DMD č. 11 pro 11. 4. 2024. Téma: Na pěst

Dveře Snapeova kabinetu se otevřely tak prudce, že to skoro nevydržela futra. Stály v nich Tess a San.
"Musíte! Okamžitě! S námi!"
Severus nestačil ani mrknout a už ho vlekly do Velké síně.
"Co se děje?"
"Podívejte se sám."
Do dveří opatrně nakoukly tři hlavy.
V síni stála Eleonora de la Fére, za ní Pátá kolej.
Eleonora zrovna něco říkala, ale toho si Severus nevšímal.
Všímal si Gwen. Studeného pohledu, stisknutých rtů a sevřených pěstí.
"Jdeme pozdě," řekl a pohodlně se opřel, "teď už si to můžeme jenom užít."

Vskutku. Ani Tess nevěděla, že Gwen má tak pádný levý hák.

Patricij hleděl na nejnovější přírůstek Johnsonovy tvorby poněkud zmateně.
"Co že to mělo být?" zeptal se pracovníka Královského muzea, který zmíněnou věc nalezl v zabedněném depozitáři.
"V jednom deníku jsem nalezl zmínku o Ovládací rukavici. Měla by to být ona."
"Už jste to vyzkoušeli?"
"Ano."
"Kolik je zraněných?"
"Žádný."
Patricijovo obočí vyletělo nahoru.
"A mrtvých?"
"Také žádný."
"Neuvěřitelné. Takže to funguje?"
"Ne... nejsme si jisti. Kdybyste dovolil..."
"Prosím."
Muzejník vzal předmět, uvolnil na něm nějaké dráty a nasadil si ho na ruku.
"No?"
"No, teď bych měl být schopen pohybem prstů..."
"Ale?"
"Ale ta věc je svařena dohromady."
"Ach tak."

"No, a mezi těma jednotlivýma sazenicema musíte nechat asi na pěst mezeru," vysvětloval u záhonu Shaun Missy, která se s předstíraným zájmem opírala o paraple a přikyvovala.
"Ale na vaši pěst nebo moji, podívejte, jak je má ruka proti té vaší velké silné maličká."
"Zajímalo by mě, co tím sleduje," svěřil se opodál u stolu Master svému protějšku, když to pozoroval.
"Ona furt něco vymýšlí. Chceš vidět, jak si nacpu celou pěst do pusy?"
"Ne."
"Pozdě," zahuhlal s končetinou u úst.
Master ho na odpověď srazil pěstí k zemi. Jak mají vyhrát, když mají dohromady sotva jeden a půl mozku.

Přitiskl se zády ke zdi, až tooka v jeho batohu nespokojeně zaprskala. Pravá ruka mu bezvládně visela podél těla, ochromená.
Lovec odměn - musel to být nějaký třetiřadý amatér, když měl čas nahánět bezvýznamné dezertéry - se usmál. “Mohl bych tě dorazit holýma rukama,” syknul: “Pěkně jednu kost po druhé. Dal bych si záležet, aby si zůstal při vědomí až do konce. Pak bych ti rozpáral břicho a…”
Stihl se zatvářit překvapeně, než se zhroutil k zemi, kouřící díru v hrudníku. Lefty zasunul blaster do pouzdra.
Jak řekl - třetiřadý amatér. Někdo lepší by si dávno všimnul, že po něm střílí levou rukou.

Nevěřili byste, kolik věcí se vleze na jednu pěst. Představte si situaci, v níž pěst jednoho člověka naráží do tváře člověka druhého. Zpomalený záběr. Pomalá inscenace rány pěstí. Nespočet skrytých významů v jediném úderu. Úder zasazený z lásky, nespravedlnosti, obav, strachu. Vědomý čin vycházející z konkrétní série událostí. Čin, který říká vzpamatuj se, jsem tu pro tebe, postav se na nohy, neotáčej se zády, miluji tě. Teď a tady je to jen o nás dvou. Potřebuji s tebou mluvit, ale nepustíš mě k sobě. Chci ti pomoci. Nechci tě ztratit. Jsi mou láskou. Budu o tebe bojovat. Teď se vzchop.

