Star Trek

Spock zíral na dveře kapitánovy kajuty a přemýšlel, co dělá. Co se stalo s jeho naprosto racionální myslí, sesypala se jako domeček z karet? Cítil, jak mu srdce rychle tluče a jeho tělesná teplota se zvyšuje. Kdyby se Vulkánci potili, byl by patrně i mokrý. Takhle se naposledy cítil při pon farr, jen o málo víc šíleněji.
Co když signály přečetl špatně a bude to jen naprosté fiasko?
Vteřiny ubíhaly a on stále zíral na ty dveře.
Pak se najednou otevřely a stál v nich Jim.
Usmíval se.
Vtáhl ho dovnitř a přitiskl rty na ty jeho v úlevném polibku.

„Jime, co se děje?“
„Nic, Kostro, jsem v pohodě. Nalej mi ještě.“
„Nic? Tak to ani omylem. Pohádali jste se se Spockem?“
„Nejen to.“
„Ani se na tebe nepodívá a ty se tváříš všelijak.“
„Je to tak vidět?“
„Aby ne. Všimli si toho všichni.“
„No potěš.“
„Tak mluv.“
„Kostro, pamatuješ si na Garyho Mitchella?“
„Jistě. Zahynul při výkonu služby.“
„Totálně jsem to zvoral. Kvůli němu se se mnou Spock rozešel.“
„Kvůli mrtvému?“
„No, víš… V posteli, když jsme byli v nejlepším, jsem mu řekl: Gary, ještě…“
„Cože, ty a Gary Mitchell..?“
„Jo. Kdysi.“
„Hm. To tě bude stát hodně odprošování.“

Spock nemohl usnout. První noc mimo izolaci, ve své kajutě, obklopen důvěrně známými předměty, které ho obvykle samy přiváděly do klidného stavu mysli. Tentokrát jeho útočiště nezabíralo.
Pokoušel se ponořit do meditace, ale jako kdyby mu na stěnu lebky něco neustále doráželo. Nepatrný, tichý hlas, který ho rušil v koncentraci.
Po několika marných hodinách snahy o zklidnění ukrajujících z jeho času odpočinku se rozhodl, že tomu hlasu dá prostor.
Ponořil se do svého nitra a vyhledal místo, odkud se ozýval.
Pak pochopil, kde je problém.
Když ve tři hodiny ráno lodního času stál u kapitánovy kajuty, Jim nebyl vůbec překvapený.

Čas strávený v izolaci se pomalu chýlil ke konci. Vyplnili ho velkým množstvím mlčení, meditací a partií šachů. Kirk měl ale pocit, že mezi nimi vzniklo určité napojení, které sdílejí lidé sobě navzájem hodně blízcí.
Mlčení ne vždy znamenalo, že si nemají co říct. Nemuseli používat slova.
Možná za to mohla vulkáncova mysl k telepatii uzpůsobená, ale i to představovalo jistý průnik.
Za masku neexistujících emocí.
„Těšíte se na svou konzoli, Spocku?“ zeptal se ho nenuceně několik večerů před koncem.
„Ano, prodlévání bez práce mi způsobuje nedostatečný stimul,“ odpověděl Spock. „Nicméně klid a mír vaší společnosti… zcela jistě budu postrádat.“

Izolace. Tři týdny. Jen on a Spock.
„Mrzí mě to,“ řekl upřímně Kostra, „nebudou to tři lehké týdny.“ Očkem mrknul na Vulkánce.
Kirk přešlápl. „Zkusím z toho vytěžit, co se dá,“ odkašlal si neurčitě.
Kostra na něj pořád soustrastně hleděl. „Tak běžte, ať tam nemusím s vámi. A to by nechtěl nikdo.“
„To rozhodně ne,“ odtušil Kirk pobaveně.
Spock čekal u dveří a přivítal ho pozvednutým obočím.
„Připraven, kapitáne?“
„Na něco takového se asi nedá připravit, pane Spocku,“ odvětil Kirk. „Ale my se nedáme.“
Měl z toho přirozeně obavy. Ty tři týdny mohly skončit velmi dobře… nebo taky velmi špatně.

