DMD č. 14. pro 14. 4. 2018. Téma: Pekelný zákazník

"No je to peklo. Tenhle chce lepší tarif, tenhle frfňá, že Pražská plynárenská to má levnější... ale nejhorší byl tuhleten dávno, chtěl po mně dočista modrý z nebe a nakonec jsem mu musel vlízt dovnitř stropem. A..."
"Tady ste na zákaznický lince, člověče Satane!" zařve mu do uší šéf plynárny Pekelné ohně "Co si tady vyřizujete soukromý hovory?"
"A na tebe taky dojde," mumlá si Satan, zatímco vytáčí číslo na pana Anděla, co má špatný kotel a vyhodili ho z práce a jestlipak víte že v putyce Nebe majitel šikanuje zaměstnance. "Však ty mi taky jednou tu výplatní pásku podepíšeš."

"Méďo, že tě to baví, tisknout mi účtenku, šetři papír, loterii s tím stejně nehraju," praví žoviálně Jimram.
"Ne, teď jste tu náhodou jen samí známí štamgasti, ale nikdy nevím, zda mi v lokále nesedí někdo, kdo vytasí služební průkaz a začne kontrolovat."
"Není to paranoidní?" otáže se Tadeáš.
"Není. Čert nikdy nespí. To máme čojku, finančák, hygienu a iks dalších státních ouřadů..."
"A tito všichni jsou tedy čerti..." zareaguje Lev.
"Přesně tak."
"Brzdi, Méďo, nebo nakonec vyfasuješ flastr za znevažování úřední osoby," zklidňuje ho Jimram.
"Pravda, takže tady máš účtenku, a co vy dva, taky platba nebo ještě pivečko?"

Nad dveřmi cinklo.
“Dobrý den,” pozdravila dívka s nevinnýma modrýma očima.
Majitelka hokynářství ji odhadovala tak na šestnáct. “Dobrý den, slečinko, copak vám můžu nabídnout?”
“Prosila bych rozinky. Deset deka, prosím.”
Navážila, zabalila.
Dívenka zaplatila a slušně se rozloučila.
Hana Krásová sezobla dvě rozinky hned za rohem. Byla zklamaná. Doufala, že uvidí toho legionáře, co se do něj zakoukala Poldýna. Tedy, ne, že by jí sestra pověděla, že má jeho matka v téhle ulici hokynářství, vlastně jí ani neřekla, že existuje nějaký legionář… Potutelně se usmála. Nevadí, zkusí to někdy příště. Jednou ho uvidí - a pak si ho pořádně prohlédne.

„Tak dřevěný špalíčky bychom měli, březový proutí taky. Černý tepláky a krém na boty jsou doma. Kožich bude problém.“ přemejšlel cestou do obchodu.
„Dobrý den, potřeboval bych nějakej velkej pytel.“
Slečna prodavačka snášela kde co, než nakonec něco vybral.
„Teď nějakej řetěz, aby pěkně chrastil.“
Slečna vrhla zoufalý pohled na kolegu. Ten byl ale ve svém živlu.
„V potřebné délce bychom měli pouze tohle…“ s lišáckým mrknutím vytahl na pult asi metr dvacet geniálního řetězu.
„Nádhera,“ zajásal, „ještě kdybyste tak měli kožich.“
„No, mohl byste si vzít ještě jeden pytel,“ naznačil průstřihy na hlavu a ruce, „působí to velmi výchovně.“

Otec Marcus stál vedle sochy zeleného draka a čelil zlostnému pohledu hraběte Tarnaka.
„Platím vám za to, aby se naučila základy, ne aby se z ní stala odbornice na hospodářství,“ vyštěkl.
„Poskytuji všeobecné vzdělání všem stejným metrem. Pokud je úroveň takového vzdělání přespříliš, připlaťte jí soukromé hodiny a já svou výuku zaměřím na poezii a vyšívání,“ odvětil kněz příkře.
Hrabě se hlasitě uchechtl, než pokračoval: „Jak si dosud vede?“
„Je bystrá. Učí se rychle.“
„Výborně… ale nepřehánějte to. Chci, aby byla vzdělaná a nedělala ostudu u dvora svou negramotností, ne aby se z ní stala emancipovaná přítěž.“
„Jak si přejete.“

