DMD č. 15. pro 15. 4. 2018. Téma: Na dně

Těžko přiliješ do hrnku, je-li plný.
Těžko uhasíš žízeň z lahve, je-li prázdná.
Helena už ty lahve nepočítala. Hanba, která jí neměla patřit, byla všudypřítomná. Bratřila se se strachem, který ji znehybňoval v manželově přítomnosti. Temná samota, rána za ranou.
Uhýbat? Bojovat? Cožpak se nezařekla, že ho svou láskou napraví? Jaká hloupost. Kde je ta láska?
Výsměch. Modřiny. Strach. Vztek. Pokoření.
Roky.
Bolest sezóny se mění ve spásu. Její čas.
Synka nedá. Sebe také ne. Odvahy sebere dost, na hrdost nezbývá.
Povinnost po čase zavolá zpátky. Řeklo by se, že očekává zadostiučinění.
Čeká však jen na jiskru víry, která nevzplane.

Když Remus vkročil do pokoje, na okamžik nechtěl věřit tomu, co vidí. Sirius s Jamesem strnule stáli u okna a Peter pro jistotu chyběl úplně. Nebo možná jen nebyl vidět.
Pokoj vypadal, jako by prodělal několikanásobný útok Smrtijedů a oslavu vítězství famfrpálového poháru. Na zemi ležely poházené a rozbité věci, jedna postel i s nebesy byla převrácená. Remus udělal několik opatrných, váhavých kroků. Pohled mu padl na převrácený, nakřáplý hrnek. Na dně bylo několik kapek tekutiny.
„Co se tu dělo?“ zeptal se Remus ledově. Protože tohle chtělo hodně dobré vysvětlení. V jeho hlase zřetelná výhružka. „Vy jste mi vylili kakao?!“

Bubly. Bubly.
Bubly bubly. Bubly.
Šplouch. Plác. Plesk.
Bubly! Bubly! Bubly!
Bubly bubly bubly. Bubly bubly.
Bubly!
Bubly?
Bubly bubly. Bubly bubly.
Plesk. Plác. Šplouch.
Bubly! Bubly! Bubly!
Bubly!
Bubly? Bubly bubly?
Bubly bubly bubly. Bubly bubly.
Bubly!
Bubly? Bubly bubly?
Bubly bubly. Bubly bubly.
Bubly bubly. Bubly bubly.
Šplouch. Plác. Plesk.
Bubly! Bubly! Bubly!
Bubly bubly bubly.
Bubly!
Bubly?
Bubly bubly. Bubly bubly. Bubly bubly.
Bubly bubly bubly. Bubly bubly.
Bubly!
Bubly? Bubly bubly?
Bubly bubly. Bubly bubly.
Plesk. Plác. Šplouch.
Chramst!
Bubly!
Bubly!
Podmořská idyla přerušená ukázkou rybího přírodního výběru pokračuje.
Dvě sasanky si dál bublavě vyměňují zdvořilosti.

Když Lily opustil nejlepší kamarád?
Ne, měla Jamese a studium a budoucnost před sebou.
Když se proplakávala k spánku v osamělých nocích před rozvodem?
Ne, byl tu Harry a odhodlání změnit svůj život.
Když jí vzali Harryho?
Ne, to ještě pořád nebylo dno, mohla ho vídat a James měl vlastně pravdu.
Když kličkovala mezi příkazy a nařízeními, jediná učitelka mudlovského původu, pod drobnohledem ministerstva, pod tlakem školní rady...
Pod doteky a mezi slovy Severuse Snapea poznala, že dno je ještě hluboko pod nimi a že společně mají sílu vzepřít se pádu svobodné kouzelnické společnosti.
Dno polklo naprázdno. Ale mohlo počkat...

Ruth stráví osmnáctiny na zastávce autobusu. Celý den prší. Každou hodinu si lokne z flašky vodky, dala za ní poslední tři libry. Hlavu už má skoro lehkou. Prestává ji trápit, kde stráví noc. Tady, v nočním autobuse, v Armádě spásy… K fotrovi se nevrátí, protože stačilo, kurva. Stačilo.
Rozostřeným pohledem ulpí na plakátku umisťovací výstavy koček. Jednou si jich pořídí aspoň pět. Hned vedle je nalepený leták Baal se vrátí zítra večer! Stařeny, která k ní přisedla, si všimne, až když jí položí tu zásadní otázku. Z lavičky vstane místo Ruth Sakhmet, nádherná a smrtonosná, které už nikdo nikdy neublíží.

