DMD č. 14. pro 14. 4. 2018. Téma: Pekelný zákazník

Jmenuji se Apu Nahasapeemapetilon. Jsem Ind. Snesu hodně. Několikrát přepaden, mnohokrát ponížen, potupně oženěn. Vlastním malý obchod se smíšeným zbožím. Denně se potýkám s různými typy zákazníků. Nerudní důchodci, užvaněné ženy, drzé děti. Ten nejhorší má jméno Homer J. Simpson. A právě vstupuje do dveří.
Nenabízejte mému božstvu buráky. Neprskejte na to sklo, před chvílí jsem ho umyl. Koblihy v regálu nejsou vzorky na ochutnávku. Prosím, nedotýkejte se mastnýma rukama žádných potravin, i jiní chtějí mé zboží kupovat. Časopisy odkládejte výhradně tam, kde byly předtím.
Den ode dne je to horší. Pekelný zákazník, co říct víc. Karma mě musí nenávidět.

This time Aminah was voluntold to lead the recruiting party. She scanned the crowd. The soldiers with her knew very little about magic. Still, there were some people she couldn't quite pass by.
She lifted her hand to point them out, eyes cold and hard.
"You want me," the man spoke broken Arabic with an accent. No magic.
"I am not your way to heaven from this purgatory, soldier," she declined in English.
"Oh, you're definitely not an angel, I know," his eyes were as hard as hers. "Take me. Or I'll tell your companions about your other activity here."

"Can I've one caramel frappuccino and hot chocolate but kid temperature."
"One caramel frappuccino and hot chocolate, do you want a cream on top?"
"Only on the chocolate, please."
"Anything else?"
"Gabriel, did you finally choose what you want?"
"Oh yes, can I have half-whole milk and half non-fat milk, no foam, two shots of decaf and two shots of regular, three pumps of caramel syrup and three pumps of vanilla syrup, with cream on top, sprinkles and caramel syrup on top as well in the venti cup, please."
Sam just sighed and looked at the poor guy with pitty.

„Dobrý den! Máte, prosím vás, zelené traktory?“
„Dobrý den! Ne, máme jen modré traktory, které vidíte za mnou.“
„Aha... A zelené traktory máte?“
?!?
„Tak máte ty zelené traktory nebo ne?“
„Jak jsem vám už řekla – máme jen modré traktory. Zelené máme pouze autobusy.“
„Tak to je prima! A zelené traktory máte?“
„Děláte si ze mě legraci? Já jsem vám přece řekla, že zelené máme POUZE AUTOBUSY!“
„Hm... A zelené traktory máte taky?“
„Ne, milá paní! Máme sice traktory, ale jen modré.“
„Ale v zelené je máte taky, ne?“
„My máme JEN modré!“
„ Aha... Dostanu tedy zelený?“
"Až naprší a uschne!"

Nikdo z dodavatelů, kteří nakonec prošli ostrým výběrovým řízením pro vybavení klubu LUX, na tuto zakázku nevzpomínal příliš rád. Zadavatel totiž vyžadoval přesnost a preciznost, která byla i pro losangeleské dodavatele, zvyklé na zpovykané hollywoodské hvězdy, něčím nevídaným. Mramor koupelnových obkladů musel být sněhobílý. Bukové dřevo podlahy perfektně vybroušeno i pod barovým pultem. Klavírní křídlo Steinway vracel načtyřikrát.
Nejhorší bylo, že se zadavatel (v perfektním bílém obleku) nečekaně zjevoval za každým řemeslníkem, který si chtěl něco ulehčit. Nevěděli, co je děsí víc – zda jeho palčivý pohled, nebo žena s poloviční maskou a dýkou za pasem, co mu šla v patách.

