DMD č. 10. pro 10. 4. 2021. Téma: Patová situace

"Co se jí stalo?" otázal se decentně pan Wellf a úklonem hlavy naznačil směr k besídce.
Emma seděla pod popínavou růží, ruce založené, sem tam vydala nenaložené heknutí.
"Rozsypaly se jí figurky."
"Co prosím?"
"Její poslední velkolepý plán selhal. Střelec místo na jejího koně zaútočil přímo na královnu a..."
"Česky?"
"Ten trouba Elton chtěl místo Harriet ji samu. Teď vymýšlí, koho jí vecpat místo něj. Úplně slyším klapat ta kolečka."
"Jéžkovy voči," udeřil se mladík do čela. "Nechá toho někdy?"
"Pochybuju. Ovšem další studená sprcha přijde v momentě, kdy se jí kůň splaší a pokusí se sebrat jejího vlastního krále."

Je sobota a v domku Pata a Mata se dějí věcí.
Pat natírá okna. Ovšem zapomněl sundat záclony. Ty jsou nyní od barvy a Pat balancuje na štaflích. Štafle mají jednu nohu kratší; vypodložil ji tedy stohem knih. Kniha na vrchu se jmenuje “Little Book of Calm.” Ta je také první, která se zhroutí. Ostatní - včetně štaflí - následují.
Pat visí na garnyži, zamotaný do záclony.
Tady pomůže jedině Mat!
Pat volá, buší na okno. Příteli, záchrannou misi!

Mat sedí před televizí. Na sobě sparťanskou šálu, v ruce pivo. Zaškaredí se na hluk shora. Dneska ne, pomyslí si. A přidá hlasitost.

Seděli ve stínu fíkovníku a zbloudilé paprsky slunce se opíraly do Achilleových zlatých vlasů. „Vážně chceš jet?“ zeptal se Patroklos tiše.
Před Achileem stálo rozhodnutí. Dle věštby buďto pojede do Tróje, což mu připraví věčnou slávu, ale krátký život hrdiny, nebo zůstane a čeká ho spokojené žití průměrného vladaře.
Oba věděli, kterou možnost zvolí. A že Patroklos pojede s ním.
„Přece pro mě nebudeš truchlit ještě před začátkem války,“ odbyl ho Achilles s úsměvem a propletl jeho prsty se svými. „Nemá cenu se teď trápit, určitě to celé dobře dopadne.“
Patroklos úsměv opětoval. „Snad máš pravdu.“
Je přece nic nerozdělí.

Všichni stáli uprostřed kruhu z menhirů a nikdo nevěděl, co se děje.

"Mé levitující kouzlo nefunguje. Tenhle kruh do sebe váže magii z celého okolí," řekla Morgavsa.

"To je průšvih," odpověděla Morganka.

"Já bych to neviděla tak černě, na těch menhirech jsou starodávné runy, pokusím se je rozluštit.

Trvalo to nějakou dobu, ale nakonec Morgavsa runy rozluštila.

"Takže?" zeptal se Krákal.

"Takže až zapadne slunce, budeme moct pokračovat dál."

"To nechápu," zavrtěl hlavou Krákal.

"Tohle je učebna druidské školy. Všechna kouzla, která se tu v okolí objeví, se tu drží, ale po západu slunce se vymažou. Musíme tu jen počkat."

Konečně chvíle oddechu. Poznával tuto místnost, kde ho nečekali nekoneční nepřátelé, hořící vozy a ostrostřelci. Seděl zde pouze osamělý muž se smutnýma očima.
"Cizinče," dostalo se mu pozdravu. "Pověz mi, když říkáš, že jsi Achillea potkal v hlubinách Tartaru... Jak zemřel? Kdo porazil mocného reka?"
Zagreus se zamyslel.
"Byla to prý patová situace."
"On sám proti tisícům? Dvě strany čelící prohře?"
"No, ne, Paris ho střelil do paty..."
Následný povzdech byl velice hluboký.
"Ale už na tom pracuji! Brzo se ho budete moci zeptat sám," ujistil ho Zagreus.
"Nedávej naději stínu, cizinče," odpověděl Patroklos.
"Naděje umírá poslední. I v podsvětí."

