Mytologie antická

Obrázek uživatele Šmelda

Muž ve výkonu trestu

Drabble: 

(ZEUS se drží rukama za hlavu, v očích má slzy, několikrát se zhluboka nadechne.)
Zeus: Doufám, pánové, že budete diskrétní.
(Ticho)
Zeus: Já vím, že jsem zlobil, já vím, že jsem Héru podvedl víckrát, než jsem ji nepodvedl, ale ta bolest se nedá vydržet, musíte mi pomoci.
(APOLLÓN se podívá na dva bohy vedle sebe, ti pokrčí rameny.
ZEUS zavře oči, jakoby studem.)
Zeus: Věc se má tak, pánové, že jsem těhotný.
( APOLLÓN vybuchne smíchy.
Zeus zvedá ruce v obranném gestu.
)
Zeus: Já vím, je to směšné, ale je to tak.
(Ticho)
Zeus: Ano, zasloužím si to. Pomůžete mi prosím?

Závěrečná poznámka: 

Drabble zachycuje Dia v jedné z jeho nejhorších chvil, v době, kdy otěhotněl po té, co snědl její matku Métis, bohyni rozumu. Métis snědl, protože se bál, že by ho jejich společné dítě svrhlo, tak nevymyslel lepší způsob, jak se jí zbavit
No a výsledkem z toho všeho byla bohyně Athéna, která se z Diovy hlavy narodila poté, co hlavu nejvyššího boha rozťali ostatní bohové sekerou, aby mu ulevili od bolesti.

Mě samotného teď bolí hlava jako střep, tak doufám, že drabble má hlavu a patu.

Obrázek uživatele Šmelda

Přivítání

Drabble: 

Eurykleia shrbená procházela chodbami a potichu, ovšem slyšitelně skuhrala na svá záda a ostatně i zbytek těla.
Měla všeho dost, ráno musela zařizovat pohřeb psa a teď se musela starat o nějakého starého plesnivého tuláka, který určitě nebožtíka Arga zabil.
Jenže pohostinnost je pohostinnost a rozkaz je rozkaz.
Vešla do místnosti, na žebráka se ani nepodívala a začala chystat vodu.
Klekla a snažila se nedýchat nosem, určitě hrozně smrděl.
"Nohu," zavelela.
Noha se natáhla k umyvadlu.
Nakonec nebyla tak hrozná, nebyla to noha tuláka, spíš námořníka. A pak ta jizva...
"Dohlédni, aby v jídelně bylo dost šípů," zavelel její pán.

Závěrečná poznámka: 

Když se Odysseu vrátil ze své dlouhé pouti domů, jeho služebná a stará chůva Eurykleia byla první člověk, který ho i v jeho převleku poznal. Poznávacím znamením byla jizva na noze, kterou Odyseus kdysi získal na lovu.
První bytostí, která Odysea na Ithace poznala byl ale jeho pes Argos, který nadšením bohužel zemřel.

Obrázek uživatele Šmelda

Vrba

Drabble: 

Jovův příchod doprovázelo zahřmění. Bylo ale neobvykle tiché, skoro stydlivé.
Harpokratés vstal aby hromovládce přivítal.
Zeus se zdál zachmuřený, tak Harpokratés odložil úsměv, poklonil se a ukázal k lavičce pod růžovým keřem.
"Mám potíže, kamaráde."
Jupiter vyprávěl o vnadných smrtelnicích a smrtelnících, proměnách ve faunu (Fauna prý pozdravuje) a útěcích před manželi a manželkami.
Harpokratés přikyvoval, lapal po dechu a plácal se do čela v těch nejpřekvapivějších momentech.
"Už mě to zmáhá. Navíc mám dojem, že Juno něco tuší. Ještěže se aspoň tobě můžu svěřit."
Harpokratés ukázal nahoru k růžím a pak si přiložil prst na ústa.
Opodál zaječel páv.

