DMD č. 6. pro 6. 4. 2018. Téma: Čas hesel

Rodina trollů, která nám nekonečné kilometry úspěšně blokovala cestu, začala bojovat mezi sebou. Otec troll zakopl, spadl na stolek Fruktansvärd a nohou, která se z něj ulomila, začal ohrožovat okolí.
Schovali jsme se do skříně Överleva a díky nordistovi v našich řadách jsme rozkódovali nástrahy hladové postele Järv i sběrného koše Njure.
Schodiště ovšem ovládla hyperrealistická plyšová zvířátka, která se v kuchyňském oddělení vyzbrojila rozbitými skleničkami Försiktigt a noži Rikdagsval.
„Ještě musím najít lampičku Midnattssolen!“ protestoval bratr.
„Na to zapomeň!“ zavrčel nordista a začal se za tónů „How do you do“ probíjet dekorativní palicí na stloukání másla Gråta k východu.

Před rokem 400: Morituri te salutant
12. stolení: Nepřátelům země české hlavy dolů
1120: Non nobis, Domine, non nobis, sed Nomini Tuo da gloriam
1412: Hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti
1789: Liberté, égalité, fraternité
1848: Proletáři všech zemí, spojte se
1861-1865: E Pluribus Unum
1883: Národ sobě
1918: Nebát se a nekrást
1935: Ein Volk, ein Reich, ein Führer
1936: ¡No pasarán!
1951: Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak
1969: Love, Not War
1989: Havel na hrad!
21. století: bF1lm2PS3Vz – Neplatné heslo – vygenerovat nové?

“Chceme svobodu!” křičí, “chceme spravedlnost! Chceme bezpečnou zemi!”
Hádají se, přestrkují, ukazují jeden na druhého. V ústech vznešená hesla, ale v myslích jako by se usídlil ďábel.
“Nechceme, aby nás ohrožovali! Nechceme, aby nám sebrali naše tradice!
V době změn ukazují svou pravou tvář.
“Ať chcípnou! Bojíme se o svoje děti!”
Bijí se slovem za své hodnoty, ale sami zapomínají, jaké jsou. Ne nepodobni Boschovým kreaturám odsuzují jiné k záhubě, bez lítosti, bez soucitu.
“Vlastizrádci!” ukazují na ty, kteří vyjadřují pochopení.
Zapomínají, že nakonec jsme všichni jen obyčejnými lidmi, že všichni v hloubi srdce toužíme po totémž.
Žít v míru.

Uživatelské jméno:
Runa
Toto uživatelské jméno již někdo v minulosti zaregistroval.
Nevena
Toto uživatelské jméno již někdo v minulosti zaregistroval.
Lodní šroub
Konečně.
Heslo:
namesicnej balvan
Heslo musí obsahovat aspoň jedno velké písmeno.
Namesicnej balvan
Heslo musí obsahovat písmena, čísla a speciální znaky.
Namesicnejbalvan
Heslo musi obsahovat aspoň jedno číslo.
Namesicnejbalvan12345
Heslo musí obsahovat aspoň jedno velké písmeno, číslo a speciální znak.
Namesicnejbakvan1234@
Hesla se neshodují.
Náměsíčnejbalvan1234@
Heslo musí obsahovat aspoň jedno velké písmeno, číslo, speciální znak, interpunkční znaménko, hieroglyf, znaménko cyrilice, znak gangu, pozitivní poselství, žíni jednorožce, kořen mandragory, středně složitou čáru, vlaštovčí pírko, netopýří chmýří a šnečí sliz.

Operativní cestou získán poznatek o radikalizaci vnitřního protivníka. Objekt DOKTOR-19 v úzkém kruhu neidentifikovaných exponentů tzv. Charty (mj. objekt IVAN) prohlásil: "Skončil čas hesel, nastává čas činů."
Mimořádně závažná informace získána 25. 10. 1978 spolehlivým pramenem (ZTÚ DIAGRAM), ihned předána X. správě.
***
Někdy si už o tátu dělám vážné starosti.
Z jeho pracovny se včera ozývalo rádio, šoupání židlí a ťukání skleniček, nakoukl jsem, kdo přišel. Byl tam úplně sám! Mrkl na mě a nahlas prohlásil:
"Ahoj, Ivane, posaď se. Jsme všichni. Musíte vědět, že skončil čas hesel a nastává čas činů!"
Deníkový záznam M. B. z 26. 10. 1978

