DMD č. 11 pro 11. 4. 2024. Téma: Na pěst

Vtipkování nad gastropokusy pratetičky Muriel se za ty roky stalo tradicí. V jejím čele bývala dvojčata. Jejich židle teď zely prázdnotou.
Ron nakrčil nos nad vývarem s fialovými knedlíčky. „To se zase nebude dát žrát.“
Všichni ztichli. Gertruda vstala od stolu a chytila Rona za rameno. „Ven!“
Naštvaně vypochodoval z domu a vydal se mezi záhony. Tetička Trudy za ním.
„To by stačilo, mladý muži! Stát!“
Otočil se k ní čelem. „Nechtěl jsem… Všechno je špatně.“
Trudy pokývala hlavou. Žila sto let, znala všechny podoby truchlení.
Váhavě udělal krok blíž a nechal se obejmout. Vztek zase na chvíli odplavily slzy.

Je to zasranej hrad. Žádný menší rodinný dům, jak mu Sherlock nalhal. Podělanej palác. Sídlo. S věžemi. Cimbuřím. S rozlehlými zahradami. John se ani nebude divit, až u fontány, ze které prýští Dom Pérignon, potká bílé pávy.
Když viděl Holmesovy prve v bytě, působili normálně. Průměrně.
Teď tu zkoprnělý civí na architektonickou památku, která by mohla být součástí UNESCO. Připadá si jak ten největší nýmand ze Senochrup ve starým moly ožraným svetru, co nese na seznámení s rodiči ubohý azalky v květináči.
Sherlock byl fakt někdy na pěst.
Nakonec s vynuceným klidem pronese: „Seš si jistej, že nejseš čaroděj, Harry?“

Stojí před tebou, v oblečením určeném na slavnostní otevření muzea, a ne na souboj o život. Ruce zvednuté v gestu vyzývatele.
Koho asi vidí? Jen dalšího zlosyna, kterého může slavný hrdina porazit.
Nečeká tvoji rychlost, jak dobře znáš jeho styl. Děsivý tanec pěstí a kopů.
Tvoje ruka konečně udeří tvář. Jediný dotek, který si připustíš.
Odfrkne si a vyplivne krev.
Chystá se říct vtipnou poznámku, ale to mu nemůžeš dovolit. Nesmíš ho nechat mluvit, protože jeho slova ničí tvé přesvědčení.
Jsi fénix, který vylétl z popela. On bude tím prvním, kterého spálí tvůj žár.
Jeho krev nesmí uhasit tvůj plamen.

„Dneska založíte laborky do karet pacientů, poněvadž o víkendu se na to zjevně kašlalo. Podívejte na tu hromadu.“
Harry přelétl nasupeným pohledem osazenstvo stolu.
„Pak jsou tu tyhle čmáranice!“
Hodil na desku jakási lejstra, jejichž obsah připomínal keltské runy.
„Kdo je autorem a co to krucinál znamená?“
Všichni kromě Edwarda si papíry prohlédli a rozpačitě se po sobě podívali.
„Jasně. Prase aby se v tom vyznalo, co? Mám vám snad zaplatit kurz grafomotoriky, abyste začali psát čitelně?“

***

„Byl jsem zbytečně zlý,“ zkonstatoval Harry.
„Býval jsem horší,“ řekl Edward. „Jednou jsem dokonce dostal pěstí.“
„Cože?“
„Nařídil jsem jim všechno přepsat tiskacími.“

„Mohla bys mě založit? Tentokrát už naposledy, všechno ti pak vrátím.“
„Kolik?“
Při odpovědi se vehementně držíš, abys neobrátila oči v sloup. To by zase bylo keců, že se šklebíš. Nemůžeš se ani dohadovat nebo říct ne, následovalo by citové vydírání. Už jednou překročila mez a nikdy se nepoučí.
„No… tak patnáct tisíc. To víš, budou Vánoce a já prostě…“
Vypínáš hlavu, radši přestáváš vnímat. Uvnitř tebe se všechno vaří vzteky, polykáš ostrá slova, která se ti hrnou na jazyk. Chceš řvát, křičet, ale nevydáš ani hlásku. Připisuješ částku na papír k rostoucímu dluhu. Kolovrátek, pořád dokola. Úplně na pěst.