Nevaia slyšela všechny zvuky tlumeně, jako pod vodou, a zírala na svou pevně sevřenou pěst. Mezi prsty jí protékala krev, pořezala se, když se bránila manželovu noži. Prý že živé je nedostanou. Jeho ani ji.
Zírala na Briwalovu pěst, stále svírající nůž. Králova krev stékala po čepeli a barvila mu prsty. Něco říkal, ale ne jí. Kolem stála spousta lidí.
Zírala na královu pěst. Smrtelná křeč už pominula, ale bledé prsty zůstávaly stočené kolem dlaně. A zatímco se kolem ní psala historie, Nevaie hlavou běžela jediná myšlenka. Jak to, že z toho ten tyran jako jediný vyšel s čistýma rukama?

„Čo sa tam deje?!“ pýtal sa Stein pri pohľade na dav ľudí prúdiaci na neďalekú čistinu. Keď mu nik neodpovedal, predral sa dopredu, ucítil dym... a zamrzol.
Pred ním...
Jedna čistina, dve ohniská, dvaja muži.
Toho napravo spoznal. Statná postava jedným očkom špehovala kotlík s pariacou sa divinou, zatiaľ čo urputne lomcovala varechou zaborenou v hrnci.
„Barbarič!“
„Stein – nerušte! Táto bolonská pena z vajec sa sama nenašľahá. Ah... skoro som zabudol – rozmarín!“
Kapitán sledoval kulinársky súboj s výrazom poriadnej zmätenosti. V poriadku, pousmial sa. Päsťou môže dať Barbaričovi i zajtra.
Vône však boli lákavé. Nadýchol sa. Hm... to sú pomaranče?

Kopou se do zadku. Jako by blázni zmizeli ze světa. Už týden neřeší nic jiného než blbosti typu okouzlené zvonky. A dnes Kopeckému celý den zvoní telefon. Nezvedá ho. Když se rozdrnčí podesáté, Veronika nevydrží a bouchne do stolu.
"Už to sakra zvedni!"
"Je to babča. V pracovní době..."
"Je mi to jedno, už je to na pěst, vážně!"
Matěj zvedne telefon, chvilku poslouchá, snaží se babče skočit do řeči. Pár planých nadechnutí... Pak zbledne. Poděkuje, zasakruje, položí telefon.
"Na pěst je babča. Nedávno potkala prokletou holku, pak ji ztratila a až dneska ji našla. Už jí jde o život."

„Co je to tu sakra za smrad?“ rozkašlal se John ve dveřích bytu.
„Pokus. Zjišťuju rychlost tavení polyesterových vláke-“
„To jsou moje svetry!“
„Svět mi poděkuje. A ty bys měl taky,“ vrátil Sherlock pohled k hořáku a dál soptícího Johna ignoroval.

*

„Kam zmizely všechny sušenky?“
„To je řečnická otázka, nebo na odpověď doopravdy intelektuálně nestačíš?“
„Koupil jsem osmery!“
„Nebylo tu nic k jídlu. Kromě toho rizota.“
„To byl můj oběd!“
„Máš si ho líp schovávávat.“

*

„Je nesnesitelnej!“ praštil John půllitrem. „Ničí mi věci, nikdy nenakoupí, terorizuje-“
„Jak malej harant,“ přikývnul Greg.
„Přesně.“
„A hádej, pročpak tě asi tahá za culíky?“

"To to letí. Babičce by dnes bylo sto třináct."
Dolešťuji číslo schránky, maminka zapaluje svíčku. Ještě otčenášek (věřící nejsme, ale babičce udělá radost) a jdeme.
Nespěcháme, je hezky a málokdy si najdeme chvilku být spolu a nic u toho neřešit. Jen si ukazujeme petrklíče, tulipány a kvetoucí stromy.
Platím parkovné. Lístek vyleze zmršený, čarový kód rozmazaný.
"Na tohle se závora nezvedne," pochybuji.
"Tak ji prorazíš."
Vytřeštím oči: "Autem?"
"Ne. Rukou. Přece si kvůli tomu nebudeme ničit auto."
"Mami???"
"Jen jeď."
Najíždím ke čtečce a... závora se zvedá dřív, než stačím stáhnout okénko. Lekla se.
Zjevně nechce riskovat útok holou pěstí.