Zatracenec
Těžko přiliješ do hrnku, je-li plný.
Těžko uhasíš žízeň z lahve, je-li prázdná.
Helena už ty lahve nepočítala. Hanba, která jí neměla patřit, byla všudypřítomná. Bratřila se se strachem, který ji znehybňoval v manželově přítomnosti. Temná samota, rána za ranou.
Uhýbat? Bojovat? Cožpak se nezařekla, že ho svou láskou napraví? Jaká hloupost. Kde je ta láska?
Výsměch. Modřiny. Strach. Vztek. Pokoření.
Roky.
Bolest sezóny se mění ve spásu. Její čas.
Synka nedá. Sebe také ne. Odvahy sebere dost, na hrdost nezbývá.
Povinnost po čase zavolá zpátky. Řeklo by se, že očekává zadostiučinění.
Čeká však jen na jiskru víry, která nevzplane.
Knihu jsem četla nedávno... a bolelo to. Anne věděla, o čem píše a napsala to bolestivě dobře. (kromě toho, že jinak jsou hlavní hrdinové mírné trubky)
- Číst dál
- 5 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit