DMD č. 5. pro 5. 4. 2022. Téma: Čtyři strofy katastrofy

V putyce to páchlo o trochu víc, než byl Marigold zvyklý, a taky tam byla dost tma. Měl co dělat, aby se při výstupu na pódium nepřerazil. Hrábl do strun a došlo mu, že v takové tmě těžko provede svůj oblíbený trik - najdi pěknou tvářičku a zazpívej jí písničku. Trvalo čtyři sloky, než jeho oči přivykly. A taky než mu došlo, že všude jsou jenom zamračené mužské tváře. Romantická balada asi nebyl dobrý start.
Nebo že by? Támhle ta pěkná blondýnka. Úsměv a...
Prásk.
Marigold utíkal, jako by mu za patami hořelo.
Jak mohl tušit, že blondýnka je majitelův syn?

,,Viléme, nehrab do toho jogurtu rukou! Viktore, proč řveš?" ,,Vona mu bere mrkev!" ,,Neni to žádná vona, ale Ema. A Ema si bude všímat svojí svačiny, viď? Eliško, co děláš s tou polívkou? Leješ to všude po stole!" Jonáš leze ze židle pod stůl. ,,Okamžitě vylez. Emo, co jsem říkala o tý mrkvi? Čí jsou tohle bačkory? Oskare, ty smrdíš... Vždyť jsem tě před chvílí přebalila! Ty to máš až za ušima, to snad není možný." Přijde Cecílie a sdělí mi: ,,Já se počůrala." Když se to stalo potřetí, dostala plenu. ,,Ale já už pleny nenosím," namítá. ,,Evidentně je potřebuješ!"

Draco seděl v rohu společenské místnosti a zamyšleně žmoulal útržek pergamenu. Bylo příliš brzy ráno na to, aby tu měl společnost, a příliš pozdě na to, aby si ještě šel lehnout. Vlastně to byla docela úleva, být sám. Mohl se soustředit na své malé špinavé tajemství.
Nikdy by ho nenapadlo, že Potterovi zasvětí třeba jediný ze svých vznešených veršů, natož celé čtyři strofy.
Začal tlumeně předčítat svůj výtvor, aby slyšel, jak zní.
"Tvoje kouzlo v mojí hrudi
Stále bodá, stále prudí..."
Přerušilo ho kvílení.
"DRACOOO! Tys mi napsal básničku!"
Neměl na výběr. Toho strašného rána definitivně začal chodit s Pansy.

Katastrofy v soužití se psem? To záleží na tom, co za katastrofu považujeme.
Když Zorro, blahé paměti, stáhl podpatky úplně nových, tuzexových lodiček z kůže, maminka plakala týden.
Když Denny rozcupoval krásné nové lino v kuchyni na miniaturní kousíčky, plakala jsem týden já.
Když Cora vyrvala z kořenů a následně naštěpkovala dva šíleně drahé kultivary javoru, chtělo se týden plakat manželovi.
Když Bella, běžící chodbou, urvala dvířka pračky z pantů tak, že se to nedalo spravit, už jsme se jen rezignovaně smáli.
Vlastně těch katastrof zas tak moc nebylo. Kdybych o tom uměla napsat báseň měla by jenom čtyři strofy.

Jejich zajatec nezemřel, ale křičel tak, že nemohli spát. Chtěli ho vzít pažbou, ale velitel, čerstvý otec, začal zpívat. Kdo ví proč, ale pomohlo to.

Baju, bajušky, baj

"Spi," řekla holčička z vedlejší cely: "spi a neplač, jinak tě najdou." Co na tom, že to byli přátelé. Že chtěl, aby ho našli.

Nelehej si na okraj

Howard ho poznal. Prosil, přemlouval. Voják si začal pobrukovat, aby přehlušil jeho hlas.

Přijde šedý vlček

Výcvik, nevýcvik, malé vdovy byly pořád děti, a děti nechtějí spát. Kdo ví odkud Voják tu ukolébavku znal, ale pomáhalo to.

Chytí tě za krček.
Baju, bajušky, baj

Neštěstí nechodí nikdy samo. Začalo to, když nejmladší z příďové směny neudržel balanc. Zlámal si obě nohy. Nebyli ani tři dny od přístavu.