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či tiež vidíš to, čo ja.
- Veruže Jarík, asi vidím. Čertisko ti sem mieri.
- S chvostom aj kopytami. A čože tu chceš, čierna duša? Hádam si po tie naše neprišiel.
- Dobrý deň. Nie, dnes nejdem po duše. Dnes žinčicu a oštiepky zháňam.
- A to si ku nám prišiel. Veď my tu nič také nemáme.
- A čo máte? Nemôžem sa naprázdno do pekla vrátiť.
- Nuž, slivovicu by sme ti mohli predať. Ale pozor na ňu v pekle. Je to horľavina prvej triedy.

Zvonek zněl ostře a výrazně, jako mince vyhozená do vzduchu a rotující v rudém světle zapadajícího slunce.
„Uličníci!“ vbelhal se do krámu prodavač.
Žádní rozpustilí chlapci u dveří, jen jeden zákazník.
„Červené balonky,“ pečlivě vyslovil a když kroužil hlásku o, prodavači se vybavila vzpomínka z dětství, jen tak proběhla mozkem a donutila ho otřást se. Zákazníkova ústa mu na okamžik připomínala mihuli, kterou mu kdysi podstrčil do postele starší bratr.
Vytrhl se z myšlenek a otočil se k polici.
„Červené mi zrovna došly. Mohu vám nabídnout nějaké jiné?“
„Můžete mi je nabarvit,“ odpověděl zákazník.
A pak... už jen ty zuby.

"Přišla Lisa a Anna! Jak se Vám daří? Vy už se budete jistě brzy vdávat, co?"
"To tedy určitě nebudeme."
"A co ráčí dámy dnes nakupovat?"
"Kartónek jehel, rybí konzervu,..."
"Hned to bude. Nedáte si bonbony?"
Za 15 minut.
Ajéje. "Dámy, copak potřebujete tentokrát?"
"My jsme zapomněly kvasnice."
"Tak tady to máte. Dáte si ještě bonbon?"
Za 15 minut.
Co zapomněly teď?!
"Tady máte to kafrové mazání. Dáte si ještě bonbony?"
Za dalších 15 minut.
Už jsou tady zase! Budu muset objednat další bonbóny...
Za 75 minut.
"A ještě falunské uzenky."
Teď abych běžel do skladu pro novou krabici bonbonů!

Oběť se nejdříve musí postavit na několik metrů čtverečního igelitu a svléknout. Můžou z ní odpadnout nosiče DNA — vlasy, chlupy, šupinky kůže. Její oblečení je důkazní materiál a putuje do papírových pytlů. Pak je třeba prohlédnout a zdokumentovat zranění. Lékařem, popisem, fotografiemi. Všechna zranění. Pak je třeba odebrat vzorky DNA oběti a vzorky ze všech dostupných sliznic a tělních otvorů.
Vše se děje jen se souhlasem oběti.
“Jsi naživu a podezřelá.”
Petr ji celou dobu drží za ruku. Zlatíčko. Přinese náhradní oblečení a odveze ji domů.
“Věřím ti. Víš, co to znamená?”
Nedokáže myslet.
“Ten útočník mohl jít po tobě.”

Šauroň přemýšlel, čím by nahradil ztracený Silmámil. Svolal si škyty, aby jim přednesl svůj plán.
„Nechám si vyrobit prsten, který bude magičtější než Silmámil.“
„Skvělý nápad, pane,“ odsouhlasili jednotně škyti.
***
Šauroň se zahalil do podoby sličného elfa a vetřel se do Elfíčka. Navštívil věhlasného šperkaře Kilobramböra.
„Mám pro tebe zakázku. Potřebuju zlatý prsten.“
„Tady je vzorník.“ Kilobrambör mu podal tlustou brožuru.
„Ale musí to být nejmagičtější prsten, jaký kdy kdo vyrobil. Musí mít moc, že mě všichni budou poslouchat. Nikdo mi taky nebude moct ublížit. A když se zahřeje, objeví se po obvodu elfský nápis.“
„Tak to si udělej sám.“