Čas hesel nikdy neodezněl; za každé doby neomylně spějeme
(nehodící se škrtněte)
ke světlým zítřkům
k bude líp
to vše ovšem svobodně, rovně, bratrsky
pro větší slávu boží
Poslední jsou zas a znova poslední
(nebo první na ráně, jak se to vezme)
V každé generaci se však najdou tací
co mezi řádky paběrkují písmena
která se do hesel nevešla
a někdy i křičí, zcela nepředpisově
I takoví, co mlčí
ale víme, důvody jsou různé
a mlčet je možno
v mnoha významech
No a mezitím
brodíme se nezaheslovanou částí života
proplouváme jak kdo dovede
A při tom všem
ještě pořád
žijem

Ani po hodině se Hamilton nemohl přestat třást.
„Prý Bez hesla nesmí dovnitř ani Washington, pane! Idiot.“
Laurens se rozesmál. Hamilton mu v pomstě přitiskl promrzlé nohy na lýtka. „Máš být na mojí straně!“
„Samozřejmě že jsem, chudáčku Hamiltone. Že si takhle dovoluje dělat svou práci.“ Laurens ho políbil na nos. „Ale jak si mohl zapomenout heslo?“
I v šeru bylo vidět, že se Hamilton rozzářil. „Mám plnou hlavu někoho jiného.“
Další polibek šel na tvář. „A kdo je ten šťastlivec?“
„Slečna Schuylerová.“
Poslední polibek se zastavil jen kousek nad rty. Ale Hamilton si toho ve svém štěstí ani nevšimnul.

Kdysi ho to bavilo. Vlastně se bavili všichni. Věřte nevěřte.
Teď ztěžka oddechuje a dýchá se hůř a hůř.
„Říkali dneska ve škole, že si máme dát pozor, představ si...“
Jenže otec si už nepředstavuje.
S námi ušetříte. Víte?
„Hrozný, co?“ hryže syn do rtu. Televize zpívá vysoké ááÁ a splývá s ležící matkou, „záda, můj ty bože, celý den hlava, nakonec ještě tohle!“
Jenže nikdo se neotáčí, protože včera kotník a zítra koleno. Zelená vašim-
Nakonec prokousne, to když vidí rudě.
.
.
.
Marně.
Zůstává šerý pokoj.
Obrazovka.
A dvě tři horké mrtvoly.
Během večerních hodin očekáváme ze severu přibývání oblačnosti.

´ŘÍM JE VĚČNÝ!´
´ZDE VLÁDNE BOŽSKÝ CAESAR!´
´SLÁVA CÍSAŘI!´
´Nech se naverbovat! Žold ve zlatě! Pravděpodobnost povýšení 2,0 %!´
Památné kameny, cedule, billboardy. Nejméně třetina hesel byla dokonce v barvách.
„Působivé,“ komentuje malý Gal výzdobu ulic.
„Bolí mě z toho oči,“ reaguje Obelix kysele. „Kde jsou mí Římánci?“
Asterixovi je taky divné, že po nich není ani vidu... Když za nejbližší vývěskou spatří vyčnívající přilbici.
„Hej! Vojáku! Kde najdeme velitele?“
Plechové brnění zachrastí.
„Říman!“ nahne se Obelix z vozu prudce, až Královna pohoršeně zafrká.
„Nech toho, Obelixi, je jen jeden,“ krotí ho kamarád. „Takže?“
„H-h-h-hlavní na-na-na-náměstí. C-c-c-ctihodný T-t-t-taxus,“ vydrkotá vojáček.

Čashesel (čti "ča-she-sel") byl prastrýček známého vraha Časnačaje. Vypadal trochu jako on. Ale povaha? Ani náhodou!
Zaprvé měl hrozně rád lidi, koťátka a čaj.
Ale především miloval hesla. Hesla! Jakéhokoli kmene, oddělení, třídy, řádu, čeledi, rodu a druhu.
Chodil po Zeměploše, docela sám a přece šťastný, a skandoval:
Nac-Mac-Fí-gl, ksicht jak bí-gl!
Nebo taky Mag-rá-ta je na-ha-tá!
Anebo Ča-snač-aj je bl-be-ček, vy-ko-pem mu hro-be-ček.
A občas provolával zcela nejasné zvěsti, kterým nerozuměl ani on sám, jako například
Za-hes-luj-te Win-dow-sy, ji-nak vás vir zar-dou-sí!
Nikdo ho nebral vážně. Chudáka, stiženého popkulturou, manio-depresí a příšerou zvanou "kantrak". Nebo "kantůrek". Nebo tak nějak.