DMD č. 10. pro 10. 4. 2021. Téma: Patová situace

Kvalitní ponožky jsou nezbytnou součástí horákovy výbavy. Nesmí mít šev, který by tlačil do citlivých částí nohy, musí mít výdržnou gumu, která ji udrží ve vztyčené pozici, musí být přiměřeně dlouhá, s nevtíravým vzorem kolem lemu. Kvalitní ponožka je ochranou i ozdobou a znamením, že jste opravdu horák, a ne turista-sebevrah.
I nejlepší ponožka někdy selže. Látka může pod tlakem dlouhé cesty prořídnout, prodřít se, a z ponožky se pak na svět proklube horákova mozolnatá pata. Horák je na takové situace připravený. Nepodléhá pověrám, že drobné ruční práce jsou zábavou nemužnou.
Sedí poklidně na hřebenovce, boty u boku, a zašívá.

Byla to patová situace.
Většina ambasád a konzulátů se nacházela na Praze 1 a 6. Ostatní části protestovaly. Žádaly poměrnější rozdělení. A ochranný glejt pro ty občany, kteří se na ambasády vydají. Jednička se šestkou se ale odmítly vzdát své strategické výhody. A právo azylu mají mít jen ti "cizáci", kteří budou chyceni v ulici, kde ambasáda sídlí. Ještě by se glejt zneužíval. Jezděte si taxíky, jinopražáci!
Samotní ambasadoři dlouho mlčeli. Pak vydali společné prohlášení, které všem vyrazilo dech.
Jestliže budou ambasády nuceny podpořit jednu ze stran pražské občanské války, přesunou se všechny do Brna.
To vyděsilo i největší LOPATy.

„Jak se ti líbil tvůj příběh ztvárněný očima Vondrušky, pane?“ zeptala jsem se jízlivě. Několikrát jsem totiž ho viděla, jak práskl onou knihou o stůl a cosi si při tom mumlal. Jasná známka nelibosti, protože obvykle se ke knihám choval s úctou. Ještě jsem si pamatovala, jak byl ohromen mou knihovnou. Pochopitelně, za jeho doby byly knihy vzácností a v domech obyčejných smrtelníků se příliš nevyskytovaly, jeho vlastní knihovna byla jistě rozsáhlá dost.
„Ehm… No… všimla sis, má paní, že rozkvetly narcisy?“
Rozesmála jsem se. Bylo naprosto zřejmé, že připustit, že žena spisovatelka překonala muže, je pro něj neřešitelný problém.

Pláň roztínala rozlehlá řeka. Hluboká a dravá, v horách tál sníh. Přechod umožňovaly dva brody. U jednoho stál zástup vesničanů, přechodu bránil stejný zástup vojáků. Čas od času se několik vesničanů pokusilo zkusit druhý brod, vojáci pospíchali za nimi, následoval zbytek civilistů a zbytek vojska a všichni se sešli před druhým brodem.
Koukali jsme na to divadlo z nedalekého vršku.
„Myslíš, že je to přestane bavit?“ zeptal se Marigold.
„Až nějakému vojákovi rupnou nervy a vytáhne meč,“ povzdechl si Geralt.
To jsem nemohl dopustit.
„Zbavím je této patové situace,“ řekl jsem a proměnil se.

Vojáci se rozprchli na všechny strany.

,,Z toho se už nevyvlečeš, mastňáku. Jen počkej, ve dvě seš mrtvej!"
ukončil svůj proslov Petřík zvaný Drsňák.
Bylo mi zle, z tohohle není úniku.
Zrovna jsem si dával věci do skříňky když se on a jeho parta - čtyři cápci s kšiltovkami dozadu a s roztrhaným oblečením - ochomýtali kolem vrátnice. Že já hlupák jsem se nezdejchnul dřív, než si mě stačili všimnout. Šel jsem zrovna na oběd, když do mě jeden strčil. Vrátná, ta stará bába, zrovna spala. Nikde nikdo, jen jich pět proti mně, dost nefér.
Naštěstí šla kolem jedna úča, jinak bych si ani na ten oběd nedošel.

