Děti z Bullerbynu

Už stačí jen posypat zvrchu a můžeme dát mazanec péct.
,,Až bude hotový provoní celý dům."
Maminka mi dala tuhle skvělou radu, abych mazanec nepřipekla.
,,Uvidíš, jak najednou ve světnici začnou tatínek s bráškou čmuchat."
,, Hihii, jako hladoví psi."
,,Tak to radši dávej pozor, aby tě nesežrali."
Ach, já mám tak ráda Velikonoce.
,,Mamiii, podívej, co jsem nakreslil. To je malé kuřátko!"
Bráška se přiřítil do kuchyně tak rychle, že vrazil do stoličky, upadl a zvrhl moji sklenici s mlékem.
,,No tys teda chytil zajíce. Není ti nic?"
,,Nee, ale polil jsem si kuřátko. Teď to není kuřátko, ale mazanice."

Lasse řekl, že námořníci pláčou rum, Bosse opáčil, že ne, a tak Lasse svolal všechny do stodoly, že to dokáže. „Pokud chcete hojivé námořnické slzy okusit,“ kázal Lasse, „musíte začít u sebe.“
Myslela jsem na končící léto, na Lasseho, který brzy odjede na internát a opustí Bullerbyn… V krku se mi sevřelo.
„Nestírej je,“ šeptl Lasse a zamíchal do mých slz několik kapek rumu. Chutnalo to trochu slaně a trochu hořce. Potom Lasse řekl, abychom si lehli na záda. Všechno se jemně pohupovalo a kolébalo. Lasse slíbil, že Bullerbyn vždycky bude naším přístavem a já se budoucnosti najednou tolik nebála.

Nakonec jsme ze zdejších dětí zůstali v Bullerbynu jen já s Ollem. Kromě našich tu jiné děti nejsou, tak jich aspoň máme hodně, aby si mohly spolu hrát. Stejně si ale myslíme, že oproti nám jsou ty naše děti chudinky. Jiná doba, jak se říká. Tohleto je nebezpečný, tamhleto se nesmí. Zrovna nedávno nám říkala učitelka, že bychom je neměli nechávat chodit do školy samotné, dlouhá cesta přírodou a ve Storbynu pak spousta aut... Prý bychom si měli taky pořídit auto a vozit je.
Letos v srpnu je chceme vzít k Nockenu. Snad aspoň ti raci tam ještě nějací zbyli.

Když jsme byly starší, a s námi byli starší i i maminka, tatínek, maminka a tatínek Britty a Anny, i ti Olleho, a také Agda a Oskar, přišel Lasse s takovým udělátkem, které by prý mohlo všem usadnit práci.
Mělo pomoc hlavně při sklizni, že dokáže sklidit všechno ovoce a zeleninu.
Všichni v Bullerbynu jsme se shromáždili pod hrušní stojící na našem statku, Mellangårdnu, aby nám Lasse mohl prvně předvést, jak funguje. Zmáčkl nějaká tlačítka na onom stroji, stojícím po hrušní, a už to jelo.
Stroj prudce strhal ze stromu hrušky i listí, a úrodu celou pomačkal.
Lasse pořádně dostal.

Lasse řekl, že jestli bude ještě jen o půl stupně tepleji, uškvaří se mu mozek v hlavě, a že se musí jít aspoň namočit ke studánce. Taky nám bylo hrozně horko, a tak jsme nakonec šli všichni. U pramene jsme si pořádně namočili vlasy ve studené vodě, až jsme byli skoro celí mokří - protože z vlasů nám přece voda tekla za krk a na ramena. Bylo to v tom horku ale moc příjemné.
Brita pak navrhla, že si uděláme klobouky z velkých lopuchových listů. No a nejspíš díky té vodě a lopuchům se ten den nikomu z nás mozek neuškvařil.

Neznámý X obarvil v ovčíně polovinu ovcí na modro. Majitelka jen protočila oči.
Kdosi, nazvěme jej pan Y, přemluvil celou malotřídku, aby si do lavic sedla v plavkách, s ploutvemi a šnorchly. Slečna učitelka z toho měla psotník.
Jakýsi dareba (třeba Z?) poslal do nemocnice bezdomovce s odepínací zakrvavenou umělou nohou. Novou ošetřovatelku museli křísit tři doktoři.
V pět ráno zvedl mladý farmář oči vyčítavě ke stropu. Na půdě zvonilo padesát budíků. Který...? T?
Mechanika nahá dáma v traktoru šokovala. Kolegy v garážích nadchla. Kdo to byl? Pan U?
Lisa, Anna, Britta, Bosse a Olle mají jasno. Lasse se vrací.

„Byl obrovskej!“
„Ale nebyl!“
„Byl! Měl tááákovýhle klepeta!“
„Kecáš, Bosse, byl to docela obyčejnej rak a jenom tě trochu štípnul.“
„Jo, Bosse hned ječel jak holka!“
Kluci běhali po břehu a vyváděli. My holky jsme s tatínkem uklízeli boudu.
Letos to na Nockenu bylo ještě lepší než obvykle. Chvojí, na kterém jsme leželi, vonělo smůlou a obloha byla plná hvězdiček.
Ráno jsme pak vytahali sítě a moje byla ze všech nejplnější. To budou v Bullerbynu hody. A vůbec nejlepčejší klepítka dostanu já, že jsem toho nalovila nejvíc.
Musím to mamince všecko vyprávět, o racích a chvojí.
A jak voní noc.