Téma č. 00 pro zbyteček března 2019: Všechno je jinak!

Kdoví jestli....
ten muž dle vzhledu klidně schopný skolit kance
bude i zítra v klidu sedět na Prodance,
ochotný sdílet křehký dívčí svět.

Dojetím brečí,
což ve prospěch těch něžných citů k tobě svědčí,
až časem zjistíš, že to všechno byly řeči,
růžové brýle sundáš za pár let.

Kdoví jestli...
až časem navlíkne ti na prst snubák zlatej,
nebude tvrdit, že byl tehdá děsně sťatej,
poselství co ti nohy podlomí.

Všechno je jinak,
nasraně chrlíš na něj výčitky jak lávu,
neboť má jiných věcí denně plnou hlavu
a srdce city napůl rozlomí.

Dej na ně dlahu a pak přiznej si, že mládí už je v tahu,
tak jednou provždy vzdej tu svoji hloupou snahu,
on už se prostě nikdy nezmění.

Vždyť ho máš ráda, přestože pár let odmítá ti umýt záda,
i když už péči jen o sebe sotva zvládá,
vždyť tvého žití byl vždy koření.

Člověk hledá mezi slovy něco víc než pauzy,
dělá z péče o přírodu mediální kauzy.
Přitom obchod bez obalů lajkuje jen po netu,
dál vesele devastuje naši modrou planetu.
Bio nebo eko jsou dnes dvě klíčová slova,
za něž se i uhlíková stopa hravě schová.
V nontoxických domácnostech mladé biomatky
ekoteror podporují, velí na strom zpátky.
Přitom by stačilo jít hezky po srsti,
ve vztahu k přírodě vzít rozum do hrsti.
Vzduch a voda, fauna, flóra,
chce to víc než jenom fóra.
Co mě štve, že v jistých věcech je mi pořád líno,
dosud ráda kážu vodu, avšak piju víno.

Kapitánka Jane Kirk, slečna Spock a doktorka Lenna McCoy se spolu hrdinně vydávají tam, kam se dosud nikdo nevydal.

Tony Stark nadává ve španělštině – jak ho to naučila jeho matka – a v jidiš – jak to odposlech od svého otce.

Alex Hamilton bere každé ráno, než odejde do školy, čtyři různé tablety.

Finn se rozhoduje mezi Rey a Poem, než mu dojde, že je zbytečné zlomit jednomu z nich srdce.

Sonny de la Vega přerazí nos každému, kdo by mu připomínal, že se kdysi jmenoval jinak.

Doktor vnímá svět odlišně než předchozí regenerace.

Všechno je jinak. To ale neznamená, že hůř.

Rok s rokem sešel se v unaveném vodopádu
Vzpomínek přehršel, co změnily se v radu
Pokus Shakespearův sonet psát jest utopie
Když to není bard, kdo krev Tobě pije

Rok roku předal nad životem vládu
Marně se snažil najít na něm vadu
Jen poezii tuze hloupou získal
Když ležící dívce hlavu vískal

Rok s rokem předstíral soucit svůj nakreslený
Proč hledat lásku, světlo, krásu, kde nic není
A proč hledat tam, kde básník přehání své psaní

Rok roku předal již vládu a kdo by ho budil
Když starý jak Metuzalém děsně tu prudil
Rok nový Petrarcu místo Williama si zvolil

Sportovní fanoušci jsou v šoku. Slavný pandí zápasník, který svými výkony dokazuje, že i medvěd na čistě rostlinné stravě může vrcholově sportovat, zrušil plánovanou účast na olympijských hrách. Nechce prý svými výraznými monokly nabádat k porušování pravidel fair play.

Proslýchá se však, že důvody jsou úplně jiné. Medvědí zápasnická organizace nejspíš odmítla platit přemrštěnou částku za to, aby trenéři pandu do reprezentace vůbec pustili.