Komandér Spock měl pocit, že se dneska všichni dívají tak nějak za něj. A dokonce se na něj na chodbách lodi usmívali lidé, kteří z něj dosud měli jenom hrůzu.
Spock to přisoudil nějaké probíhající společenské události, a aby se nikdo nesnažil ho zapojit, odešel na můstek ke své konzoli a jal se řešit vědecký problém, který mu již dlouho vzdoroval.
Ah, řešení! Spock se napřímil a celý můstek vybuchl smíchy. A co tu dělá to zvíře?
„To je kočkopes vycvičený detekovat a demonstrovat nálady, city a emoce přiřazeného jedince. A vy, pane Spocku, jste podle něj právě skákal radostí.“

Šachy. Hráli 3D šachy znovu a znovu a Jim znovu a znovu prohrával.
„Nechal jsem vás vyhrát, pane Spocku, protentokrát.“
Spock zmateně zamrkal. „Nerozumím.“
„Nezahrajeme si něco jiného?“ Kirk měl pocit, že další prohraná partie šachů by ho zabila. Jakákoli další partie šachů by ho zabila.
„Co navrhujete, kapitáne?“
„Hru na pravdu a lež,“ odvětil nenuceně Kirk, jako kdyby Spock snad byl schopen vnímat emocionální nuance v tónu jeho hlasu.
Vulkánec přikývl.
Kirk si odkašlal.
„K někomu na téhle lodi chováte city,“ vyslovil konečně.
Spockův obličej byl bezvýrazný. Ale Kirk měl dojem, že v něm vidí trochu paniky.
Dobré znamení.

Kapitán Kirk a komandér Spock se materializovali v transportní místnosti.
„Vy dva. Se mnou,“ zjevil se před nimi doktor McCoy v ochranném obleku a s nekompromisním výrazem.
„Co se děje, Kostro?“
„Zjistili jsme, že na planetě, ze které jste se vrátili, řádí virová infekce,“ řekl doktor. „Nemá žádné příznaky, ale je vysoce nakažlivá a může být smrtící.“
Kapitána polil studený pot. „Je to tak vážné?“
Kostra přikývl.
„Jaký bude váš postup, doktore?“ ozval se Spock.
„Bohužel, nejlepším opatřením proti šíření je třítýdenní izolace.“
Kirk pohlédl na Spocka.
To budou tři dlouhé týdny, pomyslel si a v břiše ucítil podivné zašimrání.

Kapitán Kirk, komandér Spock, doktor McCoy a lodní nutriční specialista Hawkins sklesle seděli u stolu v zasedačce.
„Já fakt nevím, kde jsme udělali chybu, kapitáne. Planeta Xinduz požádala o vstup do federace a již při úvodních vyjednáváních jsme zkonstatovali, že podobnost se zemí je neskutečná, i jimi nám podávané jídlo od masa po ovoce a zeleninu chutnalo podobně jako pozemské. Takže nás ani nenapadlo, že zdravý cizrnový řízek…“
Hawkins bouchnul hlavou o stůl a slovo převzal McCoy.
„Celá delegace, která se účastnila večeře na lodi, je už ve stabilizovaném stavu. Kdo mohl vědět, že jsou xinduzani alergičtí na rostlinnou vlákninu!“

"Doktore, dejte mi něco na migrénu."
"Jistě pane."
"Kde se tu vzaly ty chlupaté koule? Ony vrní?"
"To jsou živočichové kapitáne, tribblové. Jednoho dostala poručice Uhura. Trochu se rozmnožili."
"To abyste si otevřel porodnici McCoyi."
...
"Kapitáne, máme tu trochu problém!"
"Co zase pane Scotte?"
"Ti chlupáči se trochu přemnožili a dostali se i do skladu, co jsme měli hlídat. Sežrali všechno zrní a spousta jich pošla."
"Děláte si srandu? Jak je to možné?"
"No, McCoy říkal, že se rodí březí...Pane."
...
"Kam jste je tak rychle uklidili? Tak mluvte!"
"No, ehm, transportovali jsme je na klingonskou loď, než odletěla, kapitáne."