Star Trek

Gero řekl Wilhelmovi pěkně od plic, že je manipulativní zmetek.
Neomluvil se.
Nic se mu nestalo.
Ainur prohlásili, že se na nějaký pitomý karaoke můžou vykašlat. Na zpěv (ale ani na kašel) plíce zkrátka neměli.
Limonádový Joe se vloupal do Perníkové chaloupky a vylil pracovníkovi všechny zásoby alkoholu. I ty schované ve sklípku. Nikoli plicním.
Na trhu se objevil dodavatel třpytek. Z Transylvánie. Pokud jste třpytky nedopatřením vdechli, považovali jste upíry za blábolící romantiky. Jako oběť jste byli mnohem přístupnější.
Bitka mezi červenými tričky a stormtroopery vyrazila dech i samotnému vesmíru. Nevěděl si s tím rady, a tak prostě vybuchl.

Geordi ještě rozepsalý s ospalkami v očích pod vizorem zamířil koridorem do jídelny.
„Dobré ráno, Geordi,“ pozdravil ho zvesela Data procházeje okolo.
„Dobré ráno,“ přikývl Geordi a pokračoval ve své cestě. Po několika krocích se zastavil. Co to Data nese? Neměl na ramenou nohy?
„Date! Date, počkej!“
Data se zastavil a tázavě se na něj podíval.
„Čí to jsou nohy?“ zeptal se Geordi. Data jednu nanosekundu nechápal.
„Á, ty myslíš ty nohy, co nesu? Ty jsou pro nového androida. Chci pokračovat v práci doktora Soonga. Budu mít potomka, zanechám odkaz,“ prohlásil pyšně a pohled jeho očí najednou vypadal tak lidsky.

JT má štrnásť rokov a inštinkty šelmy, ktorej mláďatá umierajú hladom.
Tucet detí ukrytých rodičmi pred genocídou prečkáva noc v jaskyni. Delia sa o prídel, čo JT zobral mŕtvole Kodosovho vojaka. Spočiatku v noci plakali, dnes už nemajú energiu.
Ráno dá JT Tomovi fázer a inštrukcie, čo robiť ak sa JT nevráti. Potom vezme do rúk telo malej Kirstie a vynesie ho von na ceste za ďalším jedlom.
JT od začiatku vedel, že Kirstie to neprežije, ale ostatní sú len deti.
Dvihne zrak k šedej oblohe, no nedokáže si predstaviť lode Hviezdnej flotily nesúce záchranu.
Tarsus v ňom zabil nádej.

Starší důstojníci posádky Enterprise D jsou na můstku. Picard sedí v kapitánském křesle, po jeho levici sedí poradkyně Troi, po pravici první důstojník Riker. V pozadí stojí Geordi, Worf, Crusherová, Data a Wesley.
Picard se zvedne a škubnutím za lem uniformy si ji popotáhne dolů. Začne zpívat.
PICARD:
Já jsem kapitán, téhle lodi pán,
vesmírem se vydávám, neobjevené poznávám,
Já pravdu mám, omylný nebývám,
Svou cestu znám, to vám povídám!
OSTATNÍ
(vstanou a též zpívají):
Pravda je krásná, pravda je zlá,
když žena mluví, praktická nebývá,
Však náš kapitán, ten vždy uznává,
pravda že musí žít, byť je nepěkná!
Data a Crusherová vystoupí vpřed a zaujmou pozice. S nadšeným výrazem začnou stepařské číslo. Ostatní se v pozadí vlní do rytmu hudby, která graduje. Pokračují ve zpěvu.
Přidej se k nám, udělej dobrý skutek,
věz že ve flotile, nepočítá se smutek,
odvahu měj, pravdu vždy pěj,
mír duši posílí, zlo navždy zakvílí,
přidej se k nám!
Troi, Riker, Picard, Worf, Georgi a Wesley se chytnou za ruce. Staví se do půlkruhu. Následuje grandiózní finále.
Na Enterprise, lodi všech krás,
poznáš jen přátelství, dobro všech ras,
jen žádné rozbroje, s Q nepokoje,
všechno se vysvětlí, tma se osvítí,
na Enterprise!
Stmívačka.
KONEC

Byl mrtvý a ani mu nestihl říct všechno, co měl na srdci. Jen letmý dotek rukou přes chladivé sklo.
Byl jsi a navždy budeš mým přítelem.
Poslední slova nedokázala v nejmenším vystihnout pouto, které mezi nimi bylo. Měl pocit, že to by nesvedlo tisíc slov v tisíci různých jazycích. Ani jeden z nich to nedokázal vyjádřit.
Miloval ho a přišel na to až v momentě, kdy nebylo návratu.
Přál si usnout a probrat se do nového dne, kde jeho smrt byla jen snem. Místo toho se probral do dne, kdy se chystali pohřbít jeho tělo.
Genesis se zalila zábleskem světla.

