Bible

(Chtěly jste velikonoční příběh?)
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Předstup před faraona. Já jsem totiž učinil jeho srdce i srdce jeho služebníků neoblomné, abych mohl uprostřed nich provést tato svá znamení."
A tak Mojžíš přednesl svou žádost.
Ale Hospodin zatvrdil faraonovo srdce. A v zemi egyptské nebylo boha, který by Ramessovo srdce Hospodinovi vyrval zpět.
Takže farao Izraelce ze své země nepropustil.
Tu Hospodin seslal na něho a jeho zemi devatero těžkých ran, po každé zatvrzuje jeho srdce, aby farao Izraelce nepropustil.
I pobil Hospodin v egyptské zemi všechny prvorozené.
Ráno klečel Ramesse nad ložem svého syna. „Proč jsi mne nechal bohu Izraelitů napospas, Amone Re?"
> (Bible) 

fandom: Bible (a konkordance ;)
Lev, kterému Samson rozerval chřtán.
Lva i baziliška pošlapáš!
Lev, před kterým David ochránil své ovce.
Spravedliví jsou smělí jako lvi.
Lev, kterého zabil Benajáš v jámě, když byl sníh.
Živý pes je na tom lépe než mrtvý lev.
Lev, který zadávil proroka, ale nesežral jej.
Lev řve, kdo by se nebál?
Lev, který se nedotkl Daniele.
Ochraň můj holý život před těmi lvy!
Lev, který bude žrát trávu jako dobytče.
Považuješ se za lva národů?
Lev ďábel, obcházející s řevem okolo.
Číhal na mě jako lev ve skrýši.
Lev z Judy, který zvítězil na věky.
V Bibli jsou lvi.

fandom: Bible. Květná neděle.
Pro Lunkvil.
Baruch haba b'šem Adonaj.
Měl třiatřicet let na to, aby smířil svou konečnou lidskou mysl s doteky nekonečna. Nebylo to vlastně tak moc těžké. Stačilo se soustředit na přítomný okamžik. Intenzivně prožívat. Vůni rozkvetlých stromů. Veselý křik vítajících. Jemný vánek, který vytvářely mávající ratolesti v jejich rukou. Zpěv dvanácti učedníků. Konejšivé teplo oslích boků. Ranní světlo odrážející se od bílých zdí Jeruzaléma.
Baruch haba b'šem Adonaj.
Odsunout budoucí a strach z budoucího. Sloužit přítomnému okamžiku. Děkovat za krásu květů. Radovat se s radujícími. Mávat dětem. Pohladit oslíka. Žehnat Jeruzalému, který se promění v past.
Požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově.

Fandom: asi Bible (horko těžko ;))
Poznámka: Aneb kdo vlastně může za zmatení jazyků
Nervózní úsměv.
„Můj projekt je velice prostý.“
Znuděné výrazy.
„Chci dát našemu nádhernému městu něco, co ho už navždy učiní výjimečným.“
„Co by to mělo být?“
Mladík nasadil úsměv o něco sebevědomější.
„Mou hlavní ideou jsou věže. Mnoho věží,“ dodal pro jistotu.
„Kolik asi věží máte na mysli?“
„Přesně sto. Plus mínus.“
Znuděné výrazy se změnily ve výrazy skeptické. Na čele mu vyrazil pot.
„Tak osmdesát?“
Ticho.
„Padesát.“
…
„Dvacet pět!“
Zoufalství se prohlubovalo.
„Jednu velkou.“ Rukama opsal kruh.
Napětí povolilo.
„To se mi líbí,“ zaznělo.
Tentokrát neuspěl.
„Ale jednou – jednou postavím svou stovku věží!“ brblal Čech, když odcházel zpátky domů.

(závěrem jsem se nechala inspirovat včerejším drabbletem od Keneu, díky)
„Maminko,“ frfňal malý Ježíšek, „Zase ryba. Tfuj. Já bych chtěl taky nektar a ambrózii jako Athénka od sousedů.“
„Nekecej a jez, co je,“ odpověděla Marie. „Mohl bys dopadnout ještě hůř.“
„Jak to?“ podivil se Ježíšek.
„Podívej se třeba na svého tatínka. Ten nepapá vůbec nic.“
„Protože nemá pusu. Ale v chrámu mu dávaj pečený ovečky,“ oponoval Ježíšek.
„No jo, ale s tím určitě bude konec, až se do toho vloží theologové nebo Římané,“ na to maminka.
„Až budu velký, založím vlastní náboženství,“ mrmlal pak usínající Ježíšek z postýlky. “Všichni věřící budou jíst povinně dorty. A začnu proměnou vody v limonádu.“

Poznámka: rouhání (?), očekávám hromy a blesky... BJB
Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka i Ježíš a jeho učedníci. Všichni se veselili, jedli dobré jídlo a pili dobré pití. Největší zájem mezi pitím byl o Colu Light. Když se jí začalo nedostávat, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají Colu Light.“ „Co to ode mne žádáš? Což nevíš, jak dobře je střežena receptura Coly Light? Jestliže by se na to přišlo, roztrhají mě jejich právníci na kusy a Jeho plán ztroskotá!“ Nakonec matka Ježíše přesvědčila, ten šel a proměnil obyčejnou Colu v Colu Light. Aby unikl právníkům, přinutil pak evangelisty zapsat to trochu jinak.