Zavřela oči, zadržela dech a se špatně skrývaným odporem lípla tomu slizkému žabákovi pusu. Nebesa se otevřela, zahalila je do duhového dýmu a v tom vedle ní stál…Postarší chlápek s korunou na hlavě, vypoulenýma očima a bradavičnatou kůží, který páchl rybinou. Hm. Tak tohle nečekala. Asi přišla pozdě. Nebo ta káča pohádková babička, určitě se jí směje někde za bukem. Patovka. „Království máš?“. „Mám.“, řekl skřehotavě. Určitě by nebyla první ani poslední, co se vdává z upřímné lásky k penězům. Konec konců, královny musí být pragmatické. Zavřela oči, zadržela dech a se špatně skrývaným odporem lípla tomu slizkému princovi pusu.

„Takhle to dál nejde,“ zazněl z Hermioniných úst nezvratný rozsudek. „Já už takhle žít nechci.“
Ron na ni oněměle zíral. Pak zamrkal a vypadalo, že se snaží něco říct, ale jen otevíral ústa naprázdno.
„Přemýšlím o tom už dlouho. Nehodíme se k sobě, Rone. Mám tě ráda... ale nemůžu s tebou žít. Nejsem šťastná.“
Hermioně se začaly po tvářích koulet slzy. Myslela si, že napětí z ní spadne, až mu to řekne, ale jeho absence odpovědi ji stále nechávala ve zmatku.
„Mamka nás zve na Velikonoce,“ řekl nakonec Ron, jako by se právě proběhlá scéna neudála.
Tentokrát ztratila řeč Hermiona.

"To pivo chutná jak velbloudí moč," prohlásil Ivan a zapálil si startku.
"Co čekáš od Krušovic, ty vole," poznamenal Saša.
"Já bych šel jinam," navrhl Albert.
"Ale kde jinde bude pivo za dvacet sedm?!" bránil se Jindřich.
"Navrhuju hlasovat," řekl Fanouš. "Kdo je pro to tu zůstat?"
Zvedly se tři ruce, tři zůstaly dole.
"Co blbneš, Lyndo? Dyť jsi říkala, že další krušky dáš už jen v případě smrti žízní!"
"Ty vole, padá mi klenba a nevzala jsem si ortopedický vložky. Takže jakmile se postavim, mam pocit, že mi někdo bodá do paty stovku hřebík. Takže jdu leda na hajzl."

,,Musíme to projít, jinak se ven nedostaneme!" vykřikl Spencer. alias Dr. Hořan Bravestone.
,,Spancere jakmile umřeme ve hře, umřeme i v reálu!" zařvala Martha a sledovala blížící se tornádo.
,,Umřu jako starej obstarožní chlap!" vypískla Bethany, která stále nerozdýchala její opětovný výběr mužského avatara.
,,Můžeš za to ty Spencere! Zatáhl si mě sem už po třetí!" vyhrkla Martha v těle Ruby.
Spencer se zatvářil uraženě ale bylo vidět, že se chystá něco říci.
,,Teď není čas na hádky, tohle je neřešitelná situace, ale zkuste něco navrhnout," řekl.
,,Zastav ho, když jsi tak silný," ironicky protočila očima Bethany.
,,Jo, definitivně umřeme."

Artuš popadl Alžbětu za ruku a vyvlekl ji z ložnice.
V chodbě hlasem plným zlosti zasyčel: „Ne! Nedovolím, abys takhle riskovala – kvůli němu! Má co si zasloužil!“
„Artuši... já vím, kdo je tvůj otec a co udělal. Ale věř mi, že teď prožívá strašlivé a nekončící mučení. Pokud je naděje, musíme mu pomoct. A bez tebe to nezvládnu.
Pustil ji a otočil se k ní zády. Viděla, jak bolestně bojuje sám se sebou.
Byla to těžká zkouška, mohl se dokonale pomstít!
Alžběta ho měla ráda a věřila v něj. Nechala mu čas se rozhodnout.
„Je na tobě, jakou cestou půjdeš.“