DMD č. 25. pro 25. 4. 2018. Téma: Zadek sedí

Byla to chyba a teď, v sedě na posteli ve zhasnutém pokoji, to věděl. Taková hloupost! Co si myslel? Ano, pětka v žákovské je nepříjemná a rozhodně by mu zkazila večer i vyhlídku na klidné hraní na počítači, ale tohle? Jako by tvrzení rodičům, že žákovskou nemůže najít, nebylo samo o sobě dost hloupé. Ne, on ho navíc vytasí v den, kdy rodiče jdou do školy na třídní schůzky.
Zarachotily klíče v zámku, zvuk, který se postupně naučil nenávidět. Znamenal příchod kontroly a omezení. A návrat z třídních schůzek byl v tomto ohledu výjimečná událost. Teď si pár dní nesedne.

Kráčeli kolem kolejí. Zapadající slunce je oslňovalo. Její hnědé vlasy zářily, paprsky se odrážely od helmy, kterou nesl v ruce. ,,Co tě čeká zítra?" Prohodila. ,,Zápočťák... hned ráno." ,,Hmm." ,,Co ty?" ,,Ani nic..."
Došli k motorce na okraji parkoviště.
,,Sedí se ti pohodlně?" Ohlédl se. ,,Joo! Můžem!" Pevně se ho chytila kolem pasu. Nastartoval.
,,Hodil bych tě domů, ale dneska nejsem autem... A druhou helmu bohužel nemám..." ,,V pohodě! To je jasný. Já jdu na bus. Tak se měj!" Statečně se usmála a vydala se na zastávku.
V autobuse našla místo k sezení. U okna.
Stejně přes slzy nic neviděla.

"Co kůže?" zeptal se, zatímco otáčel nahé tělo bez hlavy.
"Mám tu napsanej Balkán, tak něco tmavšího."
Potvrdil, že slyšel, vzal předpřipravený mix ve spreji a začal přebarvovat. Dával si pozor, aby byl každý centimetr čtverečný stejný. Musí vypadat realisticky.
Teď bylo načase přichystat hlavu. Namalovat, zkontrolovat, jestli sedí kůže a jak se otevírá čelist. Přilepit silným lepidlem ke krku a nechat zaschnout. Nakonec přijde na řadu penis.
Poslední kontrola než ho odešlou majiteli. Hlas? V pořádku. Pohyby rukou? Nohou? V pořádku. Barva očí? V pořádku.
"A co velikost zadku?" zeptal se. "Sedí?"
Kolega přikývl.
Mohli se vrhnout na dalšího.

Co přišli, vrzání židlí a údery do stolu se ztlumily, hlasy změnily barvu. Kouřová clona najednou nečekaně dusná. Konečně jeden prudce vstane, nenávistně mávne rukou k jejich stolu a zahuláká na celou hospodu: „Ať žije svobodné Československo!“
Okolosedící ztuhnou. Někteří stočí hlavu stranou, svírají ruce v pěst, hrají nepřítomné, opovážlivější upírají pohled k nepřátelskému stolu. Vzduch ještě houstne. Ruský voják přejede křiklouna tvrdým pohledem. Všichni mlčí, mohutná chlapiska sedí na zadcích jako přikovaná, nechce se jim zaplést se.
Okupant prudce vstane, zvedne nedopitou sklenici a se zábleskem v očích odpoví: „Ať žije svobodná Litva!“
V té chvíli je jedinkrát bratrem.

