DMD Bonus č. 6 pro 22. 4. 2021. Téma: Kmen - Mix stylů aneb napodob tvůrce

Nastal večer po dnu třístém dvacátém. Šahrazád příběh o hlupci a mudrci dopověděla, jejž minulé noci započala. Král hlasu jejímu s libostí naslouchal a po dalším vyprávění zatoužil.

V zemi daleké, kde sníh dlouhé měsíce leží, žil chlapec, Vítkem jmenovaný, co robě nalezený, v hradu pána kraje toho vychovaný. Chlapec rostl v mladíka šikovného, ke každé práci se účinlivě měl.
Jasného rána zimního s dalšími muži do lesa odešel, dřeva dostatek na zhotovení truhlice dubové, schovance pána určené, obstarat. Ke kmeni dubovému přišli...

I přerušilo ráno vyprávění, k němuž svolení jí bylo dáno, a Šahrazád v komnatu svou se odebrala.

Času aprílového se Viktorie Helena z Bubenče, po matce Flavia Valeria Constantina, císaře římského, též Velikého zvaného, jenž ku prospěchu všeho lidu křesťanského Edikt milánský vydal a První nicejský koncil svolal, rodičce to právem nobilissima femina titulované a jako svatá Helena Augusta Konstantinopolská uctívané, neb Kristův kříž a hřeby ve Svaté zemi našla, kterýžto nehynoucí čin sto byl i neopatrné příklony k ariánství bludnému zahladiti, křtěná, po prapředku dědy z mateřské strany, neznámém to vojáku napoleonském, povahy bojovné, po bábě z linie mužské generacemi zředěnou modrou krev polských kmenů nesoucí, probudivši, seznala, že v jizbě své rozsahem nepatrné samotinká sama.

"Pojďte a poslyšte strategii naši k hledání navigátora ztraceného. Dvé tanků mužstvo statečné obývá a podle stromu vzoru s nimi nakládati bude. Jako kořeny bujné zemí prorůstají, tak budou i oni každý z jiné strany útočiti na cizozemců voj!
Pak, jako se kořeny spojují do kmene silného a mocného, radostně se splétaje, i oni spolu putovati budou. Boguslaw zrakem ostřížím krajinu obhlížeti bude, nepřátel hordy by zavčasu uzřel - a stane-li se tak, rozvětví se voj náš, jako větve stromu nepřítele obemkne a jeho zpupnost germánskou zadusí! A Veverka z větvoví vyskočí a řady cizácké výbuchem hromovým rozmetá! Toť vůle má!"

Když zrazen úplňkem a ponižován všemi,
svůj úděl psance tiše proklínám
a marně spílám půlnočnímu nebi,
zpytuji sebe a odpor k sobě mám.

Snad závidím jedněm přitažlivý vzhled
a druhým štěstí, skvělé schopnosti,
a jiným zase, že jim patří svět,
že mají dobrou krev, slávu a možnosti.

Mám pocit, že znám jen pohrdání -
jakmile ale pomyslím na tebe,
má duše týraná se těší na svítání,
kdy nebude mě děsit pohled na nebe.

Za tvoji lásku celý svět bych dal,
jsi moje hvězda nejjasnější,
mé existence pevný kmen,
když s tebou jsem, nejsem vlkodlak.
Jsi pánem mého srdce, tvá polovice jsem.

Donucen nátlakem převyprávěl Darek nikterak pohnutý příběh svého krátkého života, neopomenuv zmínit studia a pobyt v Anglii, do něhož zasáhl otec způsobem, jemuž se neodvážil odporovati. Získav totiž zpět majetek jeho zvěčnělého děda, Machatý starší, zaneprázdněn řízením dřevozpracujícího závodu a zcela pohlcen smolnou vůní trámů skřípajících pod zuby pil, rozhodl povolat nejmladší výhonek rodinného kmene a svěřiti mu správu nemovitostí, doufaje, že syn přeleští zašlé rodinné stříbro k jeho plné spokojenosti.
Tu k Evženově úžasu vložila se do rozpravy Lada; vzpomnělať si, že příjmení Machatý jí není neznámé, za což vděčila své účasti v rozplétání rodinného sporu jistého čarodějnického klanu.

