DMD Bonus č. 6 pro 22. 4. 2021. Téma: Kmen - Mix stylů aneb napodob tvůrce

Dveře zasyčály a na dvorek vešli Qui-Gon Jinn. Rozhlídli se a hnedkaj zamířili ke špalku, na kerém seděli Watto a pucovali blaster.

"Tož pomoz Síla, mistře", pozdravili, "nenašel by sa nejaký motor do šífu?"

Watto si jen odpluli, "Možná našel. Jde o to, esli to zaplatíš."

"Tož, máme na šífu dvatset tisíc kreditů. Ale to je akorát," dodali a mávli pazúrou.

Watto enem zavrčali, "to teda néni."

"Je," mávli znova Qui-Gon pazúrou, a to už sa Watto zaškaredili jak čertisko na krucifix.

"Co si ty pazúre přemúdřelý hraješ na rytíře? Kredity sú ti platné, jako dyž pes blafká na měsíček."

V Praze jezdím už tři tejdny. Oproti Jirkovu je to trochu změna, i když autobusy jsou všude skoro stejný. A lidi nakonec taky.
Líbí se mi, že jezdím po městě - žádný okresky, kde za bouřky padaj kmeny přes cestu, jen rovná silnice a přehledný křižovatky. Ale ty lidi jsou prostě stejný - kuřáci hulí na zastávce a z celýho světa maj jen ty oblaky kouře, zamilovaný se k sobě tisknou na zadních sedačkách, študáci na poslední chvíli cpou do hlavy anglický slovíčka. A mezitím pořád stejný sterilní hlášení, nástup a výstup, příští zastávka na znamení, ale život nestaví a jede dál.

Dědeček řekl, že se už na Milouše nemůže ani podívat a že nechápe, k čemu je nám vlastně dobrý. Nato teta Kateřina pravila, že Milouš kupříkladu velice dobře bruslí.

Je docela dobře možné, že v tom má pravdu, nedovedu si však při nejlepší vůli představit, k čemu je bruslení v jeho pozici užitečné. Doktor Vlach nicméně odtušil, že z nepříjemného tématu umí Milouš vybruslit takřka dokonale. "To jste udeřil hřebíček na hlavičku," zaradovala se teta Kateřina, dědeček však zabručel, že bohužel ne doslova.

Nato se doktor Vlach nečekaně rozhovořil o barbarských zvycích jakéhosi indiánského kmene, myslím, že to byli Komačové.

Víte jak říká kladný hrdina záporákovi v tramvaji?
Dobrůtka v konzervě.

Oblast zasažená kmenem klaďasů se rozšířila z hor do dalších oblastí. Neznámá dobrá fauna i flóra úspěšně likvidovala původní zlé druhy. Kde jsme proti klaďasům nasadili plamenomety, zaútočili na nás ze zálohy z podzemních úkrytů. Invaze dobra se dále šířila Amerikou, podobně na tom byly Čína i Rusko. Jen pár ostrovů dosud úspěšně čelilo cizácké invazi.

Uplynuly teprve pouhé dva roky, co mi Dr. Obamová ukazovala fotky prvního policisty, který roztrhal skupinu zločinců v LA.

A teď jsem byl jako expert na boj s dobráky předvolán k vrchnímu ďáblovi.

Probudily mě rány na dveře. Venku slota, že by psa nevyhnal, a Myslivec. „Někdo pokácel půlku lesa,“ řek hrobově.
A taky jo, kmeny pěkně odvětvený, srovnaný, nachystaný k odvozu. „Na tohle se potřebuju napít,“ povídám. Pajzl u Pidlovoký Áji naštěstí nikdy nezavírá. Servírujou tu kafe a drby, oboje horký jak kradený obojky. V baru vymetýno, jen Veverka, ta zrzavá rajda, mi potají zašeptala: „Vodpráskli Zajíce. Je to zlý, Fíku.“ V tu ránu bylo jasno.
„Máš v rajónu Norka, toho americkýho parchanta, kámo,“ řek sem a nasadil si na packy svoje starý dobrý pružiny. Budu je potřebovat, jsme totiž v průseru.