Gwen vplula do pokoje.
„Tak pánové, už je to tady. Mám meditační volno. Všichni víte, co to znamená.“
Ovšemže věděli.
„Dovolená!“
„Volno!“
„Spánek!“
„Letíme!“
Nadšení uťal Tyros.
„A kam přesně?“
„No na Zemi, ni?“
„Země je veliká.“
„Do Prahy, přirozeně.“
Nesouhlas kromě Tyrose vyjádřil i Berek, Bennar a Thon.
„Dobře,“ uznal námitky Mimas, „kam chcete vy?“
„Island!“ vyhrkl Berek.
Nechtěl Mimas, Trins, Mossi a dokonce ani Bennar.
Dohady pokračovaly. Plichtou skončil Nový Zéland, Francie, Norsko, Severní pól, Jižní pól, Kanada, Japonsko, Indie, Tibet a Peru. Do USA nechtěl nikdo.

Po osmi hodinách Gwen zakvílela:
„Proč já nevzala ten titul Tyrana*!“

„Kate Bellová, 26 let, na nádraží St. Pancras vylezla na střechu vlaku a pověsila se na trakční vedení.“
„Proboha!“ zavyl Hagrid, když uviděl tvář mladé dívky na nosítkách. „To je naše Katie!“
Resuscitaci vedl Snape, asistovala Potterová. Povolány byly všechny tři službukonající sestry.
Tenhle boj nesměli prohrát.
A tak neprohráli.
O vítězství však mohli jen snít.
„Vaše dcera žije,“ oznamovala Lily o hodinu později paní Bellové, zatímco Severus odvážel pacientku na své oddělení. „Ale šance, že se probere z kómatu, je zhruba 5%. Je mi líto.“
„V dopise vyjádřila přání neoživovat.“
„V případě sebevraždy ovšem nemá právo o tomhle rozhodovat.“

„Jaký by asi náš mladej dostal indiánské jméno?“ zamyslí se Rodič 2.
„Ledňáček ti přijde málo indiánský?“ podivuje se Rodič 1.
Buléééééééééééééé!
„Podle toho, jak dnes pláče… Ten, který kvílí s vlky…“
„Čeho se mu asi nedostává?“ pokračuje Rodič 2 o něco vážněji.
„Pálí ho šťávy. Problémy s refluxem jsou u miminek běžné.“
Buléééééééééééééé!
„A co problémy s migrénou?“ pokusí se zavtipkovat Rodič 2.
„Huš... Dostal Nutriton. To mu pomůže se zahuštěním stravy.“
Bulééééééééééééé!
„Hmmm… Zajímavé. Takže bude křičet večer, až se bude snažit…“
„Nejspíš jo,“ povzdechne si ustaraně Rodič 1.
Robě vříská dál nedbaje na zmučené zvukovody svých rodičů.

Pokud šlo o politiku, byl Grigorij vždycky opatrný. Naděžda se mohla jen domnívat, že má blízko ke kadetům. Ona sama se o tyhle záležitosti dlouho nezajímala. Až po té neděli… Původně věřila na esery, ale v posledním roce, když byl Grigorij pryč a ona těhotná, přičichla k bolševickému hnutí.
Nakonec s ním o tom všem mluvila až na začátku září. Julija konečně usnula v době, kdy oba byli schopní absolvovat vážný rozhovor. Grigorij ji vyslechl mlčky. Když domluvila, tiše si povzdychl.
„Nesouhlasím s tebou. Ale dělej, jak uznáš za vhodné.“ Třeba se mýlím, když mám z těch tvých bolševiků strach.

Maličká Julija byla kouzelné dítě. Někdy v noci dokonce spala i tři hodiny v kuse a občas vstávala později než v půl páté ráno. Naděžda byla přesvědčená, že po ní tohle nemá. Ona byla jako dítě určitě hotový andílek.
Grigorij už se naštěstí vrátil domů a naštěstí byl z maličké nadšený. Naděžda sice příliš nevěřila, že pohádky o jednodomých a dvoudomých rostlinách jsou právě tradičním uspávacím prostředkem, ale dokud to znamenalo, že je spokojený Grigorij i malá a ona sama má každý druhý den volné odpoledne, nehodlala svého manžela ani v nejmenším kritizovat. Kromě toho, latinské názvy malou uspávaly spolehlivě.