Závěrečná poznámka: 

Harpokratés je jeden z méně známých antických bohů. Je méně známý možná i kvůli tomu, že nepochází z Řecka ani Itálie.
Římané si Harpokrata převzali z Egypta (jako mnoho jiných bohů), ale nepřevzali ho přímo, Harpokratés jim totiž vzniknul někde na cestě.
Harpokratova podoba (dítě, často s egyptskou korunou, dávající si prst k ústům) totiž představovala staroegyptský hieroglyf pro slovo dítě.
Vyjádření hieroglyfu dítě sochou mělo symbolizovat egyptského boha Hora (Horus) v jeho dětství (kdy byl rozsekán svým strýcem a později znovu sestaven svou matkou) a protože byl Horus mimo jiné bohem slunce, socha/hieroglyf znamenala například úsvit, počátek jara atd.
Římané posvátné sošky převzali, nazvali ho Harpokratés, což sice zní řecky, ale je to jen úprava staroegyptského slova Har-pa-khered (v anglické transkripci), které znamená Horus dítě, a podle prstu u úst (občas ale v nose), které už tehdy symbolizovalo mlčení a tajemství.
Harpokratés měl v mytologii blízko k bohyni lásky, a tak často splývá s Erótem/Kupidem, jsou to ale odlišné postavy. Erós podle jednoho příběhu dal Harpokratovi růži, aby bůžek mlčení zajistil, že se o záletech bohyně lásky nebude dále mluvit. Zavěšená růže se tak stala symbolem tajemství.

Co se člověk všechno nedozví, když dohledává mýty o mlčení...

Obrázek uživatele Šmelda

Otázka ceny

Varování: 

Násilí

Drabble: 

Zvuk křídel se pomalu vzdaloval.
Prométheus zasténal a hlava mu padla na prsa. Vše co viděl, bylo rudé. Rozšklebená rána na břiše a proudy krve stékající mu po nohou a po skále pod ním.
"Dobré ráno," zasténal.
Slunce se zvedlo nad horský obzor. Začal nový den.
Zpozoroval sloup kouře stoupající k nebi a vzpomněl si na studené noci, na smečky vlků stopující zmatené lidské rodiny, na syrové zrní nezahánějící hlad, na tmu, na neobratné dřevěné nástroje.
Znovu zasténal bolestí, vzpomněl si na krádež, které se dopustil.
Hlasitě se rozesmál směrem, kde tušil Olymp.
Z břicha se mu vylila další krev.

Obrázek uživatele Šmelda

Outěk s outěžkem

Varování: 

V drabblu se vyskytují následky Diovy nevěry, která málokdy bývá z té druhé strany dobrovolná. V tomto případě asi ano, ale pro jistotu...

Drabble: 

Zafuněl námahou a znovu popohnal jejich loďku vpřed.
Vlny jimi houpaly a kývaly, občas se studená voda přelila přes okraj lodi. Nebylo to dobré počasí pro platbu, ale museli spěchat. Voda za nimi se totiž zdvihala.
"Neohlížej se," varoval ji Zeus přes zaťaté zuby a opřel se do vesel.
"Proč?"
"Je za námi."
"Kdo?"
Bůh neodpověděl. Létó by se zeptala dál, ale právě ji mocně kopla obě dvojčata, která nosila pod srdcem.
Početí je ale jedna věc a hněv nejvyšší bohyně druhá.
Přistáli, vystoupili na pláž a sotva stála oběma nohama na souši, ozval se zvuk drceného dřeva.
"Neohlížej se."

Závěrečná poznámka: 

Bohyně Létó je jednou z žen, se kterou nejvyšší řecký bůh podvedl svou manželku Héru. Na rozdíl od ostatních žen se o Létó aspoň trochu postaral, odvezl ji na nově vytvořený ostrov Délos, kde mohla poradit dvojčata, bohyni lovu Artemis a multiboha Apollona.
Všichni tři zůstali uvězněni na ostrově, protože jej obkličoval nestvůrný had Python (nikoli Monty). Nakonec se Apollonovi povedlo hada zabít a na ostrově pak vznikla jeho svatyně.

Obrázek uživatele Šmelda

Nevím, dál

Varování: 

Oidipus, takže incest, násilí na dětech a sebepoškozování.

Drabble: 

Dopravní otázka
Přednost v jízdě má ten, který...?
a) Jede zprava
b) Toho druhého urazí, praští bičem a tím vyprovokuje
c) Po urážce a ráně bičem toho druhého shodí z vozu a zabije.

Logická otázka
Kdo chodí ráno po čtyřech, přes den po dvou, večer po třech?
a) Člověk
b) Ještěrka
c) Zeus na lovu smrtelnic proměňující se na zvěř

Politická otázka
Příčinou moru v Thébách je to, že máte děti ze svou matkou
a) Vypíchnete si oči
b) Investujete do lékařů
c) Rozvedete se a děti pošlete do lesa, kde jim necháte propíchnout nohy, protože je to rodinná tradice.

