Město

Přišla jsem dávno. Oslavovali mne, bořili mé chrámy. Byla jsem svržena do Tibery a opět vylovena. Pronášela jsem dokonce satirické verše na papeže. Pak se na mne trochu zapomnělo.
Ale ne docela. Postavili mne do klidného kouta rušného náměstí. Nahlížím do srdcí kolemjdoucích. Občas nepatrně pošťouchnu (ty okamžitě vychladni a běž se omluvit … ty se neboj, uzdraví se … ty počkej tady, za chvíli ho potkáš … ty nastup do autobusu a jeď za ní … ). Ne náhodou se u mne scházejí milenci.
Jsem Isis. Čtu srdce živých stejně snadno, jako můj muž čte srdce mrtvých.
Jsem Isis, a toto je moje město.

Netypicky novogotický kostel na břehu Tibery. Uvnitř holčička, čtoucí Božskou komedii.
„Muzeum revenantů? Tudy. Dědeček se vrátí brzy.“

Stopy prstů, zanechaných zesnulou paní na manželově noční čepičce. (Kdepak facka, chtěla mši!)

Otisk prstu sestry Marie. Provinění? V útrapách nemoci si přála zemřít. (Žádala o modlitbu.)

Otisky, zanechané duchem opata na hábitu abatyše. (Co chtěl, není uvedeno.)

Prohlížím si stopy nešťastných duší, vězněných v karanténě mezi světy, dokud se neočistí od všeho špatného. Aktivnější se nebáli pro pomoc vrátit.
Najednou se objevil starý pán. „Fai bene, Lucia. Dobře se mi o muzeum staráš.“ Položil ruku na návštěvní knihu, vypálil otisk, zmizel.

Zatímco u nás se vsadilo na přísnou prevenci (vir se přenáší dotykem, vláda proto vydala nové nařízení o vycházení pouze ve svěrací kazajce; šije celé Česko; lidé v touze po bondáži oblehli sexshopy; přistála mimořádná humanitární zásilka ze Severní Koreje; ředitel psychiatrické léčebny vyhozen pro nepřipravenost), v jiných zemích je tomu jinak. Italští vědci naznačují, že hledaným lékem může být četba. Senior ve vážném stavu přečetl třikrát Božskou komedii a uzdravil se. Podobné případy se množí. Lidé berou knihkupectví útokem. Nejúčinnější knihy (např. Dekameron) jen na předpis. Feltrinelli prodává v noci. Tiskárny pracují. Vatikánská knihovna opět otevřena. Mniši obnovili skriptoria.

Kupodivu nevadí, když turisté fotí jako zběsilí.
Když vcházejí v krátkých kalhotách, také je nikdo nenutí zahalit se, i když na dveřích visí poučení.
Když (při pohledu na skleněné rakve s voskovými mumiemi světců) zvoláte „To je morbidní!“, také se nikdo nepohoršuje (protože „morbido“ znamená italsky „krotký, jemný“).
Když vás však ježibabák* přistihne, jak se smějete, označení za hříšníka a neznaboha vás nemine. Bude vás obezřetně sledovat a nápadně se snažit co nejdříve vyhnat.
Pak ale přijde mnich, který má na starosti komentovanou prohlídku. Začne vyprávět, chodíte od kaple ke kapli, posloucháte a vesele všichni hřešíte od ucha k uchu.

upravená verze

„Do vatikánské knihovny,“ poučoval mladík slečnu, „člověka jen tak nepustí. Musíš vědět předem, co chceš najít, a informace, co tam mají, si nechávají pro sebe. Přísně tajné. Lustrují, musíš být jejich.“
Mám se otočit a uvést věci na pravou míru? Už tam nějakou dobu chodím, zatím mne nevyhodili. Pohovor byl, nicméně pouze odborný. Ale trochu to trefil: elektronický katalog obsahuje jen část koptského fondu. Badatel je odkázán na dvousetletý katalog, v němž také není vše, stejně jako v doplňujících (jen stoletých) článcích, které není jednoduché najít.
Takže někdy po zmateném běhání nezbývá, než do objednávky zadat signaturu jako ve sportce.

...který se zjevil v šatně a požehnal míč.
Na Vyšehradě se kupí votivní šály. Množství koučů klečí a prosí o zázrak. Exhumace zjistila, že pravá noha byla zázračně zachována.
Kardinál Antonini prohlásil, že žádný periferní bicáček („il bizzaccino marginale“) nemůže aspirovat na to, aby se stal světcem katolické církve; patronem fotbalistů je přece svatý Pavel, jehož hlava po setnutí poskočila třikrát, než trefila koš. V noci však uslyšel „Proč mne pronásleduješ?“ a ucítil mocný kopanec do zadku. Na pyžamu objevil zřetelný otisk kopačky.
Spor Vatikánu a kardinála Duky o ostatky slavného fotbalisty bude vyřešen přátelským utkáním kněží nad 75 let.

Seriál o čtyřech přátelích – mniších v Římě, ve městě, kde je vždy mnoho příležitostí ke zdrženlivosti.
Díl 30. Fra Domenico, známý kazatel na téma zdrženlivosti, má problém: jeho spokojený celibát se stává každodenní rutinou, neví tedy, o čem kázat. Fra Adrien se ponořil do četby o odříkání pouštních Otců: podaří se jej přátelům odvrátit od odchodu z Města na poušť? Fra Ginepro zvažuje zpestření své zdrženlivosti flagelantstvím, ale nebaví ho to. Fra Giordano začal číst Plótína: přikloní se spíše k novoplatónskému pojetí čistoty (a odpadne od aristotelského tomismu)?
Následuje: „Summa“. 2053. díl nekonečného seriálu na motivy knihy sv. Tomáše Akvinského.