DMD č. 10. pro 10. 4. 2021. Téma: Patová situace

Otáčí papírek v dlaních, co napsat, kolik prozradit? Pečlivě poskládané tričko je položené na stole, chabá útěcha za nevědomost. Tolik by mu chtěl všechno říct, jemně sevřít jeho dlaně ve svých. Jsem to já, chápeš? Jenže pak by všichni věděli… Nemůže to jen tak oznámit světu, není připravený, on přece vůbec není připravený!
Křečovitě svírá tužku. Touží mu říct pravdu. A přitom zoufale nechce nic prozradit.
Miluju tvůj úsměv, když ani nevíš, že se usmíváš. Miluju tvoje věčně rozcuchané vlasy...
Zaváhá, připíše telefonní číslo.
Ať se rozhodne jakkoliv, vždycky něco ztratí.
Ale ztratit Simona je ta nejhorší varianta ze všech.

Večer seděli v hospodě, bylo plno, každý chtěl vidět zaklínače. Marigold hrál, zpíval, penízky cinkaly. Gerald si pochutnával na dobrém jídle a pivu. Elzee po chvíli odešla.

O přestávce si Marigold přisedl k zasmušilému Geraltovi.
„Co tě trápí brachu, nechutná ti?"
„Ale chutná a zmýlil jsem se, některé písně máš pěkné."
„Co tě žere, Geralte?" zeptal se přímo bard. Poznal, že je něco špatně.

„Jsem v bryndě. Slíbil jsem matce Elzee, že jí pomůžu, ale vím, že teď potřebuji řešit tohle," vytáhl Geralt "jablko".
„Toho zmetka, co jej vytvořil, je třeba zastavit, ale slib se má dodržet. Co teď, Marigolde?"

"Elrohire? Spíš?"
"Co je? Jestli chceš jít na záchod, tak už jdi."
Podivné přerušované klokotání, zdánlivě odnikud. Už podruhé. Poprvé Elladana vyrušilo od čtení.
"Co to bylo?!"
"Husy."
Bratři se podezíravě měřili. Elladan tušil, že husy v noci spí. Elrohir ho propaloval netrpělivým pohledem.
"Proč nespíš?"
"Mně se nechce."
"A půjdeš se mnou?"
"Ne."
"Jak to?! Vypils džbán mlíka!"
Elrohir pokrčil rameny. Klokotání zesílilo. Jako by ho neslyšel. "Půjčíš mi pak tu svou knížku?"
"Ani omylem!"
Elladan cítil, že prohrává. Vydržet nešlo. Přiznat, že čte děsivou knihu o Húrinových dětech taky nešlo.
Když vyletěl z pokoje, medvídě konečně přestalo vrnět.

Běžel jsem lodí a nikde nezastavoval. Svůj plán jsem musel uskutečnit, než si mě někdo všimne. Podle výkřiků z horní paluby jsem jim začínal chybět. Přeci jen, s upírem v zádech se útočí lépe, než bez něho. Na konci chodby jsem prudce zahnul a vyběhl na čerstvý vzduch. Kam až jsem dohlédl, rozlévala se nekonečná černota oceánu, v dálce splývající s oblohou. Přiblížil jsem se k zábradlí...
"Chystáš se někam?" ozvala se Denisa za mými zády. Okamžitě jsem jí zamířil do obličeje.
"O co, že to stihnu stisknout dřív, než mě trefíš?" zamávala vysílačkou od růžicové rozbušky v mém zátylku.

Crabbe je mrtvý! Vincent Crabbe je mrtvý! Běželo Dracovi hlavou stále dokola.

Ztráta přítele a spolužáka vyhloubila díru v jeho nitru. Jasně choval se k němu povýšeně, občas až arogantně, vždyť byl Malfoy, vyrůstal s vědomím vlastní nadřazenosti, nemůžete však vedle někoho strávit třetinu života, aniž by se vás jeho tragická smrt nedotkla. A to přesto, že se o to sám zasloužil.

Pitomec jeden! Když neumím zaklínadlo zrušit, nemám ho používat. Zvláště tak nebezpečné jako Zložár. Ještěže mě Potter zachránil, jinak bych v Komnatě uhořel s Crabbem. Ale jak ho mám teď odevzdat Pánovi Zla, když mu vděčím za život?