Prodejce pohledem vyhodnocoval postaršího muže. O chvíli později už k němu přistupoval a patřičně nadšeným hlasem vykládal o výrobcích.
„Ale tady vedle máte něco podobného za poloviční cenu.“
„Jistě, ovšem tento výrobek má jedinečnou kvalitu a za ty peníze navíc určitě stojí, vlastně ještě vyjde lacino.“
„A opravdu myslíte, že je potřeba pořizovat ještě toto příslušenství?“
„Na mou duši, ano. Úplně to změní váš prožitek, určitě té koupě nebudete litovat. Dokonce myslím, že byste měl zvážit ještě tady tohle.“
„Zaplatíte kartou?“
Muž se nebezpečně usmál.
„Vlastně možná nezaplatím vůbec.“
Odkryl rohy i ocas.
„Budeme si muset promluvit o vašem postupu.“

Daniel hleděl přes stůl na potenciálního klienta a cítil narůstající nejistotu. Měl za to, že jedná s klasickým bohatým hejskem ze kterého prostě vytáhne hromadu prachů, ale ten chlápek v obleku od Prady a se žraločím úsměvem ho znervózňoval čím dál tím víc.
"Takže to chápu tak, že nemáte žádné zkušenosti se sociálními sítěmi?"
Klient se usmál: "Spíš jsem zatím využíval tradiční tištěná média a šeptandu, jestli to tak mohu říct."
"Moderní technologie můžou vaše podnikání hodně posunout, popište mi co děláte a naše agentura vám připraví marketingový plán."
"Dá se říct," pokýval hlavou Lucifer, "že plníme lidem jejich přání."

Azirafal měl s pekelnými zákazníky svoje zkušenosti. Konkrétně v jednom případě by si dokonce troufl použít slova jako “rozsáhlé”, “mnohaleté” a ba dokonce i komplexní. Jenomže tahle dívka zaskočila i jeho.
Když přišla prvně, vypadala nevinně. Zlatavé vlasy, modré oči, přátelský úsměv, zájem o knihy...
Napřed si ani nevšiml, že je to ona. Prostě jen zaslechl útržek melodie, která mu pak několik dní zněla v hlavě.
Jenomže dívka se vracela. Vždy po několika dnech a pokaždé si zpívala to samé.
Jeho svět, který byl vždy plný těch nejnádhernějších skladeb, se smrskl do jedné.
Dívka stále přicházela.
Nadešel čas sehnat Crowleyho.

Věděla, po čem Armin odmala toužil. V jeho snech šuměla slaná voda, vyrůstaly ledové hory, nohy se bořily do písku. Svět bez hradeb a titánů.
Historia nesnila. Její hradby byly menší, dřevěné a chatrné, mohla je přeskočit, kdykoliv chtěla, ale svět za nimi křičel dětskými posměvačnými hlásky a bouřil deštěm kamení. Snad si jednoduše přála zůstat. Postrádala netečnost jako Armin postrádal fyzickou zdatnost.
Co postrádají titáni, to pochopila rychle.
Nejvíc však pálilo pochopení, co postrádá otec.
Když se vytáhl nad hradbu a tváří v tvář samotného ďábla si její! lid zoufal, nemohla jinak. Patřil jí.
Ten den začala vyrovnávat účty.

"Ondro, a teď jsi nejšťastnější?" Zeptal se Matěj svého smrtelníka, který měl kapsy plné dukátů.
"Zejtra je ve městě posvícení." Namísto odpovědi se Ondra zahleděl do dálky.
"Vždycky jsem chtěl jít na trh a teď si můžu koupit nový boty."
Matějovi rychle došlo, že na zemi ještě pobyde.
"Ondro, to voní! Podívej se na ty-- ty dlouhý--"
"Myslíš párky?" Boty sehnali už dávno, přesto Matěj nechtěl pryč.
"Jo. A ta šunka! To cukroví!" Rozplýval se Matěj.
Když večer odcházeli, Ondra možná stále ještě nebyl nejšťastnější člověk, zato Matěj, který měl kapsy plné dobrot a plný žaludek, byl zaručeně nejšťastnější čert.