Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Tak jsem od WWX a LWJ odbočila na chvíli ke XiYao.
XiChen řekl, že odvede učedníka do Oblačných zákoutí, kde na bratra a jeho partnera s výsledkem pátrání počkají. Namísto toho vzal A-Yaa na místo, kde se skrývali za války, kde věděl, že je nikdo snadno nenajde...
Kdyby měl Lan XiChen přirovnat svůj život k písni, co jiného by byla než katastrofická?
První strofa - Mládí. Matka zemřela, otce meditujícího v ústraní téměř nevídali... Vypálili mu sektu a domov.
Druhá strofa - ranná dospělost. Nesla se ve stínu války s Weny a obnovy po ní. Války o moc, Jin ZiXuanovy, Jin ZiXunovy, Wei WuXianovy a Nie MingJuovy smrti...
Třetí strofa - Dospělost. Klid. Jen A-Yao se mu oženil. Wei WuXian se vrátil. Pak chrám Guanyin...
Čtvrtá strofa - Trápil se, zavřel se, Li HuiYin trpěl. Teď je A-Yao zpátky...
Pátá?
Bude další katastrofa?
Ukáže čas.
Zpustlý domek je uvítal stíny nostalgie...
Hlásím, že mě nic lepšího na tohle téma nenapadlo, aby příběh dál pokračoval :D
Jak schodiště dlouhé je, se hrozím,
třebas jen tři schůdky vedou dolů.
V javorovém listí smutný podzim
žadonivě šeptá: "Umřem spolu."
Za poslední měsíc jsem promluvila třikrát – tři prosebníci ke mně našli cestu mlhou.
Jsem zvyklá, lžu si, sevřená samotou.
Dej pozor, slyším poprvé ten hlas, když řežu kostival. Otáčím se pozdě, ztuhlá děsem.
Proč nespíš? zašeptá před svítáním. Za mnou nikdo není – jen černé oči ve tmě.
Pojď sem, přikazuje mezi stromy. Stojí za mnou, vzpřímený a osudový, jako v den, kdy mě zradil. Při doteku se rozplyne.
Marianno, vábí zlatavě v chladnoucím slunci.
Obracím se. Natahuje ruku – a já vím, že pro jediný dotek ráda shořím.
Vyslovím zaklínadlo. Jeho dlaň mě pevně stiskne.
"Martine," odpovídám.
Raději šílenství než osamění.
K vysvětlení tématu: "strofa, též sloka (z řec. strofé=obrátit)"
Nechtěňátko nalezené na nábřeží řeky Loza. Šup s ním do sirotčince.
Psát jej nenaučili, zato somrovat, krást a prolézat titěrnými otvory ano.
Chycen jednoho dne, druhého odsouzen, lámali nad ním hůl. Pak v lochu jeho zuby.
Naučil se prát, pak jako pomocník knihovníka číst. Z knih znalosti v nich uchované.
Po propuštění jedinou příležitost nabídla armáda. Bojoval, byl zajat.
Poznal zbraně, taktiku, byrokracii. Na vlastní kůži mučení.
Konec války, zlomeného vojáka ujal se vyhlášený profesor.
Pokusná terapie včetně exotických magických drog zabrala. Zmizeli noční můry, běsi. Není to vše, co je pryč...
Warning: discussion of spousal abuse, child abuse and child death
“The scar is from where Mum poured boiling water over my face,” Shouto said in the middle of the night. “Psychotic break. He did it to her. Then he locked her up in a hospital.
“Touya was always angry in the end. He fought back. I don’t know if he or Touya’s own quirk killed him.”
“Fuyumi just broke. She would do anything to avoid his anger.”
“Natsuo ran away.”
Midoriya held him, crying all the tears that Shouto couldn’t.
“My family is a disaster,” Shouto whispered. “Without you, that would have been me, too.
Na papíře před ním se nacházelo jeho aktuálně rozpracované dílo. Baseň pro tu, kterou miloval. Rád by jí to řekl osobně, ale osud mu nepřál - nechtěně jí před jeho odjezdem zlomil srdce a teď bude rok na cestách.
Povedlo se mu ve čtyřech strofách krásně vystihnout vše co toužil sdělit.
Jenže moře bylo neklidné. Svíčka se převrhla. Papír vzplál.
Jonáš honem hasil jak mohl, ale jeho snahy byly úspěšné jen částečně.
Báseň byla osekaná o začátky a konce.
Jonášovi nebylo souzeno. Po uklizení situace šel na palubu.