Rej skočných stvoření v umrzlém sněhu ustal,
v zmar svátků vánočních vzklíčila kletba tichá,
jen sotva ke kmeni že nepřimrzla ústa,
však dole pod ledem stvoření sotva dýchá.

Mráz srdcí kamenných zakusoval se v ledy
řek věky zamrzlých, z nichž prchl všechen čas;
sny všechny, tající, strnuly věčně bledy
a stromy mluvící ztratily vlastní hlas.

Lvím hlasem potichu, když zemi svou jsem volal
a ticha věčný hlas mi zazněl odpovědí,
žhavý dech mého bytí vyvřel z hlubin zdola
tak mocně, že citliví tvorové už vědí:

nebude více kmen, který by nebyl vzkvétal,
až vrátí se zas Aslan, Vládce léta světa.

Mr. Rubeus Hagrid, který obyčejně ráno brzy vstával mimo ony nikoliv řídké příležitosti, kdy probděl noc u některého ze svých svěřenců sužovaného jakýmsi neduhem, seděl právě u stolu z kmene dubu, na němž se snídávalo.
Jeho věrný pes Tesák ležel na předložce před krbem, i vstal, přistoupil tiše ke svému pánu a příteli s plechovou miskou v zubech.
„Nuže, Tesáku milý, co chceš počíti s touto nádobou? Chtěl bys snad také posnídati?“
Hagrid seděl zády obrácen ke svému psu. Jak věděl, co tento činí? Měl snad oči nazad hlavy?
Nikoli. To geniální mozek jeho dobral se pravdy brilantní metodou dedukční.

„Ulice jsou samý Kapulet,“ utrousí Benvolio.

„Ta tvoje horká hlava tě vždycky dostane do problémů,“ odpoví Mercuzio.

„Mor na ně! Už jdou!“

„Bože, tady jdou ti páni Motekovští!“ volá z dálky Tybalt. „A mezi nimi ten sráč Romeo.“

„Já se s tebou dnes nechci rvát. Tvého rodu si vážím stejně jako toho mého,“ zní Romeova klidná odpověď.

„Má snad vyhrát? Nenechám to tak,“ Mercuzio tasí.

Tybalt vytáhl kord z pochvy a hned udělal výpad. Mercuzio z půlobratu lehce sekl. Kapulet hbitě odskočil, provedl piruetu a z ní rychle bodl. Romeo se vrhl mezi ně, ale hrot už stihl zasáhnout hruď.

Vede tam jen málo cest, kraj je to divoký, nehostinný. Je třeba kráčet po cestách prašných i do skal se zakusujících a teprve po týdnech namáhavého pochodu vaše oči spočinou na kraji, který zove dračí.
Mohutné horstvo rozděleno jest do pásů, jenž rozdílné podmínky nabízejí.
Hluboká horská údolí jsou hojně zalesněna, podél řek plných ryb táhnou se žírné lučiny, kde zvěř lesní nalézá dostatek stravy své. Lesy jsou divoké, padlé tlející kmeny živočichům úkryty poskytují, ale lidským poutníkům v cestě brání.
Nad lesy stepi leží, opět životem bohaté, a teprve nad nimi, v pásu ostrých skalnatých štítů, žijí prý draci…

Na tretej planéte bývala malá kaktusárka a čiastočne ostrihaný kaktus. Jeho vlasy mali farbu čerstvého snehu.
- Ahoj, povedala kaktusárka.
Kaktus pokýval ostrihaným kmeňom.
- Maminka povedala, že ťa viac nesmiem strihať.
Kaktus sa zasmial, ale neodpovedal.
- Vraj ti už tie vlásky nikdy nedorastú. Nehneváš sa, že som ti ich ostrihala?
Ale kaktus jej neodpovedal. Nikdy neodpovedal na otázky, aspoň nie tak, aby mu ľudia rozumeli.
- Ak sa o teba budem dobre starať, maminka mi kúpi ďalší kaktus. Rovnaké vlásky aj kmeň ako ty. Potom nebudeš sám.
- Ale ja nie som sám, povedal kaktus.
A kaktusárka mu porozumela, hoci nepočula jeho slová.