Bible

Pilát s povzdechem odešel z audienční síně.
Včera to byl ten od Kaifáše (jsem přece správce, ne řezník, abych jim každého, koho mi přivedou, poslal na porážku!), a teď tenhle!
Pořád jen „Vzpoura! Vzpoura!“ a „Vyžeňme Římany!“, a nakonec zvorali i jednoduchý únos mé manželky, pomyslel si. Tak s tou svou starou škatulí budu muset asi už vydržet nadosmrti.
Pilát se posadil na lehátko.
Kdo je má pořád krotit? Ten jejich „bůh žárlivý“ má stejně tvrdou palici jako oni.
A ani pořádně neumějí latinsky.
Začínal mít neodbytný pocit, že ta správa provincie Judeje byl od císaře tak trochu danajský dar.

Byl jedním z mála těch, kteří si uvědomovali, že jsou součástí příběhu. Cítil, že právě tady a teď se děje něco důležitého. Cítil to, když s tlukoucím srdcem pozoroval pána domu, když se podivoval nad rozesazením svých bratrů podle věku, když se rozhlížel po nádheře všude kolem… Jako by se vracel do dětství.
„Ve snu pro mě přiletěli andělé a vzali mě na nebesa…“
„A tys mě tu nechal samotného?“
„Kdepak. Svého malého bratříčka jsem si nechal přivést k sobě.“
Znovu si prohlédl jejich hostitele.
Od poznání ke skutečnému pochopení zbýval už jen kousek. Jen pohár podstrčený do Benjaminova vaku.
upřesnění fandomu: vycházela jsem z rozsáhlejšího zpracování tohoto biblického příběhu a sice z tetralogie Thomase Manna Josef a bratří jeho
pozn. k tématu: nejde ani tak o to, že Benjamin vidí, jak jsou si podobní, ale hlavně o tu podobnost "Vím, že jde o příběh." vlastní těm důležitějším členům rodiny (čili z bratrů ještě Judovi...)

Seděl v oblaku a vzpomínal. Opravdu, co ti lidé proti vodě mají?
…..
Nerozhodně přešlapovali na břehu mořském.
„Egypťané už vás dohánějí, tak šup, plavejte!“
„Ale Hospodine, ona ta voda je tak studená …“
Od Mojžíše, který absolvoval kurz novorozeneckého plavání, by tohle nečekal.
„No dobře, něco s tím udělám.“
…..
Potopa nepomůže, to věděl; měl už nějaké zkušenosti. Musí na to jít nějak jinak, theologicky. Pak dostal nápad a poslal Jana, aby je pořádně vymáchal. Měl ale podezření, že právě to hodně lidí odradilo. Nakonec úspěch nebyl zase tak špatný, ale jak to dělají teď – cák, cák – to je hotový úpadek. A jenom jednou za život, co to je? Správně to už dnes skoro nikdo neumí (vzpomněl si s dojetím na mandejce).
…..
Pokus naučit plavat apoštoly skončil naprostým fiaskem: chození po vodě, to jo, to je bavilo, ale plavat, to ne. Možná na to šel kluk špatně a neměl se tolik předvádět a učit je šokem, ale raději jim pár temp sám ukázat.
A to, že měl jako symbol rybu, stejně nikdo nepochopil.
…..
Co nadělám, pomyslel si Bůh, měl jsem se raději zjevit hrochům. Tak ty lidi alespoň pořádně vysprchuju. Otevřel nebeské propusti a na zemi se strhl lijavec. Trval čtyřicet minut.

Poznámka: Upraveno dle Janových pašijí.
---
Ženy stály u paty kříže a plakaly, protože jejich nevinný Mistr a Pán umíral.
„Tohle se nemělo stát!“ křičel v duchu Jan a zatínal pěsti při pohledu na slzy Ježíšovy matky. Toužil vztáhnout ruku a přivinout ji k sobě.
Janovi se chtělo řvát, rvát si vlasy smutkem, vzlykat do umdlení, jenomže nechtěl zvyšovat Mariinu bolest.
Slyšel namáhavý dech Ježíšův. A potom jeho hlas, jak říká: „Ženo, hle, tvůj syn!“
Cítil upřený pohled. Zvedl zrak a setkal se s Pánovýma očima plnýma utrpení.
„Hle, tvá matka!“
V tu hodinu ji přijal k sobě, protože víc už pro svého Mistra udělat nemohl.

