DMD č. 20. pro 20. 4. 2022. Téma: Nechat na holičkách

Masivní tělo prvního stroje leželo na zemi a nehýbalo se. Že byl ale aktivní jsme poznali hned. Všemožné trubičky, na které byl připojen, pulzovaly v pravidelném rytmu.
Znovu mě ostře píchlo v hlavě.
"Ví, že jsme tu!" zasténal Káčko.
"Uklidni se," snažil jsem se sám nepropadat panice. "Nenech ho ovládnout tvůj strach."
"Tak ale dělej. Dělej!"
Shodil jsem na zem sportovní tašku a začal vyndávat výbušniny. Skleněné trubičky vyplněné bílým práškem.
V tom se Originál pohnul.
Špičatou příď F-35 natočil přímo k nám. "Mám vás!" zahučelo nám v hlavách.
Káčko zpanikařil.
Utekl.
Srab.
Zůstalo to na mně.
Jako vždycky.
Bezva...

Když si Kirk uvědomil, že Spock prožívá Pon Farr (už zase!), bylo příliš pozdě, aby zamířili k Vulkánu.

Jako první se svěřil Kostrovi. Doktor potřásl hlavou a prohlásil: "Tak co uděláš, Jime? Necháš ho na holičkách, ať si s tím poradí sám?"

"To nejde, Kostro. Spock to sám nezvládne."

McCoy se ušklíbl. "Tak potom víš, co máš dělat, ne?"

Kirk nahlas zaúpěl.

O týden později

"Kapitáne, co vás vůbec přimělo mi pomoct?"

"Říkej mi Jime. Myslím, že jsme si na to dost blízko. A já... Ashau nash-veh tu, Spocku."

"Jime, tvá výslovnost je příšerná."

"Já vím."

"Ale také tě miluji."

V cukrárně...

,,Hele a zítra bys nemohla náhodou?"
,,Zítra jsem celý odpoledne pryč... Vracím se večer až."
,,No, já bych potřeboval kolem šestý vypadnout..."
,,Jako jo, klidně můžu přijít zavřít jestli chceš."
,,No tak jo, to by bylo skvělý!"

Zprávy ze školky...
,,Ahoj, sháníme záskok úterý ranní a středa ranní nebo celý den."
,,Čau, ve středu můžu, ale až tak od 11 dál..."
,,To by šlo, Bea si to prohodí s Mončou a odpoledne zavřeš ty... Na spinkání má zůstat jen pět dětí, tak to bude v pohodě."

-------

,,Ahoj, nemohla bys ve středu?"
,,Sorry, už jsem slíbila pomoc ve školce."

Praha zahájila výstavbu lávky spojující Holešovice s Karlínem a tramvajová doprava na bubenském nábřeží musí být svedena do jednokolejné trati.
Nejprve byl úsek řešen klasickými návěstmi určujícími přednost. Pár hodin po spuštění provozu se tam však potkaly dvě tramvaje.
Instalovali tedy výstražné světlo, na trolej pověsili návěst Bezpečnostní zastavení a apelovali na řidiče, aby dbali zvýšené ostražitosti.
Načež se tam sjely tramvaje tři. Třetí pak při svévolné zpětné manipulaci vykolejila.
Ano, stálo to sice půl milionu, několikahodinové přerušení provozu, odklony, blouděnky a nervy, ale chytré řešení přišlo.
Nenechali nás v tom.
Na oba konce jednokolejky postavili vjezdové návěstidlo. Čili semafor.

Nebyl dokonalý, to určitě ne.
Ale měl morální kodex, kterého se držel, a morální kompas, který ho ještě nezklamal.
Byl dobrý voják, jeden z nejlepších.
Poslouchal rozkazy, na moc se neptal, nebál se bojovat v předních liniích.
Věřil ve vítězství Izraele.
Věřil v to, že Bůh je na jejich straně a víc není potřeba.
Ctil svého krále, nejen jako pomazaného, ale jako spolubojovníka.
Přesto nepřekročil své svědomí, ani na jeho přímý a opakovaný rozkaz.
Když stanul zpět na bojišti, bitva jako by kolem něho zuřila ještě bouřlivěji, než obvykle.
Uvědomil si, že ho všichni opustili, než ho nepřátelská rána srazila?