Obrázek uživatele Šmelda

Spread your wings

Drabble: 

Moře bylo dokonale modré a dokonale klidné, vítr něžně čechral chomáčky pěny na vrcholcích vln, které se staly odrazem obláčků.
"Víš jak na to?" zeptal se otec syna.
"Vím," odpověděl syn a protáhl si ramena. Spolu s nimi se zavlnilo bílé peří přilepené voskem.
"Ani vysoko, ani nízko. Nesmí tě smést vlny, nesmí tě spálit slunce," zopakoval stejně otec.
Íkaros obrátil oči v sloup. Daidalos znal svého syna, věděl, že je příliš sebevědomý, ale věřil v jeho rozum.
Vykročili do neznáma, nespadli do vln, vzlétli..
Íkaros se protáčel, plachtil, spouštěl a zvedal.
"Létá krásně," pomyslel si Daidalos, "dobře to dopadne."

Obrázek uživatele Šmelda

Tvůrčí blok

Úvodní poznámka: 

Můj první drabble napsaný v cizině! Proto je to tak pozdě není to proto, že bych doteď seděl u vína.

Drabble: 

"Zahraj něco."
Snědé prsty pohladily loutnové struny, vyloudili z nich několik libých tónů jež rozechvěly vzduch pod těžkými stanovými celtami.
"Je to hezké, ale to už znám. Zahraj něco nového."
Patrokles soustředěním svraštil obočí, sáhl do strun, ale...
"Nejde to," povzdechl si.
"Co se děje?" Achilles vstal z polního lůžka, přišel ke svému milenci a pohladil ho po vlasech. Patrokles si chvíli vychutnával jeho doteky, ale pak se odtáhl.
"Nejde to."
"Proč ne?"
"Protože se nemůžu soustředit. Vždy, když jsi venku a válčíš, trnu tady a nevím, jestli se vrátíš zdravý, zmrzačený, nebo vůbec. Jak takhle můžu skládat?"
Achilles mlčel.

Obrázek uživatele Šmelda

Ryba a host

Drabble: 

"A kdo jsi ty, abys nás odsud vyhazoval?" zavolal na žebráka ten nejhlučnější z nich.
Vypil toho nejen za ten večer už hodně, chiton na jeho hrudi měl barvu bouřlivého moře.
Žebrák mu neodpověděl, jen zamručel námahou, jak se snažil ohnout lučiště.
"No, kdo jsi, špíno!" zařval ožrala. "Mlčíš? Tak já ti řeknu, kdo jsem já, jsem Antinóos a už brzy budu králem, až si mě královna vybere."
"Nebudeš," procedil žebrák skrz zuby zaťaté námahou.
"Co jsi řekl?" Hozená stolička se rozbila o zeď vedle žebrákovy hlavy.
Tětiva našla své místo v drážce.
Nepoznaný král vystřelil poprvé. Zatím do terče.

Závěrečná poznámka: 

Já tak hrozně nerad opakuju náměty, ale prostě jsem nic lepšího nevymyslel.

Jak je známo z příběhu o Odysseově putování, tak zatímco si Odysseus deset let užíval válčení a pak dalších deset bloudil mezi průšvihy a sexy čarodějnicemi, jeho manželka Penelopa zůstala doma v jejich domě obleženém nápadníky, kteří zneužívali řecká pravidla pohostinnosti vyjídáním a vypíjením Odysseovy domácnosti. Dokonce plánovali i vraždu jeho syna Télemacha.
Když se Odysseus (nejprve přestrojen) vrátil domů, prokázal svou fyzickou zdatnost nejprve střelbou z luku a následně krveprolitím.

Obrázek uživatele Šmelda

Jak na Mařenu

Varování: 

Vyskytuje se tam neobratný pokus o sexuální podtext, ale (na fandom) výjimečně bez incestu a násilí.

