Star Trek

Trpaslík zatím vše sledoval s pečlivě hraným napětím. Teď se pootočil, aby si soupeřivá drůbež ničeho nevšimla.

„Vidíte, vše probíhá přesně podle očekáváni,“ ozval se Trpaslíkův hlas z
komunikátoru.

„Ano? A intervence modré budky?“ Spockův hlas zněl skoro posměšně.

„Znáte Doktora,“ odpověděl Trpaslík unaveně. „Improvizoval...“

„Tomuhle vy opice říkáte improvizace?“ Kocour vzhlédl od své šesté ryby a
poprskal přitom několik nepříliš šťastných spolustolovníků.

„Víte, že vás všechny slyším?“ ozvalo se z reproduktoru. Všechny monitory
náhle ukazovaly šestihraný pult a zpoza něho se mračila postava Doktora.

„Helejte, přestaňte s tím dohadováním,“ ozval se náhle Lister. „Právě
jsme přišli o kus děje!“

Tlačenka na nejvyšších místech!

Podle našich informací kapitán Jean-Luc Picard (63 let), diplomat a vyjednavač, dostal loď Enterplise darem od doktorky Beverly Crusher (44 let). Tato souložnice svými vnady admiralitu přesvědčila, že Picard dostane kapitánské velení. Jak snadno zapomněli, že zničil loď Stargrázel, že byl souzen!
Doktorku si navíc zaměstnal přímo na lodi a není vyloučeno, že s ní spí!
Loď Enterplise je přitom nejmodernější technologický unikát, který by určitě neměl patřit do rukou takového chlípníka!

Federace, kam to kráčíš!

Zeptali jsme se veřejnosti:

• Urgaar, Klingon, 43 let: "Uagragrarara!"
• Gita Chlebová, člověk, 82 let: "Já bych všechny ty lodě zakázala!"

Další laciná kořist. Tentokrát se stačilo jen správně usmát a už ji měl v náručí.
Kolikátá to byla? Už to ani nedokázal spočítat. Dělalo mu dobře dobývat ženská srdce. Ale přísahal by, že miloval každou z nich. Krátce, zato vášnivě.
Jen jedna duše mu opakovaně nedávala spát. Její blízkost ho rozechvívala, vždy se mu zvýšil tep a nemohl se soustředit na svou práci. Ale tentokrát mu úsměv nestačil.
Musel opatrně.
Ale nemohl si pomoct. Ten hlas a ta vůně...
A vůbec nejhorší to bylo, kdykoliv zaslechl ta důvěrně známá slova: „To je nelogické.“
Pan Spock ho prostě přiváděl k šílenství.

Kirk se marně pokoušel usnout. Spock na posteli pár metrů od něj zhluboka oddechoval. Před hodinou se pokoušel meditovat, asi aby našel ztracenou rovnováhu, ale nakonec šel raději spát.

Jim najednou chápal, proč se Spock většinou vyhýbal fyzickému kontaktu. Ať chtěl nebo ne, při doteku se na něj přenášely emoce toho druhého. Když McCoy vyšetřoval Kirka, Jim cítil doktorovy pocity jako záblesky světla. Vnímal jeho starost, strach i vztek.

Otočil se, aby na Spocka viděl. Svrběly ho prsty, jak byl v pokušení se ho dotknout a zjistit...

Raději zaťal ruce v pěst a zavřel oči.

Ale prsty ho stále svrběly.

Muž s dredy však nebyl Sunkáčovým zachráncem. Ďábelsky se zašklebil a olízl si rty.
„Přece bys ho nejedl syrového. Klepni ho, Kryťák nám ho udělá s knedlíkem a se zelím.“
Sunkáč byl v neradostné situaci. Již podruhé tento den se ho chystali upéct! Zaťal ale zobák a rozhodl se prostřílet. A měl čím! Podivná pistole bez hlavně byla takřka na dosah křídla.
Máchl pravou zadní.
„Néééééé, to je skoro pravé hedvábí!“ černý muž se zhroutil v slzách k zemi.
Sunkáč se bleskovým pohybem vrhl na muže se zbraní. Stiskl zobákem zápěstí.
Vtom zazněl výstřel.
Zpoza stromu se vynořil Butch Káčidy.

