Star Trek

Když na to přišlo, byl Jim paličatý jako beran. Kostra se mohl udřít, aby kapitána udržel v kondici. Sestavoval mu jídelníček, doporučoval fyzické aktivity, ale Kirk si z toho vybíral jen to, co se mu hodilo.
Kostra za ním chodil a kontroloval, jestli dodržuje jeho doporučení. Ale Kirk si cvičil, jak chtěl, někdy dokonce necvičil vůbec, ale vymlouval se, že jinak má fyzické aktivity dost. Potutelně mu přitom blýskalo v očích. Zeleninu ignoroval.
Šlo to s ním z kopce. A Kostra měl občas chuť se na všechno vykašlat a ještě ho nakopnout.
Ať si v padesáti klidně umře na infarkt.

Jednalo se o standardní průzkumný let. Dle instrukcí měl být v příslušné soustavě uskutečněn monitoring planet se zaměřením na úroveň vyspělosti zdejší civilizace. Průzkum měl být proveden z paluby lodi za pomoci přístrojů, ve výjimečném případě se povolovalo vyslání sondy se zabudovaným samodestrukčním mechanismem, který se aktivoval po odevzdání dat.
Mise probíhala v klidu, bez jakýchkoliv komplikací. Posádka plnila pokyny velení a to nemělo žádný důvod se od instrukcí odchýlit. Až do okamžiku, kdy skenery zaznamenaly, že ze zkoumané planety odstartovala kosmická loď a přešla na warp pohon.
Tou planetou byla Země a psal se na ní 5. duben 2063.

Bum! Bum! Ratata!
Palička v ruce malého vulkánčete naráží do blány malého bubnu.
Bum! Bum! Ratata!
S vážným zaujetím vulkánče potisící opakuje totožnou sekvenci pohybů.
Bum! Bum! Ratata!
Matka vulkánka si obkládá hlavu studeným obkladem, ale nepomáhá to.
Bum! Bum! Ratata!
Vulkánče odmítá pochopit, že je logické přestat tlouct na buben.
Bum! Bum! Ratata!
Planeta Vulkán se noří do tmy, spořádání vulkánci jdou spát, malé vulkánče stále tluče.
Bum! Bum! Ratata!
Matce vulkánce zbývá jediná možnost. Obezřetně k vulkánčeti přistoupí a provede vulkánský nervový stisk. Vulkánče okamžitě usíná.
Ticho. Ticho. Ticho.
Vulkánče spí a všude vůkol je mír a klid.

Nikdo nevěděl, kdy ta tradice začala, ale dělávali to každoročně. Pokaždé v jinou noc.
Nebylo to ani logické, ani racionální a on se tomu vyhýbal. Po celé studium.
„Někdy je dobré pořádně se na cestu, kterou se chystáš vydat, podívat.“
„Optimální přístrojové vybavení poskytne výrazně víc informací, matko.“
Jednou ročně v San Francisku zhasla všechna světla.
„Vážně ses nikdy nepřidal?“
„Ne, Jime, neviděl jsem důvod.“
Spock už dávno nebyl kadet, ale jeho kapitán nedal jinak. A tak teď se zakloněnou hlavou pouhýma očima pozoroval Mléčnou dráhu. Místa, kde byl a kam se ještě vydá. Bylo to nelogické, iracionální a krásné.