Někdy, když se moře u Douarnenez zcela zklidní, lze u vody zaslechnout slabý hlas zvonů.
Připomíná podivuhodné město, které tu kdysi stávalo uprostřed vln, obklopené kouzelnou hradbou.
Vládl mu král Gradlon, mocný, avšak osudově slepý k jednání své bezcitné dcery.
Princezna se zaslíbila oceánu a za jeho přízeň mu dodávala oběti. Nespočet snoubenců měla, každého ráno zavraždila a svrhla do moře.
Nakonec ji navštívil sám ďábel. Našeptal jí, aby uzmula otci klíč od brány.
Jakmile to udělala, nespoutané vlny uchvátily město.
Král jediný se zachránil, zločinnou dceru však musel opustit.
Od té doby spočívá nádherné město Ys na mořském dně.

Tak tohle je konec. Totální. Nevím, co dělat. Jak dál. Má vůbec smysl pokračovat? Nic už nebude jako dřív. Svět už nikdy nebude stejně barevný. Zbyde z něj jen fádní jednobarevný stereotyp všedního dne.
Několik slz dopadne na vodní hladinu pode mnou. Měla bych tam skočit taky a ukončit své trápení? To nejmilejší, co jsem v životě měla, je teď pryč. Nenávratně ztraceno pod odporně černou vodou, která všem bere, ale nikdy nic nevrátí.
Nikdy ve svém životě už nenajdu nic podobného, co by mi přineslo stejnou radost. Je to beznadějné. Vždyť moje oblíbené sluneční brýle skončily na dně rybníka.

"Proč?" zavrčel Mossi.
"Tradice. Je to temný čaroděj," odpověděl Thon.
Tradice byl systém průchodů, dveří, koster na zemi, čepelí ve stěnách a bodců v podlaze.
"Víš, jak si připadám?" zeptal se Tyros, když šplhali nahoru, dolů a šlapali na pohyblivé desky, které otevíraly dveře a nešlapali na desky, které se lámaly pod nohama.
"Povídej," řekla Gwen a vlála na nepatrném výstupku, který zbyl po zříceném chodníku.
"Jako v pitomym Prince of Persia."
"No, je tu pár rozdílů. Máme víc jak hodinu, vezíra určitě porazíme...," Gwen propátrala okolí Silou, "a nehrozí nám pád."
"Jak to?"
"Pod náma je jen pevná skála."

Oknem se dívá ven na studnu v rohu zahrady. Je poslední, kdo ví o její existenci.
V noci ho poslední dobou budí podivné sny. Vidí v nich svou první lásku. Sedí na okraji studny, lehce se usmívá a pohybem ruky ho zve k sobě.
Nikdy nikoho nemiloval tak jako ji. Udělal by cokoli, jen aby mu patřila. Ona se ale líbila i jinému a nedokázala si mezi nimi vybrat. Dohánělo ho to k zuřivosti.
Rozhoduje se. Vychází ven z domu a kráčí zahradou. On tě tehdy nedostal. Jsi moje, už navždy. Ležíš na dně studny a já jdu za tebou.

V živote mi zostala miska na jedlo a rúcho, tak som dopadol.
Aby ma už viac nepokúšal pohľad na hmotné statky, odišiel som na pár dní z mesta. Však na ľudí bude dosť času.
Bolo letné sparno a na cestách dusno. Nepriečilo by sa mi ani žobrať o jedlo, ale zatiaľ nemusím, pri ceste rástli maliny.
Skončili v miske, v mojom poslednom majetku. Prikročil som teda k rieke, že ich poumývam. Ponorím tú vec do vody, naberie sa trocha piesku a na dne misky medzi malinami...
Nemôžem uveriť vlastným očiam.
Zlato!
Ó Hermes, ešte aj z Diogéna si rob srandu!