DMD č. 5. pro 5. 4. 2022. Téma: Čtyři strofy katastrofy

Zelená je barva naděje a čekání.
Červená je barva akce a spěchu.
Žlutá je něco mezi.
A černá? Černá je barva věčnosti.

Každá barva má význam, každá vypovídá tvrdě o šancích na život.

Hlavně nepřemýšlet, jako stroj označovat barvami jednoho za druhým přesně podle systému. Dech. Tep. Kapilární návrat. Reakce na oslovení. Základní odhad diagnózy, jen nejbazálnější ošetření, nic nepřecenit, nic nepodcenit, vypsat barevnou ceduli a honem dál. Někdo tam křičí? Ten je jistě žlutej, ten teď pomoc nepotřebuje. Hlavně včas najít všechny červený, než se přesunou mezi ty černý.

A nepřemýšlet, jen jako stroj označovat barvami jednoho za druhým.

Téměř okamžitě po tvrdém dopadu
díky protektivní bublině,
neklepl jsem se kolenem o bradu.

Jenže komu za to býti vděčný?
Že by jednal zcela nevinně
jediný náš pán Bůh, jenž je věčný?

Nebo to snad byla jen pouhá náhoda,
která si s osudem člověka hraje?
A nebo snad zafoukal vítr odspoda?

To by mohlo být řešení mého problému.
Jenže jedna zrádná myšlenka mi v hlavě zraje.
Myšlenka na krutý důvod, kvůli kterému

odvrátil jsem osobní katastrofu.
Oživlý stroj vykopl mě sám
a ještě než dopíšu tuhle strofu
na padák okem zazírám.

"Díky za záchranu života, padáku. Budu ti navždy vděčný."

Spíme v jeskyni, tělo na tělo, kožíšek na kožíšek, křídla složená.

Najednou kolem chodí lidé, vzduch je vlhký od jejich dechu, hádají se o místa a nesvítí na nás baterkou, aby nás prý nerušili. Probouzíme se pomalu. Když jsme vzhůru, lidé jsou pryč.

Pár dní, další procesí. Probouzíme se. Jsme hubenější.

Hned den nato další lidé. Radují se, že se dostali na prohlídku ještě poslední únorovou neděli. Dva spoluspící letí ven hledat jídlo. Už je nikdy neuvidím.

První březnová sobota. Další nadšení lidé, spokojení organizátoři s těžkými pokladnami. Vím, že už se příště neprobudím. Letím hledat jídlo.

Držte mi palce.

Po mnohé věky
nectný lid římský,
zločiny svými popouzel bohy,
až ti v svém hněvu
na trestu strašném
v senátu nebes dohody došli.

Vesuv sám mocný,
ta opora jihu,
na jejich příkaz roztrh' svůj šat,
déšť popela,
hořčí nad slzy,
Pompeje, město, zasypal.

Když zdušeni byli,
tu vylil se oheň,
kamení teklo tam jak voda pouhá,
v strašlivé vlně,
co člověk neznal
shořelo na prach co zbylo.

Unik' sem hbitě,
že na kopci stál jsem,
ke vší té hrůze však přibyla další
co doma jsem nechal,
bordel ten hrozný,
kéž navěky závěje skryjí.

-anonymní graffiti ve veřejných lázních v Ravenně

Za bezesných nocí, za duševních muk,
našim dětem se za nás pomstí vnuk.
Tyto verše jsem si za dnešní večer opakoval přinejmenším čtyřikrát. I právě teď bezmocně poslouchám, že hají se nepůjde. Už dávno nezabírá zuřivé houpání a šiškání (rytmický zvuk šššš, ne že by to původně zabíralo moc dobře). Navíc je neustále vyžadováno didi (dudlík), diši (oblíbená deka), šáky (nosící šátek) a míko (mléko). Poslední bohužel poskytnout nemohu. Obecně, uspávání je pro mě nemožné. Musí to už delší dobu dělat jedině mamiňa. Já mohu jen sedět, soucitně se dívat a pak jen poskytovat psychickou podporu. Těším se na vnoučata.