Chytil ji pod krkem a zlehka s ní praštil o zrcadlo. Na sklo se obtisklo trochu tvářenky.
Ráno nebyl nejpyšnějším manželem na světě, ale ještě nikdy ho tak neponížila. Odešel z domu brzy a přinesl jí kytici modrých hortenzií. Snad přivoní a ucítí z nich jeho péči.

○●
Nina se objevila před zavírací dobou. Pomohla mu sklidit stolky z chodníku, k poslednímu se pak usadili.
„Děje se něco?“
„Nic,“ zablýskla úsměvem, pořád jako ze škatulky. Daniel si nemohl pomoct – pod slupkou hebké kůže byla dnes jaksi otřesená.
Popadla ho za ruku. „Vyprávěj mi o tom Alžířanovi. Ale musí to být romantické.“

"Takže je nemůžeme prostě praštit po palici, nebo bodnout do hrudi?" ptal se člen Velhartických lvů.
"Ne. Hrudník nepropíchnete a hlavu si často budou chránit," odpověděl Jan.
"Kam teda máme mířit?"
"Na pěst. Nebo na nohy, pokud je to vysoký nepřítel," odpověděl tázaný.
"Ale to je nezabije?"
"Možná, ale buď pustí zbraň, nebo se přestanou hýbat. Hlavně vás pak netrefí nazpět, protože od nich můžete být daleko."
"Ale vy jste je taky sekali do těla a do krku."
"Jenže my víme, jak vykrýt protiútok, takže si tohle můžeme dovolit. A teď koukejte trénovat udržování vzdálenosti, lenoši," vychutnával si autoritu Matěj.

Ani se nemusím otáčet, abych poznala, kdo jde za mnou.
„Násilí není vždycky řešení, Katniss…“
„Jestli jsi mě přišel poučovat-“
„Jenom poprosit, aby si nám nemrzačila trenéra.“
Povzdechnu si. „Kdyby nás trénoval jak má, nic by se Haymitchovi nestalo. Nemůžu za to, že je občas na-“
„Facku?“ nabídne Peeta.
„Myslím, že si příště vyslouží něco tvrdšího.“
„Dej mu tvrdší alkohol, ten ho rovnou zabije,“ šťouchne do mě loktem.
Nemůžu si pomoct. Usměju se.
„Cítím se trochu provinile,“ přiznám.
„To nemusíš,“ usměje se Peeta, „myslím, že díky té tvé ráně vystřízlivěl.“
Ha! Pomyslím si. A pak, že násilí není někdy řešení.

Nenáviděl otce. Nenáviděl jeho opilecký zpěv a řádění, když mu nalili v tom ze saloonů, kde právě nedlužil.
Nenáviděl, když se ožralý dopotácel domů, svalil se do postele a chrápal.
Nenáviděl, když dorazil střízlivý, a dožadoval se jídla, péče, pozornosti a jeho matka se ho plaše dotýkala a oči jí zdivočely strachem a chtíčem.
Bůh mu odpusť, tehdy nenáviděl i ji.
Nevěděl, co si s tou nenávistí počít, dokud mu jednou starý Jim neřekl, hergot, Billy, ty máš sílu jak bejk a ruce jak lopaty.

Další večer je zaťal v pěst a udeřil.

Od té doby byli s mámou sami.

Občas do kanceláře zavítal potenciální zákazník se zájmem o cestování. Ianto si vždycky dal záležet na tom, aby ho vypoklonkoval co nejrychleji a nejzdvořileji. Jenže dnes to bylo těžší než obvykle.
„Jste v pořádku?” zeptala se ho starostlivě postarší žena.
Zrudlý Ianto měl co dělat, aby byl zticha, tak jen kývl. Pak mu unikl sten. Náznaky nestačily, takže nakonec bouchl do stolu a zvýšil hlas.
„Ven! Zavíráme!”
Z výrazu ženy bylo jasné, že se nevrátí.
Jack vykoukl zpod pultu: „Už je pryč?”
„Někdy bych tě nejradši zabil, víš to?”
„Zkus to,” usmál se Jack a vrátil se na své místo.