DMD č. 14. pro 14. 4. 2018. Téma: Pekelný zákazník

„Co to ksakru,“ proklouzlo Elis mezi sousty pečené šunky s křenem. Nebyli v jídelním voze sami.
„Jde to z toalety za barem,“ polknul Joachim, porovnávaje chuťové odstíny dominikánské a kostarické třtiny v kapalné podobě. Podezřelé mechanické zvuky.
„Neměla tu být ani myš,“ mudroval kocour a propaloval stěnu skenem. Joachim nabil zbraň. Opatrně se sunul krok za krokem k toaletě. Kocour se celý naježil.
Prudké trhnutí dveřmi. Podezřelé cvaknutí u pantu.
„Autodestrukční protokol aktivován. Děkuji vám, cizinče…“ Neviditelné lanko napojené na zhroucené torzo Makova spustilo blikající červenou kontrolku. Vyčkával tu na svoji oběť pěkně dlouho.
„Pekelná smůla,“ zasakroval Joachim, „Všichni ven!“

„Máme zájem o komplexní automatizaci všech systémů,“ vysvětloval potenciální zákazník. „Topení, doprava paliva, dispečink... A dodavatel musí být diskrétní.“
„Diskrétnost je samozřejmostí,“ řekl inženýr Moravec. „Ale jistě chápete, že se jedná o finančně náročný projekt.“
„Peníze nejsou problém.“
„A taky...“ Moravec zaváhal. „Můžete mi zaručit mou... osobní bezpečnost?“
Zákazník se zašklebil. „Nenecháme si vás tam. Všechno je ve smlouvě.“
Moravec od něj vzal svazek papírů lehce čpící sírou a důkladně si smlouvu přečetl. Byl to standardní obchod za slušné peníze. Nic nebezpečného. Dokonce ani nemusel podepsat krví...
Přesto se nemohl zbavit úzkosti, když zvedl propisku a zachytil zákazníkův spokojený úsměv.

Starý měsíc se scvrkl a zmizel. Dnes v noci stál na obloze nový, který nevydával žádnou zář. Šestispřeží ujíždělo cestou mezi blaty. Brzy dorazilo ke svému cíli. Dvůr osvětlovalo mihotání plamenů, přestože neznámý návštěvník neměl lucernu ani pochodeň.
"Hej, chaso, do rána chci mít semleto!"
Z budovy vykročil muž. Prohlédl si plně naložený vůz.
"Nemohu, pane. Mlýn stojí."
Cizinec vytáhl z černého pláště list.
"Zvláštní, poslali mě sem za obchodem. Co mi tedy nabízíš, jestliže tvůj mlýn nemele?"
Pohlédl na muže na kozlíku. Žhnoucí zlatá světla plála pod širokým kloboukem. Obrátil oči k pytlům plným kostí.
"Svou nesmrtelnou duši," odpověděl.

Dělat příručího v kouzelnickém bylinářství pana Dulcamara byla neskutečná otrava, ale pořád lepší než návrat do Cokeworthu, kam ho už netáhlo vůbec nic. Severusova matka zemřela, otec propadl alkoholu nadobro a Lily milovala jiného muže.
Nejvyšší čas vydat se vlastní cestou.
Zvonek nade dveřmi zacinkal.
Severus otráveně vzhlédl. „Ty?“ vydechl, když příchozího poznal. Potom dychtivě: „Pověděl jsi MU o mně?“
Lucius Malfoy shodil promáčenou kápi. „Ano.“
„A co říkal?“
„Souhlasí se setkáním.“
„Ví, že jsem poloviční mudla?“
„Jistě. Vzkazuje, cituji: Svého otce si vybrat nemůžeme. Životní ideály ano.“
Severus se pomalu usmál.
Vlastně nebylo vůbec špatné zase jednou někam patřit.
***

Dárkové taštičky a kytice je prozrazovaly.
,,Dobrý den, já jdu..." ,,Jistě, pojďte za mnou."
,,Neměla byste vázu?"
,,Samozřejmě."
Vlítnu do kuchyně. ,,Máme vázu?" Jana vzhlédne od zdobení dortu. ,,Podívej se do police..."
,,Poprosím capuccino a ten čokoládový dort." ,,Já si dám malinovou limonádu..." ,,Já taky!" ,,Nebo ne, já si dám pomerančovou." ,,Ten cheescake máte jakou příchuť?"
,,Dobrý den! Neměla byste vázu?"
,,Jistě. Cheescake máme z bílé čokolády."
,,Co si dáváte, holky? To vypadá skvěle. Poprosím taky tohle kafe!"
,,Budete chtít vodu pro pejska?" ,,To budete hodná!"
Vlítnu do kuchyně. ,,Copak, vázu?" ,,Kde je ta psí miska? Ještě včera tady byla!"