Drabble: 

Tichými větvemi pronikalo měkké, zlatavé světlo zapadajícího slunce. Její dlaň byla teplá a pevná.
"Budeme tu mít klid. Stromy nemají oči."
Hippomenés oči měl a dovolil si rychlý pohled.
Byla pevná a dokonale kulatá, chápal, jak těžké bylo nedívat se na ně.
Atalanta volnou rukou vyhodila jedno zlaté jablko vysoko do vzduchu a bez dívání ho chytila.
"To bylo mazané," uznala.
Představoval si, že ji mužně přitiskne ke stromu a vášnivě zlíbá, ale místo toho hned ucítil kůru na svých zádech a její jazyk v ústech.
Když do něj zaťala své nehty, vykřikl a nebyl to tak docela lidský křik.

Závěrečná poznámka: 

Atalanta je jedna z mála hrdinek řeckých bájí, která je proslulá svou fyzickou zdatností. Jako bojovnice a válečnice se účastnila mnoha hrdinských výprav, plula například na Argu a podílela se na lovu kalydónského kance.
Jak to v lidových příbězích bývá, čekal ji sňatek, vymínila si ale, že si nevezme nikoho, kdo ji nedokáže porazit v běhu a protože byla nejrychlejší a nejsilnější, nikdo to nedokázal.
Zatoužil po ní ale mladý Hippomenés, který Atalantu znal z výše uvedeného lovu. Věděl, že fyzicky Atalantě nestačí, a tak se s dopomocí bohyně lásky a krásy Afrodity (která se snažila lidi tlačit k porušení celibátu) uchýlil ke lsti. Během závodu rozhazoval zlatá jablka a Atalanta vždy odběhla zdálky, aby je posbírala.
Jestli je sbírala kvůli tomu, že si myslela, že Hippomena stejně porazí, nebo prostě nebyla nejchytřejší tužka v penále, už mytologie neříká.
Oba běžci se vzdali, ale jejich manželství neskončilo docela šťastně, za pohlavní styk v posvátném lese byli oba proměněni božstvem, kterému les náležel, ve lvy.

Je to marný, je to marný, je to marný

Drabble: 

Sám víš, Jupitere, že jsem je varoval. Poprvé už před sedmnácti lety. Můj hněv tehdy jako blesk z čistého nebe poničil polovinu města. Ale lidé zůstali hluší.

Před dvěma týdny znovu, na mé přání Iris vysušila všechny studny, ale lidé nic. Zůstali hluší a slepí.

A sám vidíš, co se děje teď. Už celý den a noc nechávám průchod svému hněvu a zasypávám celé město popelem. Někteří začali brát nohy na ramena, ale pořád zbývá dost těch, kteří jsou nejen hluší a slepí, ale také hloupí.

Žádné další varování už nebude, teď udeříme s Iris společně, a rozžhavíme samotnou oblohu.

Závěrečná poznámka: 

První strofa byla "mírná", zemětřesení roku 62 n.l., které poškodilo budovy v polovině Pompejí.

Na začátku října roku 79 ve městě vyschly všechny studny.

24. října 79 vybuchl Vesuv, a celý den soptil a zasypával město popelem.

Až úplně nakonec Vulkán spolu s Iris vypustili na město pyroklastický proud...

Obrázek uživatele Šmelda

Ani sousto

Drabble: 

Zvířený prach cesty mu vlétl do hladových a žíznivých úst a jakoby je zaplnil.
Ten pocit už ale neznal.
Padl na kolena a kašlal.
Vkleče zahlédl mezi kamením ječmenné zrno. Stiskl ho mezi okousanými nehty, vložil si ho do úst a pomalu žvýkal.
Hladové křeče zabolely jak rána dřevorubeckou sekerou.
Po cestě šly dvě ženy. Natáhl se k nim s prázdnou miskou.
"Jíst... jíst!"
Znaly ho. Obešly ho širokým obloukem.
"Jíst."
Roztřesenými prsty vytřel misku a strčil si je do úst.
Jako medvídě sál z prstů zbytky čehokoli.
Zuřivě.
Kousl se. Do úst se mu vylila krev.
Sál, kousal, hltal.

Závěrečná poznámka: 

Eresychton z Thesálie byl řecký král, který byl nesmírně pyšný a jako mnoho pyšných králů řecké mytologie na svoji pýchu a zpupnost draze doplatil.
Zločin, který zpečetil jeho osud, bylo pokácení posvátného dubu zasvěceného bohyni sklizně a plodnosti Démétér.
Démétér je mezi řeckými bohyněmi jedna z těch hodnějších, tohle ji ale trošku nakrklo, takže povolala Limos, hlad, jednu z hrůz z Pandořiny skříňky, aby Eresychtona utrápila. Eresychton od té doby trpěl hlady, čím víc jedl, tím větší hlad měl.
Prodal všechen svůj majetek za jídlo, prodal dům, prodal království, několikrát prodal dceru (ta mohla měnit podobu, tak novým majitelům vždy utekla), ale hlad rostl a rostl a rostl, až nakonec Eresychton snědl sám sebe, aby ukončil své trápení.

