Vládnoucí garnitura Faethonu zastoupená kancléřem, odboj a náboženství zastoupené šamankou a hned několik záchranných výprav zastoupených Archerem (a složených z Terranů, Vulkanců a Anrodianů, což je samo o sobě výbušná kombinace) prochází veřejnou konfrontací.
Už se perou? Už se perou!
Tato kapitola obsahuje překvapení "deus ex machina", či spíš chaos ex machina.
Do vzplanutí supernovy zbývá pár desítek hodin a v poslední výspě civilizace na planetě Faethon se schyluje ke konfrontaci mezi dvěma autoritami - kancléřem a šamankou. Na výsledku závisí přežití celé civilizace (či spíš jejího zbytku).
Je načase se podívat, jak se daří pánům u barikády.
Přesouváme se na vulkanskou loď a pátrání po osudu jejich dávno ztracených krajanů.
Nahrazuji téma č.24 Zmatek matek.
Fandom konkrétně Star Trek Discovery :) Odehrává se někdy během druhé sezóny, takže spoilery na tu první.
"Tedy, zítřek ti vážně nezávidím, musíš to mít náročný!" brebentila Tilly.
Michael zmateně zamrkala. "Cože?"
"No zítra je přece Den matek! A ty jich máš tolik."
"Mám jenom jednu mámu..." řekla a pak se zarazila. Když byla malá, vždy jí v mysli vytanula její maminka, která jí s úsměvem ukazovala hvězdy. Ale teď. Teď před sebou viděla Amandu Grayson, čtoucí Alenku nad její postelí.
"A určitě by ses měla ozvat ty víš komu! Ještě aby sem přiletěla, vždycky tady všechny rozhodí!"
"Amanda?"
"Ne, císařovna! Ta je přece tvoje adoptivní máma? Víceméně?"
"Z alternativních vesmírů mě bolí hlava," povzdechla si Michael.
Krapet BJB, na seriál mě pořád nic nenapadá.
Předkové kdysi nechávali stroje opravovat rozbitá a slabá těla. Tolerovali slabost a nechali mezi sebou žít démony. Svět skončí, pokud si jej nezasloužíte.
Říká se.
Světu zbývá pětadvacet let, když šaman přinese polomrtvou cizí ženu. Stroje neví, co s ní. Šaman jim bude napovídat více než rok, než se dílo povede.
Zbývá devatenáct let, když ji přinese znovu. Tentokrát prohraje.
Zbývají dva měsíce, když přijde jejich devatenáctiletá dcera, hnána strachem o novorozeně. Novorozeně je silné.
Zbývá pár desítek hodin, když dívka přijde znovu; muž, kterého se snaží zachránit, je velmi cizí. Dcera zkouší napovídat jako otec.
Dochází jim čas, všem.
Celý příběh je v Padesátce.
Může to udělat? Dokáže to utajit? Zamést stopy? Věděl dobře, že někteří členové posádky by dokázali snadno vyvolat záznamy palubního počítače a vynést na světlo pravdu, která nesměla nikdy opustit soukromí jeho hlavy. A kajuty.
Kajuta byla slabé místo plánu. I kdyby dokázal vše provést nejvyšší bezpečnou rychlostí, nikdo ho přitom napřistihl a ještě pomocí svého osobního kódu pozměnil záznam v počítači, u takového tajemství byla i nicotná šance na vyzrazení stále nepřijatelně velká.
Cítil, že zatíná pěsti a na šíji ho zašimrala krůpěj potu. Musí riskovat vše. Podobná šance už se mu nemusí naskytnout.
"Earl Grey. Horký. S mlékem."
Sama prožívám tak trochu únavu materiálu, nestíhám tu vůbec nic číst a skoro ani psát, půlka dubna je nějaká kritická :) Na chvíli si ještě odskočím od série, abychom se k ní mohli vrátit v plné síle a parádě :)
Paul Stamets/Hugh Culber
Cítil se tak unavený, vyčerpaný a... prázdný. Od doby, co se Hugh vrátil, uvnitř něj zápasily různorodé emoce. Smutek ze ztráty vystřídala neskonalá radost, již začalo vytlačovat utrpení.
Hugh byl jiný. Nemohl mu to vyčítat, ale tak toužil po tom, aby ho vzal za ruku, políbil ho na čelo a řekl, že si chce poslechnout Kasseelianskou operu, kterou on vlastně nesnášel. Ale byli by to oni dva, jak k sobě patřili.
Hleděl mu do očí, a byl to pohled, který pár týdnů zpět ani nedoufal, že znovu uvidí.
A cítil se tak opotřebovaný, že už netoužil po tom jít dál.
Náhrada za téma pro 4.4. - Kolektivní vina
My, Fuente Ovejuna. Je po jedenáctý, a tahle fráze mi v hlavě rotuje jako líně se otáčející stropní větrák někde v zapadlý hospodě kdesi v Mexiku předtím, než jí Antonio Banderas vystřílí za pomoci kytary plný bouchaček za hudebního doprovodu v podání Tita a Tarantulí. To málo mi zůstalo v hlavě z literatury před kvintou, co se kolektivní viny týče. Nu což, tak jsem strávil většinu hodin střídavě pochrupováním, posíláním psaníček se spolužačkou, a přemítáním nad pozadím učitelky, co se tak hezky natřásalo, když psala na tabuli. Možná by šlo napsat něco na Borgy. Borga? Je to singulár nebo plurál?