Ať tak či onak, je pravděpodobné, že se díky tomuto rozhodnutí ostatní sportovci dočkají nevšedních kulinářských zážitků inspirovaných asijskou kuchyní.
Objednávku na více než sto kilogramů bambusových výhonků pro pandího zápasníka už totiž nejspíš nepůjde zrušit.

I když neměla moc na čem stavět, aspoň podle ostatních, vždycky věděla, kým se chce stát. Kým se stane. Pracovala na tom. Pomáhat lidem. Léčit magií. Úmyslně neublížit.

Život usoudil, že to tak nebude. Že její místo je jinde, že jejím posláním bude pomáhat jinak. Nechtěla to akceptovat, nechtěla měnit směr. Ale stačila jedna prožitá noční můra, aby všechno bylo jinak. Nebýt Karla s Česťou, nejspíš by ani nepřežila období, které následovalo. Postarali se o ni, živili ji, učili. Složili ji zpátky dohromady po tom, co se rozpadla.

Pracovala tvrdě, trénovala... A přísahala, že "Viktor" už se nikdy nikomu nestane.

„Aby nebylo,“ povzdechne Linkva, „Viktorka začíná mluvit…“
„Mluvit?!“ volá z kuchyně Taura, „trochu silné slovo!“
„Bobo!“ poroučí Viktorka. Apolo podá bonbón.
„Věc se má tak,“ začne zeširoka Thea, „že apoštolové prožili hned dvojí kotrmelec. Nejdřív jim Krále, u jehož trůnu už se viděli, ukřižují jako zločince. Všechno špatně, zjevně se jen vytahoval! Když už se pak pomalu uvelebují ve své malomyslnosti, Kristus vstane s mrtvých a makejte, hošánkové!“
„Lalá, amé!“ křičí Viktorka.
„Ano, v kostele zpíváme a říkáme amen,“ překládá Sikar.
„Taky bych chtěl něco…“ hučí z kouta Filcin.
„Neskončila jsem,“ nedá se Thea, „skákat do řeči smí jen Viky!“

„Slečny prominou,“ zadržel je v předpokoji otcův sekretář. „Pan doktor má ještě návštěvu.“
Usedly na pohovku.
Po chvíli vyšel z tatínkovy pracovny elegantní mladý muž – jasně modré oči, husté, kaštanově hnědé vlasy, s čtveráckým úsměvem naznačil drobnou úklonu. Kancelářský sluha mu vzápětí podal svrchník a klobouk a návštěvník zmizel na chodbě.
Krasavec, poznamenala v myšlenkách Toninka. Co myslíš, že je? Defraudant? Padělatel?
Sňatkový podvodník? navrhla Doramo.
Bigamista?
„Toni!“ okřikla ji tiše Doramo, ale sama se tomu smála.
„Dobré odpoledne, děvčata,“ uvítal je s úsměvem tatínek. „Omlouvám se, zdržel jsem se s panem Čtvrtkou. Od pondělí nastupuje jako náš nový koncipient.“

Chtěli mě provdat, předurčit můj život.
Raději jsem vzala osud do hrsti.
Byla jsem slavným dobrodruhem.
Mnozí stáli o mé služby.
Opustila jsem všechny.
Opustila jsem Odrii.
Poznala jsem minulost a kým nejsem.
Stala jsem se Lordem.
Vrátila se.
Nechovala jsem se podle toho.
Byla jsem chaos.
Tvrdohlavá.
Vždy sama sebou.
Odhalila jsem mnohá tajemství.
Rozvrátila jsem říše.
Byla jsem slavná.
Znala jsem slitování.
Prožila jsem tisíce životů.
Byla jsem zapomenuta, ale nikdy ne docela.
Zůstala jsem, zatímco ostatní odešli.
Stala jsem se stínem.
Pozoruji, sama neviděna.
Stále mezi vámi.
Jsem vráskou na čele mocných.
Antithese proroků.
Víš kdo jsem?

- A či si mi tu, Pištík môj?