Fandom: Bible (kniha Ester)
Téma: Lesk a bída kurtizán
Kdyby tehdy existoval bulvární tisk, měl by žně.
Král zavrhl svou choť, Vašti, a hledal za ni náhradu.
Dívky z celé země byly svezeny do harému.
Jednu po druhé si je král volal na "testovací noc".
Jedna po druhé se česaly, líčily, ověšovaly zlatem - dělaly co mohly, aby upoutaly pozornost.
Každá po první noci skončila jako "kurtizána".
Ester byla židovka. Kdyby to věděli, považovali by ji za podřadnou.
Snad by ji nechtěli ani jako milenku.
Odmítla se přehnaně fintit. Šla ke králi upravená, ale nepřezdobená.
Král byl oslněn její přirozenou krásou.
Ač by na ni nikdo nevsadil, stala se královnou.

A/N: Netuším, odkud přišli jednotliví králové a co kdo nesl, takže se klidně nechám vyvést z pár historických omylů. :)
Promnul si oči. To světlo tam stále bylo. Zkusil, jestli náhodu nesní. Ale byl vzhůru. Světelná záře na východě ho vábila k sobě. Že by znamení?
Vzpomínal na stará proroctví. Až spatříte nebeskou záři, nadejde čas velkých změn. Izraelskému lidu se narodí král králů. Nikdy by ho nenapadlo, že zrovna on bude tím, za jehož života dojte k jejich naplnění.
Hvězda netrpělivě blikla.
Potom je tedy čas.
V pokladnici vybral nejkrásnější klenoty. Nechal si osedlat nejlepšího koně. Políbil svou spící ženu, pohladil synka po vlasech.
Kašpar spěchal za hvězdou, aby se poklonil.
Cestou potkal dva známé přátele.
Spasitel se narodil.

A/N: No tentokrát se to skoro stydím uveřejnit, tak snad mě nikdo neutluče... Volně navazuje na některá minulá drabble (jak jinak).
„Samozřejmě, že o tom píšou všechny anglické noviny. Takové slavné vítězství! A dokonce proti přesile! Že padl hlavní hrdina? Dav zbožňuje příchuť krve. Aspoň bude komu stavět pomníky, koho uctívat... A po nás ani pes neštěkne. Samozřejmě! A proč by měl. Koho zajímá, že to my potíme krev, aby si ti šťastnější užili svůj díl slávy. Že kolikrát celé týdny hladovíme, trápí nás nemoci a domů se nevrátíme třeba celé roky, aby si oni mohli připnout nablýskané medaile. Koho zajímá, že jsem svojí drahou ženu viděl neposledy, když se mýmu klukovi klubaly první zoubky. Teď už umí číst. A já se s nimi ani nemohl rozloučit. Nemohl jsem ji naposledy políbit na tvář a dát jim sbohem. Ani dopis jsem jim nestihl napsat – jen pár řádků, že je mám rád a že mi oba strašně chybí. Dal jsem život za krále a vlast, aby se jiní zapsali do dějin. A teď se ani nemůžu ožrat!“
Námořník si před Nebeskou bránou docela neurvale odplivl.
„Taková silná slova...Vy jste přeci slušný člověk, tak to zkuste brát trochu s nadhledem“ konejšil ho klidným hlasem svatý Petr.
„Jděte k čertu s tím vaším nadhledem. Víte co... Odcházím. V Pekle je aspoň teplo a chlast“

„Co jsem to jenom...“ mumlal si Bůh pod fousy, zatímco přecházel tam a zpátky po rajské zahradě. Věděl, že to mělo být na seznamu někde na začátku, ale za živého B- no, prostě si nemohl vzpomenout. Znova zkusil vypočítávat na prstech: nebe a země, obloha, zeleň, živočichové... I člověka už měl hotového, ale ta jedna poslední věc, ta mu nepřestávala vrtat hlavou. Andělíčci schovaní za keřem se mu škodolibě pochechtávali. Byli to samozřejmě oni, kdo mu schoval jeho seznam – a on chudák teď musel tvořit zpaměti. Najednou se zastavil. Přišel na to.
Bůh řekl: „Ať je světlo!“ – a bylo světlo.