The Omen

Matka i dítě zemřely ve stejnou chvíli. Jeho potomek, neznámá žena.
„Této noci, pane Thorne,“ pravil ředitel církevní porodnice, padre Spiletto, „vám Bůh daroval syna! Vaše choť se nemusí nikdy dovědět, že není váš!“
Jenže jak Damián rostl, roztančila se kolem něho smrt. Chůva se s provazem kolem krku vrhla ze střechy rodinného sídla. Šíleného otce Brennana, účastníka narození adoptovaného sirotka, propíchl při bouři uvolněný hromosvod. Manželka Katherine bojuje o život.
Na rozpadlém hřbitově kousek od Říma teď Robert otevírá dva hroby. Jeho potomka, neznámé ženy.
V prvním je kostřička malého děcka s proraženou lebkou. Ve druhém skelet šakalí samice.

Od prvního přisání k prsu cítila, že něco v nepořádku, sálal hladem vetřelce.
Nepodobně chlupatý a tmavý, pláč rozdíravě drásal, výkaly čpavkově dusily.
Jsem špatná matka!
Strůjce, otec, se usmíval a snažil a staral, nad nepřístojnou reakcí mávl rukou, mateřství je splněné přání i řehole, předl, cizí, slepý.
Proč utajili? Cítí všechny stejně?
Těhotenství přeci, budila se zpocená, také nebylo procházkou růžovou zahradou, a jak radostně snášela!
S každým kojením vysátější.
Když služebná skočila ze střechy s oprátkou kolem krku, slyšela přes řinčení skla proraženého okna: „Damiane, pro tebe!“
Najednou bez pochyb: příští na řadě ona, její syn ji zabije.