Obrázek uživatele Lejdynka

Kazisvět

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 24, pro 24.4., Zakopaný pes

Drabble: 

Řecko je na tom dnes dobře. Turismus přináší blahobyt a prosperitu. Žádné epidemie hrůzostrašných nemocí, žádný hladomor, války taky nic moc, pohodička. Ani bohů už se nebojí, protože Ježíš to celý zmákne sám. Dlouhověkost vládne.

Jsou tu však tací, kteří z jistých osobních důvodů pěkně brblají.

Ale Řek je šikovný a umí si poradit.

***

"A proč se to tu jmenuje U Zakopaného psa?" táže se zvědavě host.

"Protože pojmenovat to U Useknuté hlavy, tak mi sem přece nikdo nepoleze", rozumuje bledý hospodský, taktéž Hádes, máchne mlžnou sekerou a host se kácí k zemi.

"Haf," ozve se zpod podlahy souhlasně trojhlasně.

Obrázek uživatele Smrtijedka

Jen popel

Úvodní poznámka: 

Těžko říct, jestli mi toto drabble bude uznáno... Téma je obsaženo implicitně, kdybych napsala komedii, zněl by název něco jako "Takhle ne, milé děti." nebo "Neslibuj, dokud nevíš, jakou kravinu si ten druhý vymyslí". Ale píšu tragédii, protože jsem melodramatická. Zkrátka příklad zásadně nebezpečného letu!

Drabble: 

Slíbil, leč netušil, co činí, když přísahal na posvátné vody podsvětní řeky. Taková přísaha zavazuje snad i samu matku Zemi! Nelze se jí vzepřít...
Přál si, leč netušil co činí, když zatoužil spatřit zemi z výšky. Řídit zlatý vůz, na který si žádný člověk netroufal ani pohlédnout...
Slíbil synovi splnit každé přání. Přísahal a tím zpečetil jeho krátký smrtelný život.
Země hořela pod koly čtyřspřeží s příliš lehkým jezdcem. Jen popel, popel v jeho očích. Krutá radost splašených koní. Konečně úder blesku otce bohů. A pád, tak nekonečný a tak krásný. Vlasy jako ohon komety.
Ach, Faethonte, bláhový, bláhový synu...

Závěrečná poznámka: 

Otec, jenž pro svou bolest a žal byl soucitu hoden,
skryl svou chmurnou tvář, a možno-li věřiti, přešel
tenkrát bez slunce prý ten den; leč požáry světlo
dávaly, byl tedy přec v té pohromě nějaký prospěch.

--- Publius Ovidius Naso, Proměny (které byly vděčnou inspirací!)

Obrázek uživatele Kleio

Zrození Venuše

Drabble: 

Skořápka mořské hladiny praskla. Bělostná pěna vytryskla do všech stran, ani Héliův vůz nezůstal ušetřen, vlny stoupaly k výšinám a rozběhly se k nejbližším břehům, aby přinesly zvěst. Na hladinu vystoupala lastura. Perla oceánů, země i nebes se právě zrodila.
Zefírové jí hýčkají kadeře a unášejí ji směrem ke břehu. Hóra, připravena na svou novou paní, vítá ji hedvábným oděvem. Kráska nad krásky však neděkuje. Že by plakala?

"Simonetto, zlatíčko, usměj se na Alessandra," povzbuzoval malíř svůj model.
"Čemu by se Venuše usmívala, když vstupuje z klidu moře na tento svět?"
Botticelli vzdychne a tahy štětce zvěční Simonettinu melancholickou tvář.

Obrázek uživatele Lejdynka

Moc zpěvu

Úvodní poznámka: 

Večerní hádanka, kdopak to zpívá?
(aneb "nemohla jsem si vybrat, tak jsem je tam nacpala všechny")

Drabble: 

Praskla struna v zlatém hávu,
neměl strach. Pak sklonil hlavu.
Stočil zrak za bílým stínem,
ztratil duši. Lásku.
VINEN.