Po dlouhé době jsem se opět ocitl v ředitelně. Brumbál si během prázdnin moc neodpočinul, vypadal příšerně. V poslední době jako by zestárl o sto let.
„Mám vůči vám dluh, princi,“ spustil unaveně, „obávám se, že nesplníme slib, který jsem vám dal při našem prvním setkání, a sice že Bill Weasley najde způsob jak vás odeklít. Okolnosti posledních několik měsíců, aktivity Toma Riddla a jeho Smrtijedů, způsobily, že jsme vás museli nechat na holičkách.“

I když jsem něco podobného očekával, stejně mě to zamrzelo, s takovou zůstanu ropušákem navždy. Jak mám hledat lásku svého života, když jsem ošklivý jak noc?

Z té vyučující mám hrůzu. Stačí vzpomenout, jak mě potupně vyhodila od mé historicky první zkoušky, kterou všichni ostatní dali levou zadní.
Z toho předmětu mám hrůzu. Na gramatický jevy jsem nikdy dvakrát nebyla, a tady jsou úplně všechny! Španělsky! Socorro!
Z té seminárky... hele, nestačí říct, že jsem ji odkládala tři roky?
Všechny texty přečtu asi tak milionkrát a maně přemítám, proč jsem si vybrala zrovna něco, co se tak blbě určuje. Moje seminárka se rozsahem nebezpečně blíží bakalářce a mimo jiné obsahuje pětistránkovou tabulku.
No a pak mi v den odevzdání krachne flashka, na který to všechno bylo.

Bylo to jako zásah z hůry. Na horizontu se objevil náš tank.

"Jsou tady!" "Konečně!" "Pojďte!" Slyšel jsem jásající hlasy těch, kteří se až doposud drželi naživu z naší skupiny. Když nás Jamie opouštěl se slovy, že přivede posily, nevěřil jsem mu. Přišlo mi jasný, že vezme roha, nebože padne do zajetí (nebo obojí) a nebože prostě nikoho nenajde od nás... a pak padne do zajetí.

"Sakra... nenechal nás na holičkách," povzdechl si kapitán a natáhl ke mně ruku, abych mu pomohl na nohy.

"Jdem domů, kapitáne," přikývl jsem a podepřel ho opatrně ramenem. "Bude to dobrý. Dostanem se domů."

Dlouho do noci sedím a píšu. Snažím se poslepovat kousíčky své minulosti do celku, který by dával smysl.

Mám unavené srdce. Tlouklo příliš dlouho a příliš hlasitě. Snažím se ho vzkřísit, zkouším kdejaký defibrilátor. Nemůžu si přeci dovolit být sama. To by mě roztrhalo dočista.

Spíš. Jako obvykle blaženě oddychuješ, zatímco já lezu po stěnách a hledám samu sebe v zaprášených koutech. Je to tak lepší. Jsi přede mnou v bezpečí. Kdybys nespal, chytíš se každé stopy citu jako záchranného kruhu. Nemám to srdce Ti tu iluzi vyrvat z horkých dlaní. Nemám to srdce tě nechat na holičkách.

Nemám srdce.

Málokdo tušil, že Severus Snape věnoval řadu let usilovnému samostudiu vlasové magie. Mistrně ovládal formuli rovnací, zvlňovací i zkudrňovací. Dokázal namíchat sérum proti lupům, odvar na zdravé konečky, masku na zdravé kořínky, suspenzi proti maštění, tinkturu pro oslnivý lesk. Nebylo tedy divu, že to byl právě on, kdo se postavil do čela boje proti epidemii kouzelných vší (na drobný detail, že ji odstartovala jeho dcera, přišel záhy a nikomu o něm neřekl).
„Táta je holič?“ zeptala se pachatelka s vlásky v ochranné síťce.
„Tatínek je... génius,“ zamumlala Lily, ale myslela úplně jiné slovo.
Severus myjící své ženě vlasy se pousmál.