DMD č. 25. pro 25. 4. 2018. Téma: Zadek sedí

„Drž jí rovně!“
„Ty drž rovně! A nekvedlej s tim!“
„Krucinál, Pepo, klouže ti, drž jí!“
„Tak jedeme, kluci, razdvatři...“
Pepa začíná uvolňovat provaz. Obrovská plastová jímka se třese na dvou provazech nad ještě obrovštější jámou. Jeden provaz drží naproti sobě Mirek s Pepou, druhý já s Alešem.
„...teď!“
Začali jsme také spouštět. Ale Pepa je moc napřed.
„Pepo, co děláš, drž jí, kluci rychlejc!“
„Tady je hrozný bahno, hergot!“
Pepa podkluzuje, jímka sklouzává z provazů a Pepa padá za ní.
Díru od kamene bychom snad zacelit dokázali, ale otvor, který do jímky prorazil Pepa svým zadkem, prostě opravit nešel.

„Já mám jinou jistotu, výběrčí. Mého kamaráda.“
„Co vzmůže takový tlusťoch proti...!“ nadechne se Taxus, když kolem něj proletí přilbice.
„Budli! Budli!“
Asterix se usazuje na menhirky pro lepší výhled. Obelix rozdává přátelská plácnutí a po každém udělá piruetu.
Po náměstí se za chvíli povaluje polovina manipulu. Druhá se obrací na ústup, ale proti rozjařenému Galovi nemají šanci.
Taxus se snaží vycouvat, ale Asterix je rychlejší...
*
Římské vojsko se v nedůstojných pozicích válí na dlažbě a ctihodný Taxus je namáčknutý zadkem v sudu.
„Snad se ti dobře sedí,“ oprašuje si ruce Asterix, zatímco Obelix baletí po ´bojišti´ a sbírá přilbice.

Blížila se doba maturit a přihlášek na vysoké školy a na třídním profesorovi bylo, aby na každého sepsal komplexní hodnocení. Za tímto účelem nám nadiktoval dotazník. Kromě tehdy běžně sledovaných faktů jako angažovanost rodičů a podobně tam byl i bod zvaný povahové vlastnosti, které pro sebe považuji za charakteristické.
"Například zpupnost..." uvedl žertem příklad.
"Co tam mám napsat?" ptá se mne posléze spolužák.
"Nevím, asi zpupnost, jak říkal třídní..."
"To určitě; bez prdele!"
"Tak napiš bez prdele."
"Když toto bude mít v posudku," reaguje další spolužák, "nevezmou ho na sedavé zaměstnání. Protože nemá na čem sedět, když je bez prdele!"

"Mám takové podezření. Tenhle pán pořád říká jaký je fanoušek temného pána a napsal o něm knihu a kdesi cosi, a pak má čirou náhodou manžela, co je 'expert na černou magii'?"
"To není čirá náhoda! Co když je ten manžel temný pán v přestrojení?"
"Ale jak to sakra poznáme?"
Pán jeskyně se snaží ze všech sil udržet si neutrální tvář. "Jediné zobrazení temného pána je obraz, který jste našli. Ale je tam vidět jen v brnění a stojí zády."
Hráči chvíli přemýšlejí.
"A můžu si hodit na to, jestli jejich zadky vypadají stejně?"
"Co?"
"No jestli ten zadek sedí!

První dvě hodiny to byla docela zábava. Dokonce si koupila sáček popcornu a kolu.
Jenže teď se zvolna blížili k páté hodině, bolely ji nohy, popkorn došel a v tašce měla celkem jedno balení ponožek a šortky, které si koupila pro sebe.
Steve byl pevně rozhodnutý jí to nijak neulehčovat.
"Pořád si nejsem jistý, že to má takhle sedět, Nat," vykoukl nejistě z kabinky. Obešla si ho a usmála se. Přikývla.
Netvářil se zrovna přesvědčeně.
"No tak dobrá." Podíval se na cenovku. Zbledl.
"60 dolarů za kalhoty? To snad nemyslí vážně!"
Už se přestávala divit, proč pořád chodí v uniformě.