***

Zpívej se mnou!
Moje milá,
proč ses mi nezaslíbila?
Zpívej se mnou!
Za odměnu
ovládneš tu klamnou scénu.

***

Tak pojď, tak pojď, do náruče mé vklouzni
tak pojď, tak pojď, tvůj dech s mým zpěvem souzní.
Tak pojď, tak pojď, ty bojíš se snad smrti?
Tak pojď, tak pojď, sic koráb ti rozdrtím.

***

Čpí půlnoc ze skály, dva tóny píšťaly
divě teď v srdci tě zasvrbí.
Komu ten tón sluší, ten má oslí uši,
a s hanbou se ukrývá do vrby.

Obrázek uživatele Lejdynka

Těžké začátky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ne, fakt mě nemohlo napadnout nic originálnějšího.
:D

Drabble: 

Ach jo. "Budeš to potřebovat do života,," řikali, "žádný učený z nebe nespadl," řikali, "víš na kolik nás ten kurz s tatínkem přišel?"
Hmmmm... *listuje*
Dej na rendlík libru dobrého syrobu. A co je to ten syrob? A kolik je libra? Sousedka sice řikala, že 34 zlatek, ale zlato přece nikdo nežere, to už povídal starej pán Midas!
Klaď je na plech, jejžto jsi dříve byla potřela máslem a posypala moukou, kteroužto vybývající klepnutím na spodek plechu opět jsi sprášila...
ÁÁÁÁÁÁÁÁ!
*kuchařka letí do pece*
Blbá Rettigová!
*pláče*
Já ubohá, ubohá ježibaba, já se ten zatracenej perník snad nikdy nenaučim!

Závěrečná poznámka: 

Recept v kurzívě opravdu pochází z kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové a je opravdu na perník ;) *beretovážně*

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Hippopotamie

Na cestách

Obdarovaný: 
Birute

Milá Birute,
přeji moc pěkné Vánoce a doufám, že Tě tahle v podstatě strašně nudná povídka na téma „mýty v moderním hávu“ moc nezklame; originál je mnohem lepší.

Na cestách

Obrázek uživatele Aveva

Rekvalifikace

Drabble: 

I nesmrtelnost a božská podstata maj svý nevýhody.
No jo. Není každej den zlatej věk. Věřící jednou dojdou. Ani nashromážděný obětiny nevydržej věčně. Nemá smysl si něco nalhávat.
Správnej bůh se tomu prostě musí postavit čelem. Takže ve chvíli, kdy už se vážně nedá dělat nic jinýho, nastupuje hledání novýho zaměstnání.
Že Afrodita vede velkou internetovou seznamku v podstatě neudivuje.
Ani Poseidón coby inspektor bezpečnosti ropnejch plošin mě nepřiměl překvapeně zvednout obočí.
Ale že se starej Pan rozhodne nechat hudby a flákání po pastvinách a prohlásí se za uměleckýho podkováře specializovanýho na nutrie, toho jsem se asi ani dožít nechtěl.

Obrázek uživatele Taarg

Jak započal zmar

Drabble: 

Gaia potřebovala trochu vypustit páru. Její manžel Úranos měl zase svoje dny a rozbíjel o zdi hvězdy po babičce. Cítil totiž, že mu nefungují rodinné vztahy. Ale když si vezmete za manželku svou matku, tak se nemůžete divit.

Zašla si na dámskou jízdu do baru, což její „starej“ už nedal. Když byla v nejlepším, přiřítil se dovnitř a začal vykřikovat o trudném životě a nezbedných dětech.

To už G. nevydržela, vytasila předmanželskou smlouvu a vyčetla mu všechna její porušení. Hned přiběhli Hekatoncheiři, aby tátu zpacifikovali.

Po bitce zavládl Chaos, který trvá až do současnosti. Tak to dopadá, když nedodržíte slib.

Obrázek uživatele Birute

Mýtické variace

Úvodní poznámka: 

Díky, pane Zamarovský!

Drabble: 

Poseidon: Za to, co Odysseus udělal, se postarám, aby k deseti letům ztraceným před Trójou připočetl deset utopených v moři.

