Star Trek

Kapitán pobíhala po můstku s pytlíkem brambůrků. Situace byla vše, jen ne pod kontrolou.
"Kapitáne, nouzové volání poblíž nás," oznámil komunikační důstojník.
"Kapitáne, já je minul," překřikoval ho pilot.
"Kapitáne, já na ně omylem vystřelila," ozvalo se od taktiky.
"TICHO!" přerušila je kapitán. "Komunikace, omluvte se té lodi."
"To nejde, jsou na cucky," pípla taktika.
"Mám se omluvit těm troskám?"
"Inženýrko, stav naší lodi?" zeptala se kapitán.
"Nedrobte mi do konzole. Ten výbuch nám zlikvidoval štíty."
Kirk složil u monitoru situace v simulátoru hlavu do dlaní. Už to tu bylo zase. První ročník. Musí se Spockem probrat obtížnost příjmacích zkoušek.

Jim si dokázal spočítať, že by nemal štekliť spiaceho Vulkánca, obzvlášť ak ho dotyčný Vulkánec dokáže poslať do bezvedomia pohybom dvoch prstov (nič nehovoriac o úctyhodnom pravom háku). V živote kapitána však nastanú situácie, keď je potrebné odložiť racionalitu nabok a urobiť, čo treba.

„Pán Spock!“

Z hĺbky chlpatej kopy sa vynorila Spockova hlava.

„Prepáčte, kapitán,“ prehovoril prvý dôstojník spod pradúcich tribblov. „Zdá sa, že som sa poddal ich sedatívnemu efektu. Fascinujúce!“

„Ak majú takýto vplyv na vás, čo spravia so zvyškom posádky?“

„Zaujímavá myšlienka, kapitán,“ Spock prisvedčil. „Smiem však podotknúť, že sme objavili humánnu biologickú zbraň proti Romulánskej flotile?“

Na první pohled vypadal jako hloupý vesnický balík. Během pěti minut se stihl v baru porvat se čtyřmi kadety. Chris Pike si v první chvíli myslel, že je to nějaký omyl.
Zatímco ti čtyři vytírali s klukem podlahu, Chris si v duchu znovu projel jeho záznamy. Ten kluk sem jednoduše nepatřil a dával to okatě najevo. Abyste si v Nejzazších Prčičích hráli na Jamese Deana a klouzali po šikmé ploše, na to nepotřebujete percentil 99.
Když mu Chris poradil přihlásit se do Flotily, poslal ho Jim do háje.
Druhý den ráno dorazil na poslední chvíli k zápisu. Střízlivý a rozhodnutý.

"Fascinující. Dveře se otvírají systémem používaným na Zemi naposledy v 21. století na principu-"
"Všichni známe zámky a klíče. Otázka je, jak se dostat na druhou stranu."
"Kostro?"
"Na mě nekoukej, Jime. Jsem doktor, ne zámečník." McCoy si založil ruce na hrudi a opřel se o zeď.
"Na tyhle věci jsou přece vědecký důstojníci, ne?"
Než stačil Spock zaprotestovat, vrátil se z průzkumu Scotty.
"Tohle je jediná cesta zpátky, kapitáne."
"Jenže je zamčeno."
Scotty pohlédl na dveře a pak na bezradný zbytek výsadku.
Když vyndaval z brašničky planžety, mrmlal:
"Taky ste je mohli vyrazit. Je vás tu na to dost."

Keď Spock vošiel do Kapitánovej kajuty, Jim kľačal na kolenách vedľa postele, takmer akoby sa modlil. V skutočnosti však bol zaujatý papiermi – nie datapadmi, tradičnými papiermi – rozloženými po peľasti. Boli ich stovky.

„Vieš zistiť, čo znamená toto, majster xenolingvista? Je to na každom.“ Jim podal Spockovi jeden z dokumentov.

Spock si prehliadol hlavičku a našiel akronym, ktorý Jima zmiatol.

PI
FKA

Nebolo to prvýkrát, čo videl dokumentáciu väzenskej planéty tak zanedbanú. Potlačil hrôzu – čo aká logická mu v tejto situácii pripadala– a vysvetlil: „Väzeň prijatý – tu chýba dátum – predtým známy ako – chýba meno.“

Jim bezmocne spustil ruky a sklonil hlavu.

"Jacku, to ti nevyjde."

"Chceš se vsadit, Doktore?"

***

Enterprise byla krásná loď, ale Jacka více zajímal její první důstojník. Špičaté uši mu vždycky připadaly sexy.

Brzy vypátral, jaké jsou Spockovy zájmy. Zanedlouho si též uvědomil, že ho kapitán Kirk příliš nemusí. Možná to mělo co dočinění se skutečností, že dámské osazenstvo posádky začalo v Jackově blízkosti podezřele často omdlévat.

Jack si ale slíbil svést Vulkánce a nehodlal se svého milionového nápadu vzdát.

Proto se jednoho večera zjevil před Spockovou kajutou:

"Nechtěl byste si zahrát šachy?"

Po delším (a vůbec ne pátravém) pohledu Spock přikývl.

Jack se usmál a vešel dovnitř.

Škríp.

Spock nadvihol obočie a pohľadom preletel posádku na Mostíku. Extrapoloval, indukoval, vizuálne potvrdil svoju hypotézu, a obrátil sa k Jimovi s nemou rétorickou otázkou, prečo sa ľudia nemôžu aspoň príležitostne správať ako logický živočíšny druh.

Jim sa usmial.

Spockove obočia sa ocitli na jednej úrovni.

Sotva o minútu neskôr z toho istého turbovýťahu vystúpil Scotty. Posuvné dvere sa za ním zavreli s uši trhajúcim zavŕzganím pántov.

Scotty sa zježil.

Prvý vyprskol Čekov. Vzápätí sa rozchichotala Uhura.

„Vedeli ste, pán Scott,“ spýtal sa Sulu s úsmevom od ucha k uchu, „že systém Enterprise nám umožňuje ku každej akcii priradiť zvuk?“

„...a potom ich presvedčíme, že sme zástupcami ich Lares, a ak ihneď neprepustia náš výsadkový tím budú potrestaní... Hm, pán Spock, myslíte, že by ste dokázali zahrať prísneho inšpektora lokálnej vis maior?“

Rozhostilo sa napäté ticho.

„Kapitán,“ Spock namietol, čítajúc dáta na obrazovke, „uvedomujete si, že pravdepodobnosť úspechu vášho plánu je jedna ku dvadsaťsedemtisíc tristoštyridsaťdv-“

Kapitán Kirk sa naňho pozrel s náznakom úsmevu na perách.

Spock zmĺkol. Jim mu už do reči neskákal – nemusel. Spock spamäti doplnil, čo mu tak výrečne hovoril pohľad v očiach jeho priateľa.

Nemo poprosil Suraka o trpezlivosť, vzal do ruky fázer a prikývol.

Vyjde to.