„Po zbytek života si budu vyčítat, že jsem tě nezastavil,“ povzdechl si léčitel.
„Vy? Vy jste to věděl?“ vydechl překvapeně bývalý učedník.
„Tušil. Jak jinak by mohl mít bratr Hayden schovaný rulík v truhle v nemocničním křídle?“ pokrčil léčitel rameny.
„Nejvíc mne mrzí, že jsem vás zklamal,“ zašeptal mladík.
„Jestli to chceš odčinit, snaž se nežít jako poustevník. Máš mé znalosti, dokážeš si ve světě vydobýt uznání,“ odpověděl léčitel.
„S tímhle?“ dotkl se mladý muž jizvy. „Nemám šanci.“
„Právě proto! Bude ti připomínat, že nechceš být sobcem sedícím na zadku.“
Ani jeden netušil co víc říct. Mlčky se navždy rozloučili.

Když Severusovi začátkem léta přišel dopis od otce, zaslaný spěšnou sovou přes Evansovy, okamžitě vycítil, že je něco strašně, strašně špatně.
Pohlédl na Lily a třesoucími prsty roztrhl trochu kostrbatě nadepsanou obálku.
… zemřela nečekaně ve věku … rozloučení s Eileen Snapeovou proběhne … se zármutkem manžel a syn…
Čas se na okamžik zastavil.
Ztuhlá záda se zvolna sunou podél zdi.
Kostnaté kyčle na studené zemi, kolena přitažená až k bradě.
Severus nepláče. Jen jeho svět se pomalu propadá do tmy.
Lily přisedá vedle něj.
Neví, co přesně dělat.
„Je mi to moc líto, Seve,“ zašeptá nakonec.
A neobratně ho obejme kolem ramen.
***

Jindřich se zmateně díval kolem sebe. Stál na dvorku rodinného domku. Všiml si dvou mužů sedících na zápraží.
„Nečekej, že se vrátím, bratříčku,“ prohlásil jeden z nich ironicky.
„Nikdo se nebude vracet,“ prohlásil klidným hlasem druhý.
Jindřich cítil, že je na místě, které hledal. Vykročil, aby pozdravil oba starce. Zvládl ale udělat jediný krok. Poté se s ním celý svět začal točit a srdce mu bušilo jako splašené. Padl na kolena a zoufalým pohledem prosil oba muže o pomoc.
Já tu umírám a jim je to jedno. Hlavně, že jim zadky pohodlně sedí na měkkém, pomyslel si Jindřich, než omdlel.

„Tesáku, sedni!
Sedni, povidám!!
Tak dej přeci tu prdel na zem…
Ty si nesedneš?
Sedni!
Sedni!!!
SEDNI!!!
Himlhergotbasbombardón, psisko jedno mizerný, tvrdohlavý, sedneš si nebo ne?!
Já se na to vy…
Tesáku, ty moulo moulovatej, nechápeš, vo co tady de? Tak já ti to předvedu. Koukej. Takhle vohneš zadní nohy, a zadek hezky položíš na zem. Rozumíš?
Nerozumíš…
Tak eště jednou. Dyž řeknu SEDNI, uděláš to, co sem ti teď ukazoval.
Áaale no táák, Tesáčku, pejsánku můj zlatej, posaď se, miláčku.
U Merlina, nečum na mě tak blbě a sedni si konečně…
Hmm... tak si teda lehni. No co už…“

Kdo postaví se, už nesedí.
Zadky rozložité, držíme se svých židlí jak klíšťata, dokud pod sebou, nezasednutelné, přivandrovalci chodí po ránu a večer, nitrozrádci milují čas oběda a dovolené, seď a nepolevuj, upřednostníš-li potřebu, nevážíš si; ulevíš sobě v hrobě.
„Musíš odrazovat,“ řekl jsem té své, „průjem vyvolávej!“
„Není problém,“ odvětila mi, „ale jsem nestranná.“
Nosím plínky, mohu se však přebalovat, než se kdo rozhoupe, jsem zpátky.
A prý jsou i křesla, říkal mi švára, pokušitel, blázen a střelec, těká odnikud nikam, hubenější, jak každou chvíli stojí.
Ale já nemám proč vstávat, přirůstám ke své sesli a ona ke mně.