Neštěstí se častokráte valí ve třech vlnách, ale občas si to řekne, že je to málo a přidá čtvrtou. První je testovací, která má člověka zastihnout nepřipraveného. To je takové to zaškobrtnutí, které si odnese oteklý kotník nebo zlomená noha. Druhá je takzvaná navazující – to si léčíte tu nohu, pajdáte po bytě, a najednou vypne večer elektrika. Pak se dokulháte k naražené ruce, jak se snažíte najít baterku. Třetí vlna je důkladnost sama – mrazák bez šťávy teče jako Niagara a nová podlaha už je opravdu plovoucí. Zato vrtkavá čtvrtá vás dodělá – to, když vám zvoní soused zezdola, že potřebuje kánoe.
Ah, weird to write a drabble for this fandom in Czech . . .I guess I'll compensate in A/N
canon compliant, takže prosím nečíst, pokud jste neviděli seriál a nechcete si ho vyspoilerovat
1.
Ten muž byl všechno, jen ne pirát. Satén, knihovna a otevřený oheň na lodi, zatraceně! Ed v životě neviděl nic šílenějšího.
Nemohl odtrhnout pohled.
2.
Vyhodil munici, aby mu zbylo místo na marmeládu. Neměl v těle špetku zdravého rozumu.
Ed s hrůzou zjistil, že mu za koutky cuká úsměv.
3.
“Je to správně? Minul všechny důležité části, že?” Kdyby Stede nekrvácel, Ed by se rozesmál. Jediné, co se Izzimu povedlo, bylo upevnit Edovu lásku.
4.
Ed měl vědět, že urozené není pro něj. Nic nebylo urozenějšího, než Stede Bonnet.
Pustil svou lásku k moři spolu se svým červeným saténem.
To je tedy téma - závěrečná poznámka bude mít opět hody. :D
V té klasické fyzice
byly snadné rovnice.
Pak však řada problémů
nastoupila na scénu:
Jakým vztahem popsati,
když chce teplo zdrhati
z uzavřené dutiny?
Jméno UV katastrofa
přiřkly tomu dějiny.
Když na sodík posvítíš,
proud vodičem zachytíš.
Správné ale vysvětlení
k dispozici zatím není.
Jádro atomové není pudinkové!
Je to těžké zrníčko,
zabírá jen maličko
z rozměru atomu.
Ještě tohle k tomu!
V atomovém obalu
energií elektronů
povoleno pomálu.
Co ostatní zakazuje?
Žádný důvod pro to není.
To je tedy nadělení!
Jak to napravit?
Novou teorii
třeba připravit.
Vznikl přístup kvantový.
Svět už nebyl jako předtím,
svět už nebyl takový.
Pro kontrolora - vybrala jsem čtyři pokusy, které byly ve své době ve sporu s tehdejšími fyzikálními poznatky. Tomu prvnímu se dokonce začalo říkat ultrafialová katastrofa.
Více o jednotlivých pokusech:
Záření (absolutně) černého tělesa: Typická ukázka, jak je těžké experimentální data propojit s teorií. Rayleigh a Jeans zkusili aplikovat zákony klasické fyziky a výsledek odpovídal ve viditelné a infračervené oblasti, ale ne v ultrafialové. Vysvětlení přišlo v témže roce 1900 - teorie Maxe Plancka, otce kvantové fyziky.
Fotoelektrický jev: Do rýmu se mi sice víc hodil sodík, který používal při svých pokusech Millikan, ale první pozoroval tento jev Hertz při detekci elektromagnetických vln. Píše se rok 1887, vysvětlení fotoefektu vytvoří v roce 1905 Albert Einstein.
Jak vlastně vypadá jádro atomu? Původní Thomsonova představa (1904), že v hutné kladné hmotě jsou rozmístěny drobné elektrony, vzala za své po Rutherfordově vysvětlení výsledku odstřelování zlaté fólie alfa částicemi (1909, 1911). Většinu atomu tvoří prázdnota - malé hmotné jádro a velký prostor pro elektronový obal.
A ten obal se řídí určitými pravidly - Bohr je vyslovil jako postuláty (1913), aby teorie nebyla v rozporu s pozorovaným čarovým spektrem zářících plynů. Teoretické vysvětlení dala až Schroedingerova rovnice (1925) - základní kámen kvantové fyziky.
Jak to koncem devatenáctého století vypadalo, že ve fyzice už skoro není co objevovat, tyto události tento názor rozmetaly jako domeček z karet.