„Myslím... tedy jsem!“ zařičel a popadl kolegu za límec. Barman si nenechal ujít příležitost a vyhodil oba nesnesitelné zákazníky ven.
Potácející se opírali jeden o druhého.
„A stejně měl Ockham pravdu!“
„Nežvaň, nebudem se teď hádat... o uni- uni-, eh, obecniny.“
„Hele, nevymlouvej se, realismus je neudržitelnej!“
„To si asi pleteš s ultra-, extra-, prostě s tím Vilémovým, já jsem umírněnej!“
„Takže Avicenna? Pche.“
„Ty s Roscellinem máš tak co říkat!“
Nominalista chtěl odpovědět, ale nečekaně se zapotácel, až se oba svalili na chodník.
„Nevím, co na to obecniny, kolego... Ale já myslím, že nás ten chodník bolí úplně stejně.“

Služebné strojící princeznu do nepohodlných šatů se tvářily zasněně.
"Ale že je princ Eldron fešák, viďte."
Hirsha se znechucenou grimasou: "Takový vopičák? Je to ignorant a nafoukaná mátoha!"
Cestou do trůnního sálu: "Tati, já si Eldrona nevezmu, prosím zruš ten sňatek."
"Blázníš? Spojení s Delderithem je domluveno už patnáct let, všichni na to spoléhají!"
"Stejně si ho nevezmu!"
"Ale vezmeš, jako že jsem král!"
Tváří v tvář: "Princi, nehodlám si vás vzít, rozmyslete si to."
"Však já už tě v posteli zkrotím."
Hirsha, pozvedla ruce, cosi zamumlala, a vypustila kouzlo. Pak luskla prsty.
Princ byl proměněn v chobotnici, Hirsha zmizela.

„Dobrý deň.“
„Ako vám pomôžem?”
„Chcel by som objednať jedno pokušenie.”
„Druh?” opýta sa slečna spod namaľovaných mihalníc.
„Sexuálne?”
„Amálka,” zakričí niekam za pult do červenej hmly, „je Belxaria voľná?”
„Má dovolenku!” ozve sa.
„Ľutujeme, všetky sukuby sú obsadené.”
„Tak trebárs...“
„Chcem podať sťažnosť!“ ozve sa hromový hlas príchodzieho.
„Minule som kúpil finančné pokušenie pre politika a nebolo to práve lacné.“
„A?“
„Teraz má prachy a nič sa mu nestalo, stále tam je!“
„Takže fungovalo.“
„Ale… mali ho chytiť!“
„Pane, my tu predávame pokušenie, nie spravodlivosť. To musíte o okienko vedľa!“
U okienka vedľa však visí starý nápis: V REKONŠTRUKCII.

Nenáviděla noční směny.
Dlouhé hodiny nudy prokládané zvracejícími opilci, sjetými puberťáky, blázny a občasnými pozéry, co se mají za Ginsberga a vidí v zlevněných hamburgerech Duši Ameriky.
Pokud chtěl člověk přežít, musel je prostě ignorovat.
"Omlouvám se, kde máte krmení pro kočky?"
Mávla rukou v přibližném směru a pokračovala v utírání podlahy.
"Díky."
Otočil se. Pod lemem dlouhého kabátu se mihlo něco červeného. Rychle vzhlédla, ale zákazník už zmizel za roh. Zůstal po něm jen pach síry a doutníkového dýmu.
"Co se ti stalo?" zeptal se manažer, který ji našel stát bez hnutí v uličce.
"Zákazník..." zašeptala.
"Zákazník z pekla."

Překvapivou událostí bylo, když opat jmenoval Adamara Brangana novým vyjednavačem s kupci z Tezárie.
Stoupenci opata nechápali, proč dává tomu muži takové postavení.
Stoupenci vévody tajně slavili, neboť se jim otvírali další možnosti.
A Adamar? Ten se zhostil svého úkol s vervou sobě vlastní. Kupci od prvního dne pochopili, že jim skončili dny, kdy jim klášter podepsal jakoukoliv smlouvu a neváhali označit Adamara za Barbara. Nastal čas tvrdého vyjednávání.
Nakonec obě strany odcházeli spokojené.
Když Adamar předkládal nové smlouvy opatovi, bylo vidět, že klášter ušetří. Drobná úprava cen opatovi unikla. Část z ušetřených peněz se opatovi do rukou nikdy nedostane.