná nit života,nádech a objetí. Opona.
Na ní byl promítnut snímek Alice, jak se schovává za gramofonem a Lecha, který nad ní stojí rozkročen, s figurínou nad hlavou v nebezpečné pozici, starý snímek ze zkoušky. Sálem se rozléhal dobře naladěný hlas: „Po čase se ukázalo, co nakonec byl zdravý vztah a co ne.“
„Michale, tos neudělal!“ zařvalo to zpoza zatažené opony hlasem Alice.
„K. to chtěla,“ odpověděl jí stejně hlasitě mužík za promítačkou. Celý sál začal svorně skandovat: „K.! K.! K.!…“

První máj, lásky čas. A nebo také svátek práce.
"Občané, slavte! Všichni budou muset povinně vyjít do ulic, nést vlastnoručně na hodinách výtvarné výchovy vyrobené transparenty a tvářit se naprosto nejvíc nadšeně. To bude ale psina, což?"
Rozkvetlé třešně při tom budou vonět, sluníčko svítit a tráva růst. Uvidíme kachňátka a kuřátka kolébající se za maminkami a telátka pijící mlíčko, které jim lidé nevezmou.
Zítra zase budou kluci kopat do meruny a holky zkoušet nové druhy copánků a obdivovat Lenčinu novou sukni z NDR, maminky budou vařit a tatínci číst noviny.
Ale předtím je tu čas hesel! Vyjděte do ulic!

"Dobře, ale musí to být úderné!"
Nastalo rozpačité ticho.
"Ty, jež procházíš naší branou věz, že žádné uchvácené bohatství nemůže nahradit prázdno v tvojí duši?" zkusil navrhnout Okolik.
Filozofové se zahleděli na malou dřevěnou tabulku, se kterou hodlali zastavit Tsortské jednotky útočící na jejich město.
"Asi by to chtělo něco kratšího."
"Zhyňte, uchvatitelé?"
Několik filozofů pokývalo hlavou na souhlas, několik ale začalo namítat, že občas uchvátí nějaké to pivo nebo cizí ženu, tak jestli by se jim tak radikální heslo nevrátilo.
"Dobrá, dobrá," snažil se Xeno utišit počínající hádku, "napíšeme tam prostě ZHYŇTE a tu ceduli otočíme směrem k nepříteli."