Io: Ať už ten ovád bodne a dá konečně pokoj! Jak zase funguje ten ocas? Proč není delší? Už nikdy nechci muže ani vidět a boha kopnu kopytem přímo do…

Faidra: Jednou, když jsme se milovali, zašeptal jméno mé sestry. Třeba příště uslyší z mých rtů: „Hyppolite.“

Klytaimnéstra: Všichni vědí, co jsem udělala. To už nevědí, že zabil mého prvního muže a malého synka a vnutil se do mého lože?

Arés: Nebolí to! Nebrečím!! A Athéně to vrátím s úroky!!!

Závěrečná poznámka: 

Io by správně česky měla být Íó, ale "í" mi sem bohužel nesedí.

Obrázek uživatele Wee-wees

... a to skinhead nikdy nezažije!

Úvodní poznámka: 

BJB. Je dost možné, že už podobný nápad někdo dneska použil. Já jsem se každopádně po přečtení prvního příspěvku na toto téma rozhodla, že radši nic dalšího číst nebudu. Já vím, byla jsem varována. :)

Drabble: 

„Podívej se na sebe!“ řekla jedna druhé. „Neplníš své povinnosti! Místo, aby ses dramaticky svíjela, tak splihle visíš!“
„Dej mi pokoj,“ zívla druhá, „od toho věčného syčení se mi udělal koutek. Krom toho tady nikdo není.“
„Že mě to nenapadlo,“ zvolala třetí a prověsila se taky.
„Ti mladí dneska,“ zasyčela čtvrtá, „to já když byla hádě..."
„Když tys byla hádě, tak byl Poseidón ještě panic,“ ušklíbla se pátá. Čtvrtá ji chtěla kousnout a trefila se do sedmé.
A za chvíli už byly všechny zmije v sobě.
Medúza si povzdechla. Mít bad hair day bylo v jejím případě opravdu za trest.

Vládkyně větru

Drabble: 

(Malá holčička nese muži papír)
Holčička: Tatí, podívej.
Muž: To je pěkný obrázek. Kdopak to je?
Holčička: To jsem pšece já. Takovýhle obleček bych chtěla mít.
Muž: A víš co? Já ti takový obleček nechám vyrobit.
Holčička: Můžu k němu dostat luk a šípy, jako má můj blatl?
Muž: (Přikývl)
Holčička: Mohla bych dostat ještě dlužinu nymf a tči lovecké pejsky? A k tomu nějakou holu?
Muž: (Váhá)
Holčička: Můžu ještě ovládat vítl jako stlejda? Aby lidi mohli mluvit do větlu a já bych je slyšela. Plosím.
Muž: Dobře. Konečně mám dceru, která ví, co chce. Tohle je moje Artemis.

Obrázek uživatele Locklear

Zazpívej

Zazpívej. Zhluboka se nadechni a projev všechen žal a vztek.
Zazpívej. Líbezně prociť všechnu svou radost a lásku.
Zazpívej. Hrdě se postav, ať s tvým hlasem vynikne i tvá krása.
Zazpívej. Jako když jsi ho viděla poprvé a on tě uhranul svýma očima.
Zazpívej. Ať slyší všechen tvůj stesk.
Zazpívej. Aby neomylně poznal tvůj hlas.
Zazpívej. Aby vnímal tvoje city.
Zazpívej. Nejlíbeznější, nadpozemskou píseň.
Zazpívej. Roztáhni křídla, jako by ses chtěla vznést do oblak.
Zazpívej. Jako by to bylo poprvé. Jako by to bylo naposledy.
Zazpívej. A až se jeho loď roztříští o útesy, on zůstane už navždy s tebou.

Obrázek uživatele Julie

Tisíciletá kocovina

„Tak zpívej už, sakra,“ houkne na ní technik.
Odkašle si a zkusí to znovu. Představuje si moře, štíhlé lodě a opálená těla lodníků. A do toho středomořský žár tlumený jen vodní tříští.
„Aaaa,“ vyloudí jeden tón. Smutnou ozvěnu toho, čím bývala. Jako by měla v krku štěrk. Ale protentokrát to stačí.
„Kdybys tolik nechlastala,“ řekne jí potom Máňa v bufetu nad hnusným kafem. „Celou noc propaříš a pak se divíš, že nemůžeš zpívat.“
Siréna se na ni smutně usměje. Kdysi přinášela smrt králům a teď si sotva udrží job v továrně na špunty do uší. Co dělat jiného než chlastat?