Chtěl bych jít dál, ale přede mnou stojí on. Zamračím se, ale to ho nezastraší. Zkusím se tedy usmál, vypadá to, že ho to obměkčilo, najednou se jeví být mnohem ochotnější.
Rozhodnu se být vstřícný a sám ho obejít zleva, ale ten mameluk se ve stejnou chvíli posune doprava. Rozpačitě se na sebe zašklebíme.
Chvíli čekám, ale zřejmě je duchem chudý, výraz v obličeji by tomu odpovídal.
Zkouším tentokrát uhnout vpravo, ale můj protějšek nenapadne nic lepšího, než ukročit doleva. Vztekle syknu.
Stojíme proti sobě a ani jeden z nás z toho nemá radost. Já a můj odraz v zrcadle.

Nikdy som nechápala, prečo je v šachu dôležitý kráľ. Kráľovná je zaujímavejšia než týpek, čo sa nevie pohnúť o viac než o jedno miesto, sústavne sa schováva za vežami a trable za jeho rieši jeho žena. Snažila som sa ho ospravedlniť tým, že má veľa práce, agenda a tak.. ale moja romantická predstava o kráľovne hľadajúcej bezpečie za múrmi paláca, zatiaľčo jej vyvolený kosí nepriateľov pohľadom bola.. lepšia.
Rozhodla som sa túto dilemu vyriešiť vyriešiť partiou.
Neskončilo sa to presne tak, jak som si predstavovala. Biela kráľovná sa zamilovala do čierneho kráľa a keď tí dvaja osameli na hracej doske...

Mezi prázdnými zdmi se rozléhají hlasy, postupně nabírají na intenzitě a překřikují se. Skupina učenců stojí na hromadě suti, zkoumá torza kleneb a škvíry ve zdivu. Ruce divoce máchají a tváře začínají brunátnět. Ve vzduchu panuje kolektivní neshoda.
"Opatrně celou stavbu zakonzervujeme, aby se dál nerozpadala. Nemůžete přece něco přistavovat!"
"Já bych to prostě zboural a postavil znova podle záznamů. To je nejrychlejší i nejlevnější."
"A co zbourat jen to nenávratně poškozené, část zakonzervovat a zbytek dostavět?"
"Vy jste se snad zbláznil!"
Debata majitelů, architektů a památkářů měla předurčeno ještě dlouhé pokračování a mnohá opakování. O zábavu tu nebude nouze.

„ Řekneme si to pak, jo?“ Spolu s otázkou se ozvaly oběma velmi dobře známé zvuky. „Tak šup šup, ať už to je.“
No tak, čekal jsem to poněkud delší, pomyslel si. Ale což, nic není ztraceno, jak by řekl Mirek Dušín.
White Black
Vxh1 ph6
Sxc8 ph5
Sh3 pg6
Sf1 pg5
Se2 pg4
Sxg4 Kc3

„(=)?“ Z té otázky prosba přímo trčela, byť se velmi snažil aby to nebylo poznat.
„Ale, prosimtě. To se ví, že ne.“

White Black
Vh8 Kc5
Da2 Kc6
Da6 Kc7#
„Sakryš!“
„#?“

A od té doby spolu nemluvili. Byl slyšet jen tikot časomíry, pomlasknutí a prohrábnutí fousů.

Náhlá smrt císaře Jindřicha Lucemburského uvolní říšský trůn.
Nástupnictví určuje volba, mladý princ se neprosadí.
Habsburk Fridrich chce opět získat císařskou korunu. Objevuje se však soupeř, bavorský vévoda Ludvík. Podpoří ho i císařův syn.
Sedm kurfiřtů rozhodne. Ale ouha! Hlasů je osm, čeští králové formálně dva, ač jeden dávno sesazený. Vše se hodí! Výsledek nerozhodný.
Dva panovníci jsou zvoleni, dva korunováni. Na nesprávném místě správnou korunou, na správném místě náhražkou.
Osm let trvají boje, vítězí Ludvík Bavor. Naděje Habsburků nadlouho končí.
Slavně zvítězil, potupně odejde. Přílišná pýcha vede nakonec k pádu. Porazí ho vnuk zesnulého císaře. Karel Čtvrtý, král český.