T’Pring na Spocka chladně zírala. V její tváři nebyl jediný náznak emoce.
„Využila jsem svého práva, ale tvou vinou jsem o Stonna přišla,“ pronesla. „Odtržení Vulkánu od Federace pro tebe bude velkou ztrátou.“
„To je ale v rozporu s logikou, T’Pring. Jednak jsem nebyl přímou příčinou Stonnovy smrti, jednak potlačení emocí mě chrání od zármutku, který by odtržení Vulkánu mohlo vyvolat. Zapomínáš, že jsem Vulkánec.“
„Jen poloviční. Má logika nebyla špatná. Vím, co pro tebe tví lidé znamenají.“
Spock mlčel.
Měla pravdu. Pokud by byl donucen zůstat na Vulkánu, ztratil by vše, co se mu za celý život podařilo získat.

Zachránil snad Zemi Kirk a jeho odvaha?
Nebo to byly výpočty pana Spocka?
Možná Scottyho šikovnost hrála svou roli?
Však Chekov též důležitý byl, když nukleární lodě hledal?
Či jen ta možnost vrátit se časem?
Popravdě, Kirk jako obvykle jen zmátnul Spocka a potom sbalil nejbližší ženskou.
Spock pobíhal v županu po San Franciscu a skočil do akvária ve vodním světě.
Scotty se akorát ztrapnil neschopností ovládat myš.
Chekov nejen, že nic nenašel, ale navíc se nechal zatknout.
A z Kirkova cestování v čase bude bolet hlava nejednoho historika.
Jen George a Gracie věděli své - svým zpěvem kouzelným zachránili Zem.

Tréninky Suus Mahna se Spockem byly pro Kirka potěšením a zároveň utrpením. Tedy, jeho utrpení bylo prakticky zapříčiněno potěšením.
Kirk obyvkle na jejich společné cvičení nosil upnuté červené legíny se znakem Flotily. Oproti tomu jeho první důstojník měl na sobě plátěné kalhoty, které mu volně visely z boků. Bylo to neskutečně přitažlivé. Jim měl problém, protože obtáhlé legíny neutajily nic. A vůbec, vůně vulkáncovy rozpálené kůže... to bylo na Kirka příliš.
Zdálo se ale, že Spock si ničeho nevšiml, přinejmenším nedával nic najevo.
Přesto Kirk do sprch raději odcházel s ručníkem ledabyle přehozeným přes ruku tak, aby mu zakrýval rozkrok.

Prostředí v Q-kontinuu bylo vždy o velké konkurenci. Nestačilo se snažit, svou moc jste museli ukázat.
Q byl v koncích. Co udělá, aby mu jeho síla nebyla odebrána? Jak překoná dovednosti ostatních Q?
Všechno už tu bylo, tvoření planet, forem života, hraní si na bohy.
Ale naučit něco svůj výtvor?
Ne, to ještě nikdo nezkoušel.
Q se lidí tak trochu báli, přišli jim příliš nebezpeční na to, jak jsou hloupí. Nedokonalí. Někdo se při jejich výrobě asi málo snažil. A vlastně... byl tak trochu zvědavý, jací doopravdy jsou.
Ale Q to napraví, trochu je prozkoumá. Lišácky se usmál.
Lusknul prsty.

Vše kolem vybuchovalo. Loď šla k čertu. Jean-Luc cítil na pokraji vnímání něco povědomého. Jakoby od začátku tušil, že je to past. Kapitán neopustí můstek uprostřed boje, říkal si, ale chtěl se rozeběhnout pryč.
Neuvědomil si, že to udělal dokud se neocitl před ošetřovnou. Uvnitř snad nic nebylo na svém místě. Jako ve snu kráčel k jedinému tělu. Rozšklebená rána na jejím čele kontrastovala s její bledou pletí. Zašeptal její jméno.
"Ještě čaj?" zeptala se. Seděl ve své kajutě, před ním snídaně. Beverly se usmívala jako každé ráno. Tohle přeci bylo včera. Že by měl ještě jednu šanci vše změnit?