Obrázek uživatele Lunkvil

Než byl vynalezen test otcovství

„Moc se mi ty její děti nepozdávají. A vůbec, s kým je má?“
„S nikým známým. Musel se sem zatoulat nějaký vlk samotář.“
„Toho bychom si všimli. Bude to určitě někdo místní. Nebyl to Candidus?“
„Zdá se ti, že se mu podobají?“
„To ta jejich barva. A taky: on by se na víc než na dvě nezmohl.“
„Něco na tom bude. Ale stejně, kdo ví, s kým se ta čubka spustila.“
„No, nechme je zatím na pokoji. Můžou být ještě užiteční, až přijde hlad.“

Chlapečci naštěstí ničemu z toho vytí nerozuměli a tak se nechali vlčicí dál bez obav olizovat.

Obrázek uživatele eliade

Absurdita

Nádech, výdech. Zatnout zuby a vyrazit na cestu.
Znal přesný postup práce. Bylo to prosté. Měl za úkol dopravit těžký balvan na vrchol hory. Svaly už mu téměř vypovídaly službu a hlava jako by se mu chtěla rozskočit bolestí. Přesto to nevzdával.
Zapřel se pažemi do toho obrovského kamene a zatlačil. Pak už jenom stačilo s každým krokem překonávat gravitaci, nenechat se strhnout zpět do propasti.
Čím blíže byl vrcholu, tím byl balvan těžší.
Ještě dva kroky, ještě jeden. A pak…
Dopředu věděl, jak to skončí. Ale odmítal si to přiznat.
Neexistuje totiž osud, který by se nedal překonat pohrdáním.

Pozn.: Mýtus o Sisyfovi

Obrázek uživatele Julie

Asistenční služba

Varování: Tohle je vážně BJB jak vyšitý.

“Do hodiny váš vůz opravíme nebo přistavíme náhradní.”
Blbej marketingovej slogan. Opravíme, vyřešíme, přistavíme. Výborný. Ale jak to asi tak jako máme udělat, když tady pan ředitel si den co den jezdí po horoucích peklech a samozřejmě mu to chcípne zrovna v půlce cesty? Počkat to ani náhodou nemůže. Žádnej taxík. O socce ani nemluvě.
Kdyby se alespoň pan důležitý obtěžoval vysvětlit, o co vlastně jde. Ale ne, on se po telefonu s nějakou sekretářkou bavit nebude. Debil.
Naštestí to nakonec byla triviání závada. Povolený šroub. Stačil imbus osmička a Héliův vůz mohl pokračovat ve své cestě po nebeské báni.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Jana Varga

Posledný výstrel

Mal náročné poslanie. Pre ostatných bol malicherný a zbytočný, ale on bral svoju úlohu veľmi zodpovedne.
Ani si presne nepamätal, kedy s tým začal, ale robil to už veľmi dlho. Niekoľko tisícročí...
V okamihu, kedy sa zameral na veľmi zdatného odporcu, sa jeho uvažovanie začalo meniť. Objekt jeho snahy mu úspešne odolával niekoľko rokov a s takýmto niečím sa doteraz nestretol. Veľmi dobre vedel, že táto úloha ho bude stáť všetky sily. Možno bude posledná, ale dostane ho. Musí sa mu to podariť. Bude to jeho posledný výstrel...
Vystrelil...
Amor sa spokojne usmial, keď jeho šíp zasiahol srdce Severusa Snapea...

Rok: 
2011

Sídlo, do nějž vstupuješ, je příliš rozlehlé…

pozn. aut.: Snad mi klasikové odpustí…

Hrozné je sídlo Hádovo, kde duše mrtvých navěky v temnotách dlí.
Agamemnona zde zříš, jenž strašivou ranou byl sklán, ranou, jež zeje v jeho srdci,
ta rána sekerou přebila tu, jíž poraněn byl v Aulidě.
Stín Hérakla, syna Diova, tam spatříš. On sám dlí na Olympu ve sboru nesmrtných bohů,
neb synům svým bohové snadno odpustí, co smrtelníkům ne.
Slavné ženy potkáš tam, jež nad muži svými truchlí,
stateční muži padnou v bitvě a ženy umírají doma.
Tomuto království vládne Hádés Kronovec a strašná Persefoneia,
sídlu, jež rozprostírá se dále než nebe, než země a je zde pro každého místa.

Rok: 
2011
-A A +A