Těžko přiliješ do hrnku, je-li plný.
Těžko uhasíš žízeň z lahve, je-li prázdná.
Helena už ty lahve nepočítala. Hanba, která jí neměla patřit, byla všudypřítomná. Bratřila se se strachem, který ji znehybňoval v manželově přítomnosti. Temná samota, rána za ranou.
Uhýbat? Bojovat? Cožpak se nezařekla, že ho svou láskou napraví? Jaká hloupost. Kde je ta láska?
Výsměch. Modřiny. Strach. Vztek. Pokoření.
Roky.
Bolest sezóny se mění ve spásu. Její čas.
Synka nedá. Sebe také ne. Odvahy sebere dost, na hrdost nezbývá.
Povinnost po čase zavolá zpátky. Řeklo by se, že očekává zadostiučinění.
Čeká však jen na jiskru víry, která nevzplane.
Knihu jsem četla nedávno... a bolelo to. Anne věděla, o čem píše a napsala to bolestivě dobře. (kromě toho, že jinak jsou hlavní hrdinové mírné trubky)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ach. To je tak bolavé.
Terda
Ach. To je tak bolavé.
skvěle napsáno!
myday
skvěle napsáno!
Nějakou Annu Bronteovou jsem
HCHO
Nějakou Annu Bronteovou jsem četla kdysi strašně dávno, určitě se k ní vrátím. Vypadá to moc zajímavě. Sugestivně napsáno. Dík
Jo, to vypadá na knihu, která
Blanca
Jo, to vypadá na knihu, která by bolela... příliš.
Ony vůbec sestry Brönteovy psaly hrozně bolavě.
Pěkně zachyceno.
Posledni veta je moc krasna
Julie
Posledni veta je moc krasna, i kdyz smutna. Jako cele drabble.