BOB: Vstávat a cvičit! Dobré ráno.
BOBEK: Ono se má cvičit? Dobré ráno.
BOB: Copak on někdo říkal, že se má cvičit?
BOBEK: Promiňte, ale všichni přece víme, že cvičení je přežitkem méně adaptabilních jedinců. Nelze popřít, že v rámci byrokratického boje proti nadměrné lenosti všeho králíkovstva sehrálo nezastupitelnou roli, ale z pohledu dnešního moderního sportovninismu-
BOB: A konzervativního lenostismu!
BOBEK: -je nutné se místo kořenů minulosti soustředit na kmen současnosti s potenciálem budoucího progresu, neb cvičení dlouhodobě brání expanzi administrativní části praxe.
BOB: Ve světle těchto nových zkušeností a jejich nepopiratelného vlivu na interpretaci skutečnosti...
BOBEK: Jdeme spát, kolego.

Vítejte, přátelé rekreačního závodění, dnes se podíváme na zápas z jižní Moravy. Ke střetu dojde ne mezi dvěma, ale hned mezi třemi národními týmy. Kapitáni všech mužstev nesou na dresu hrdě číslovku jedna.
Vykopává František, jako správný rakouský buldozer drtí soupeře, střílí... a kmen stromu, to je smůla. Jeho ruský spoluhráč Alex se nenechává zahanbit, vyráží proti našlapané obraně... ale neprorazil. Tady by mu nepomohl ani jeho otec, slavný tankista.
Z druhé strany vybíhá francouzské eso, pečlivě míří, střílí... A je to tam, přátelé, je to tam!
Francouzi vyhrávají na plné čáře a Rakousko bude hořce litovat toho trefeného kmenu.

To jsme my hobiti, co spolu mluvíme, totiž já, Pytlík Frodo, Bral Peregrin řečený Pipin a Křepelka z chudobince, vyrazili na cestu. Jelikož nás však zmerčili jacísi Černí jezdci, od kterýchž nic dobrého vpraudě nekoukalo, jeli jsme skrz Starý hvozd, kterýžto jest považován za velmi nebezpečný, nicméně my Brandorádi tamtudy občas chodíme. A jak jsme jeli porád pryč, uďálo se moc horko a chtělo se nám spát, pročež Bral Pipin poudal, že vynalezl báječný úkryt v kmeni staré vrby. Načež nás ta vrba uvěznila uvnitř, jelikož byla moc zlá. Naštěstí jsme byli zachráněni a nýčko už si dáváme větší pozor.

Král králů, pán prstenů,
za zkázu zrádců slibuje slávu.
Jarlové jižanů, zápasy zocelení
příval protestanů přehradí terciemi.

Hráz hrotů, hrom hlavní,
víno vran stáčí ze soků.
Děla umlkly, toť dobré dílo!
Přichází prostor pro podkov píseň!

Rozkazy kapitánů, ržání koní,
slávu slibují v setkání mužů.
Jezdec jasný pár plamenů,
smrtící přivítání, soupeřům pošle.

Ochránce mužů krmiče orlů
úhořem pochvy přivítá potom.
Sekáče ze Skáne zbytečně zvoní,
hibernský hidalgo uklouzne útokům.

Znalý úhlů zrádně útočí.
Rosu mečů roní rány.
Sluhové Satana, luterští trollové
v Surtově lůně stelou lože.

Kalvíského knížete krku břemeno
válečnou větví svižně sklízí.
Útok na útěk úderem mění!

Pan Drahý byl po příchodu do práce neklidný. Jednání, domluvené již před měsícem, se mělo odehrát právě toho odpoledne. Očekával potíže, neboť pan Zdaňovaný nebyl osobou oplývající vstřícností.

Pan Zdaňovaný dostál své pověsti. Už ve dveřích spustil křik a pan Drahý musel vynaložit veškeré úsilí, aby bitvu - naštěstí pouze slovní - vyhrál.

Když večer pan Drahý upadal do peřin, nedokázal si z uplynulého jednání vybavit jedinou minutu. Ač se snažil sebevíc, v paměti mu z jednání s panem Zdaňovaným nezůstala jediná vzpomínka.

Netušil, že jeho reakce v té chvíli řídil mozkový kmen, a tato událost se mu nezapíše do dlouhodobých vzpomínek.