Naklonila jsem hlavu dolů a uviděla obrovskou, hlubokou propast pode mnou. Ještě pevněji jsem stiskla chladné zábradlí, kterého jsem se držela. O tváře se mi otíral svěží vánek. Představovala jsem si, jak střemhlav letím dolů, vánek sílí a pročesává mi mé dlouhé, tmavé vlasy. Vlály by za mnou, jako závoj, nebo jako ocas komety. Představovala jsem si krásu toho letu. Představovala jsem si ten pocit volnosti, cítila bych se, jako pták, jako vlaštovka letící přes modrý, nekonečný oceán. Nechtěla už jsem se cítit jako někdo, chtěla jsem se tou vlaštovkou stát. Sedla jsem si na zábradlí, roztáhla křídla a vylétla...