Požár v kuchyni se naštěstí podařilo uhasit dřív, než stihl napáchat větší škody. Nebezpečná nepozornost nezůstala bez trestu. Když bocman konal svou povinnost, sledovala krvavé divadlo se skrývaným znechucením. A špetkou ostražitosti.

Pak pošla kráva. Miláček houfu kadetů i zdroj čerstvého mléka. Začala se šířit šuškanda. Nenápadná. Plíživá.

U večerní sklenky vína se tvářila zachmuřeně.
“Není to dobré. Ještě jedna katastrofa a máme na krku Jonáše. Nebo něco horšího.”
“To jsou přece povídačky.”
“Ale oni tomu věří.”

Král sňal korunu. Prsty sevřely kořen nosu.
,,Ještě jednou, prosím."
Princezna Isaia, bledá více než její vlastní bělostné roucho, mlčky pozvedla prst.
,,Odrovnala tři hůlkaře naráz. Ani se nesnažila!" Rudý Laif se rozesmál.
,,Baví se ten, co prohrnul ulici vozem a strhnul fasádu měšťanského domu." Podotkl třetí z bratrů, Kaelas. ,,Nu což. Má diplomacie situaci spraví!"
,,Kaeli, vzít Akademiky do domu slastí není legitimní způsob vyjednávání." Král mu příkře oponoval.
,,Pfff! Druhý infarkt jim vážně pomůže." Laif se jízlivě ušklíbl.
Isaia dostala nápad. Němé rty zformovala slova. Šokující a troufalá.
Ticho bylo ještě hutnější.
,,Ne!" Odpověděli jí všichni tři naráz.

Lan Wangji ho nemůže pochopit
Wei Wuxian je jako všepohlcující živelná katastrofa
Pak na něj z frustrace zakřičel a Wei Wuxian se stáhl zpět
Zalitoval

Lan Wangji nikdy nebyl příliš výmluvný typ
Nikdy si nepřipustil, že by to mohlo být na škodu
Až když Wei Wuxian opustil Oblačná zákoutí
Zalitoval

Lan Wangji pláče, Wei Wuxian drží flétnu namísto meče
Proč jen se dal na cestu bez návratu
Lan Wangji chtěl pomoci, jenže neví jak
Zalitoval

Lan Wagjiho srdce i ruka krvácí
Wei Wuxian je na pokraji zkázy, hlubina pod útesem děsí
Proč jen nedokázal zachránit svou lásku
Nezbývá než litovat

„Vystošestkoval jsem ti to,“ praví Vratislav Novák-Starý, „a všechno sedí, Tomáši!“
„Jmenuji se Vilém,“ stojí si na vedení pochybovač.
„Jasně, kámo,“ mávne rukou Vráťa, „předně David ten večer přebral.“
„Zásilku?“
„Popil.“
„Alkoholu se jaktěživo vyhýbal!“
„Tím spíš. První okolnost. Druhá: choť nebyla doma. Po celý inkriminovaný čas balila léky pro africké souchotináře. Charita, rozumíš, body plus.“
„Vzorná dáma.“
„Za třetí: pouštěl si zakázanou hudbu, temnou, negativní.“
„Asi žalmy. Fakt věřil, věděls to?“
„Žádné náboženství neochrání před depresemi… Čtvrtá sloka exit skoku. Trpěl jimi v poslední době stále častěji.“
„Tvrdí madam Šťastná. Alibi jak beton. Chlast a úpadková kultura. Příliš vyfutrované.“

Na začátku je vždycky plán. Plán pro nedělní dopoledne byl, že A. zbaví podlahu v kuchyni všech geologických vrstev.

Když se moje vlněná ponožka ve tři hodiny odpoledne přilepila k něčemu, přehodnotila jsem plán a kýble s mopem jsem se chopila sama.

Po dobře odvedené práci pojala má maličkost myšlenku na svačinu. Myšlenku pojalo i Bž. Myšlenky půlročního lezoucího dítěte jsou obvykle dosti přímočaré. A ne vždy se shodují s myšlenkou matky.

Půlroční lezoucí dítě je taktéž zatraceně rychlé. Uprostřed vší oranžové zkázy seděl Bž (oranžový od hlavy až k patě) v psí misce s vodou a spokojeně se rochnil.