Nesoutěžní, nadbytečné i nezbytné. Volně navazuje na Pragmatika od Danae, na Tři kříže od Esclarte a na Pátek.
Prostě - Velikonoce....hezkou neděli
Doteky pěstěných rukou na nejjemnějším plátně, mastech, balzámech.
Obvykle měla ladné pohyby tanečnice, teď se cítila těžká, neohrabaná.
Kdysi své krásné tělo, dotýkané desítkami nenasytných rukou a očí, nenáviděla. On jí vrátil čistotu. Mohla o sebe pečovat pro vlastní potěšení. Mohla se zhlížet v zrcadle s nevinnou radostí dítěte.
Dnes ne. Dnes prokáže službu ona jeho tělu.
Složila nachystané potřeby do košíku a vyšla ven. Přítelkyně na ni čekaly, měly stejně smutné oči jako ona.
Vlekla se za nimi, každý krok bolel. Jako by šla až na konec světa.
Zpátky od hrobu poběží, podobná gazele, náhle plná síly a radosti.

Volně navazuje na Rebelčin drabble „Neštvěte je“ .
Bůh si potáhl z kvalitního kubánského doutníku, usrkl ze sklenky padesátileté whisky a pokračoval v četbě Nebeského kurýra.
„Záplavy na Sahaře, Skvostná úroda banánů v Grónsku, V Austrálii se ruší víkendové barbecue…“
Byly to sice zvláštní zprávy, ale ani ho vlastně nic z toho netrápilo.
Tedy až na…,
přečetl další titulek: „Vzpoura knih“…
…až na ten přibližující se konec světa.
„Proklatě, já se tady s tím buduju a ony mi to ty zatracené knihy budou ničit!“ tiše zaklel a odložil doutník.
Pak si dal zavolat svého vrchního anděla a poslal přes něj zprávu do Pekla s termínem nejbližšího pokerového turnaje.

Téma: ...a taková to byla láska!
348. Neprovozuj lásku ve stavu beztíže.
349. Neprovozuj lásku tak, aby bolela.
350. Neprovozuj lásku nečekanou, nechtěnou a rozpačitou.
351. Neprovozuj lásku v kroužkové zbroji.
352. Neprovozuj lásku s polárními liškami, housenkami a jakýmkoliv jiným zvířectvem.
Bůh smutně okusoval tužku. Jeho nová přikázání, která pracovně nazval Jak neprovozovat lásku, už zabírala přes dvacet stran. Vnucovala se mu ale myšlenka, že nejsou moc dobrá.
Bůh si povzdechl.
Láska byla problém. Byla příliš těkavá. Příliš lidská…
Zachvácen nečekaným nápadem všechny papíry roztrhal.
„Milujte se, množte se,“ zaburácel a jeho hlas se šířil jako lavina.
Však oni si ji lidé zvládnou zkomplikovat sami…

Svatý Petr si zamyšleně pohrával s klíči a listoval knihou přání a stížností.
- Vojevůdce Žižka mi opět porazil varhany. (Bach)
- Mám toho chlapce rád, ale boří nám nebe. (Komenský)
- Vrtáci! Co má asi tak dělat, když má na levé straně zúžený zorný úhel? (da Vinci)
- To je pravda, zprava vidí dobře. (Komenský)
- Nějakej chytrej komenský! Kdo má s***a sdílet patro s takovím h*****m? (Jan Lucemburský)
- Oprav si hrubky! (K.)
Z chmurných myšlenek Petra vytrhl nebeský komunikátor. Zvedl sluchátko.
„Cože? Bitva u Trafalgaru? Rozumím. Na pravé nevidí? To je ale skvělá zpráva!“
Petr se lišácky usmál.
„Že bychom je dali dohromady?“

Pozn.: Velikonoční BJB.
Tři kříže jsou vztyčeny na Kalvárii.
Lotři napravo i nalevo od Krista znali jeho příběh.
A lotr na levici se mu i přes bolest ještě posmíval. Takhle tedy dopadl Syn boží? Bezmocně trpí a umírá jako oni?
Ale odsouzenec po pravici byl osudem muže vedle sebe hluboce pohnut. Oni jsou ničemové a stihl je spravedlivý trest. Ale ten mezi nimi trpí nevinně. A nese svůj úděl vyrovnaně. Jistě je spravedlivý.
Okřikl lotra po levici. A pocítil náhlou lítost nad bídným životem, jaký vedl.
Obrátil se k onomu muži a pravil: „Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království nebeského.“ *)
*) Citace z Bible Kralické. Luk 23, 42.

Požehnané Velikonoce všem
Zašel na popravu, pozoroval umírání odsouzence a mimoděk si mnul pravé ucho. Nebolelo. Nehyzdila je žádná jizva. Ale pro jeho prsty mělo neodolatelnou přitažlivost.
Umírající muž bojoval s bolestí i zoufalstvím. Přesto jakoby věděl, co dělá. Stejně jako když sebral ze země jeho ucho a přitiskl mu ho zpátky k hlavě.
Přišla smrt, neodvratná, strašlivá. Jenže Malchus jí tak úplně nevěřil. Snad pro ono jemné zatahání, kterým si ten muž včera ověřoval, že ucho drží pevně. Jako tesař, když zkouší , jak přidělal nohu ke stolu. S autoritou tvůrce.
Kráčel z kopce dolů a jeho srdce se chvělo napjatým očekáváním.