„Koší?“
„Copak je, Želví?“
„Víš, co mi trochu vadí?“
„Co, Želví?“
„Je tu málo křesílek.“
„To máš pravdu Želví. Křesla jsou v pokoji dvě a my jsme také dvě.“
„A občas si také chtějí sednout lidé, že.“
„A někdy dokonce i malý člověk!“
„Ne, že by neměli nárok, Koší. Asi je musí bolet nohy, když mají jenom dvě. Ale vadí mi, jak to dělají.“
„Myslíš, jak naznačují, že nás zasednou, jestliže nevyklidíme pozici?“
„Přesně! Ale ještě víc mi vadí, co přitom říkají, Koší.“
„Myslíš tu děsně trapnou větu?“
„Proč ji pokaždé opakují? Větší zadeček sedá už dávno není vtipná hláška!“

She was making a difference. The time needed for the transfer was just minutes now.
She was in the control room, seemingly shuffling papers around. She needs to hurry. How long will Psycho stay pleasant?
Speaking of the devil...
The door opened.
“You changed your hair?” Rebecca was sometimes stupid.
“The blonde didn’t really suit me. This is better.”
There was something disturbing about Psycho’s smile.
“Oh,” Rebecca said, plopping up on the desk and looked at him thoughtfully. Sometimes she was really stupid.
Risa on the other hand was not. She sat right on the USB.
Only seconds remained.

Náhodný návštěvník katolické mše si povšimne, že věřící v různých intervalech vstávají či poklekají.
Náhodný návštěvník více mší si může povšimnout, že vstávání, klekání i sedání má určitý řád.
Náhodný návštěvník mší v různých kostelech možná zaznamená, že tento řád se může kostel od kostela lišit.
Učiní-li náhodný návštěvník dotaz na osobu znalejší, dozví se, že „jestli s tím máte problém, klidně seďte celou dobu, nikdo vás neukousne.“
Pokusí-li se však náhodný návštěvník prosedět celou mši v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze u Karlova mostu konanou v zimních dnech, obzvláště, káže-li T. H., možná odejde s lehce připáleným sedacím svalem.

Edvin zrovna přemýšlel, jak se dostat do své doby, protože tady měl očividně hotovo, když v tom se kousek od nich začal rýsovat portál. A ne ledajaký, nýbrž valkýří. Ani se tedy nekochal pohledem na piráty, co se začali rvát, kdo že za to neštěstí může, a jenom zkontroloval oblohu, jestli padala hvězda nebo co.
Mohla to snad být jeho valkýra, kdo si pro něj přišel, aby ho vzal domů do budoucnosti?
K potvrzení domněnky stačil jeden pohled, a to k němu stála zády. Ostatně přesně z toho směru se na ni moc rád díval už pěkných pár set let.

Předci na jméně šetřili, nebo možná na lepší neměli. Tady v Berlíně je to každému fuk, dobrý den, pan doktor Zadek, jak se vám daří, pan doktor Zadek. Někdo podědí vzácné obrazy, někdo šikovné ruce lékaře, někdo legrační příjmení. Já mám všechno.
Ke všemu problémy s krví. Špatně nás vyšlechtili, tati. Tobě to může být jedno, uměl jsi včas umřít, ale já abych se teď staral, lítal po úřadech a dokazoval, že jsem sotva napůl, možná ještě míň, o Polsku jsi nemluvil, o rodičích jen pár slov. Bude jim stačit propuštění z nemocnice, nebo mě posadí do vlaku do neznáma?

"Aleku, nešly by ještě přizvednout?" otázal se Seregil, kterého Alek pěchoval do bohatě přezdobené Mycenské róby. Největší potíž činily falešné přednosti. Šaty odmítaly zvolenou velikost falešného poprsí pojmout. Ovšem Seregil si nechtěl vzít menší výplň, protože úkolem dnešního večera bylo vytáhnout delikátní informace z přiblblého barona, o kterém bylo známo, čemu rád holduje. Alespoň že umělé zadnosti nedělaly problém.
"Už jsou nadoraz, ještě kousek a zacpou ti uši," zafuněl Alek.
"Ale já ho musím omráčit na první pohled!" láteřil Seregil.
"Tak mu s nima jednu vraž mezi oči," pravil Alek a zapřel se do ňader až Seregil připomínal chodící pohoří.