„Cézury a diereze na vás, vy sylabotóničtí chuligáni!“ hulákala z předzahrádky Tetrastrofa Katastrofa. „Vytáhnu na vás hefthémimerés, to se budete divit! Ani asonance vás nezachrání!“
Chuligáni byli dávno za hranou stopy a nic si z toho nedělali. Střídavý s Přerývavým trochu zaostávali, zato Tirádový běžel bombarduje rytmus svými ikty.
Triastrofa Katastrofa vykoukla z okna činžáku a zahrozila oběma kusy spondeje: „Kata tritón trochaion, zmetci!“
Zmetkům to bylo vcelku volno. Na rohu uskočili před Distrofou Katastrofou, plamenně řečnící o pánu a spasiteli, Hexametríši, a s řehotem obkročili Monostrofu Katastrofu, žehrající na zkázu vší dobré (se)metriky. „Už ani tohle drabble nemá distichon!“

„Listere! Ty ses na mojí posteli cpal tím svinstvem? Je celá upatlaná!” křičel brunátný Rimmer.
„Jakým svinstvem? Slaninový sendvič s chilli není žádné svinstvo,” rozhodil rukama Lister a v zápětí dodal: „A navíc necpal.”
„Někdo tě musel vidět! Holle?!”
Holly vykoukl na obrazovce. „Promiň, Dave, ale pro jednou se musím zastat Rimmera.”
„No to snad-”
„Jo, jo, jóóó! Jsem to já a vypadám báječně!” Kocour vskočil do místnosti a začal pózovat pro všechny potenciální obdivovatele (a hlavně obdivovatelky).
Rimmer obrátil oči v sloup: „No, tys nám tu ještě chyběl.”

V hašteření těch čtyř úplně zaniklo výstražné blikání červené žárovičky.
Prásk!

Zbraně v rukou, rudé vlasy
Nenávisti plné hlasy
Vřavu boje slyšíš z dálky
Skončily nám šťastné časy
Už se perou lidské masy
Teď poznáme hrůzy Války

Vítej zpátky, minulosti
Brzy budou vidět kosti
Lidem i všem dalším tvorům
Už tě nikdo nepohostí
Pomaloučku a v tichosti
Přišla vláda Hladomoru

Z ropných ok na moři vstává
Rozlézá se zleva, zprava
Mor je mrtev, ten to není
Nyní Jeho stoupá sláva
Dobrý konec světa dává
Staré dobré Znečištění

Z posledního čiší strach
Odbíjejte na poplach
Kolem hrdla děs tě škrtí
Mrtvolný tě dusí pach
Brzy budem’ všichni prach
Poklekněme teď před Smrtí

Chlapec uslzenýma očima pohlíží do plamenů.
"A co bude se mnou?"
Mladík, co mu ještě teče mléko po bradě, prohlásí:
"Já budu tvůj učitel."

Mladý muž se budí zpocený hrůzou.
"Moje matka! Stane se něco strašného!"
"Hmmm... budoucnost nejasná je, my nemůžeme dělat nic."
...
"Zabil jsem je všechny..."

Balet podmořských tvorů upoutává zrak, nikoliv mysl.
"Slyšel jsi příběh o tragédii Darth Plagueise Moudrého?"
"Ne."
"Je to sithská legenda. Temná Strana má mnoho schopností, které se považují za... nepřirozené."

"Ve jménu Senátu Republiky jste zatčen, Kancléři."
"Vyhrožujete mi, Mistře Jedi?"
"Senát určí váš osud."
"Já jsem Senát!"

Výsledek?
"Povstaň, Darth Vadere."

Když ho Marysa odmítla, vyrazil k Vyprahlé kryse. Oblékl si seprané hadry, i když i nejpomalejší štamgasti už pochopili, kdo je jejich kulhavý návštěvník. Ale což, pokud by ho chtěl někdo zabít, ať to zkusí. Kromě toho, Simeon ho neustále nechával sledovat a myslel si, že na to Ryko ještě nepřišel.
U Krysy dnes vystupovala zpěvačka, jejíž talent ležel spíš ve výstřihu než v hrdle. U první sloky si Ryko objednal panáka, u třetí dvojitého. U čtvrté jí někdo navrhl, jestli se nechce radši svlíknout, a tím začalo vystoupení zcela jiného rázu. Ryko se otočil zády - přišel se jen opít.