Triumvirát. Nerozlučná trojka, chcete-li.
Kapitán, první důstojník a on – jako šéflékař byl vždy u všeho. Navíc Jim byl jeho nejlepším přítelem.
Měl sice občas pocit, že je to trochu jednostranné, ale na druhou stranu, jeho konkurentem byl jen zelenokrev– ehm, pan Spock. Ten mu nemohl nabídnout hřejivou náruč sklenky dobré brandy, kterou jinde v galaxii neseženete, protože je nelegální.
Jenže…
„Doktore, postarej se prosím o děti zesnulých kolonistů,“ utrousil k němu Jim bokem, zatímco pohledem hypnotizoval svého prvního důstojníka.
„Jsem doktor, ne chůva–“ nadechoval se McCoy, ale pak zmlkl.
V téhle situaci by stejně byl jen páté kolo u vozu.

Jim se zhluboka nadechl.

Nemusel čekat dlouho. Spockovo obočí vylétlo nahoru v charakteristickém gestu.

“Jime, nejsem si jist, zdali jde o vhodný postup.”

“Ale Spocku,” zašeptal Jim, protože se právě nacházeli na nepřátelské lodi a mohl je záhy někdo objevit, “bude to zábava!”

Spockovo obočí se chystalo každým okamžikem odletět z jeho obličeje.

“Tvá a má definice zábavy se značně liší. Rovněž by se dalo polemizovat, jestli na podobné aktivity nejsme již moc staří.”

“Nikdy,” zašeptal Jim, chytl Spocka za ruku, ignoroval Vulkáncovo zalapání po dechu (které Spock samozřejmě později popře, ale Jim ví lépe) a vtáhl ho za závěs.

Geordi ještě rozepsalý s ospalkami v očích pod vizorem zamířil koridorem do jídelny.
„Dobré ráno, Geordi,“ pozdravil ho zvesela Data procházeje okolo.
„Dobré ráno,“ přikývl Geordi a pokračoval ve své cestě. Po několika krocích se zastavil. Co to Data nese? Neměl na ramenou nohy?
„Date! Date, počkej!“
Data se zastavil a tázavě se na něj podíval.
„Čí to jsou nohy?“ zeptal se Geordi. Data jednu nanosekundu nechápal.
„Á, ty myslíš ty nohy, co nesu? Ty jsou pro nového androida. Chci pokračovat v práci doktora Soonga. Budu mít potomka, zanechám odkaz,“ prohlásil pyšně a pohled jeho očí najednou vypadal tak lidsky.

Starší důstojníci posádky Enterprise D jsou na můstku. Picard sedí v kapitánském křesle, po jeho levici sedí poradkyně Troi, po pravici první důstojník Riker. V pozadí stojí Geordi, Worf, Crusherová, Data a Wesley.
Picard se zvedne a škubnutím za lem uniformy si ji popotáhne dolů. Začne zpívat.

Data a Crusherová vystoupí vpřed a zaujmou pozice. S nadšeným výrazem začnou stepařské číslo. Ostatní se v pozadí vlní do rytmu hudby, která graduje. Pokračují ve zpěvu.

T’Pring na Spocka chladně zírala. V její tváři nebyl jediný náznak emoce.
„Využila jsem svého práva, ale tvou vinou jsem o Stonna přišla,“ pronesla. „Odtržení Vulkánu od Federace pro tebe bude velkou ztrátou.“
„To je ale v rozporu s logikou, T’Pring. Jednak jsem nebyl přímou příčinou Stonnovy smrti, jednak potlačení emocí mě chrání od zármutku, který by odtržení Vulkánu mohlo vyvolat. Zapomínáš, že jsem Vulkánec.“
„Jen poloviční. Má logika nebyla špatná. Vím, co pro tebe tví lidé znamenají.“
Spock mlčel.
Měla pravdu. Pokud by byl donucen zůstat na Vulkánu, ztratil by vše, co se mu za celý život podařilo získat.

Tréninky Suus Mahna se Spockem byly pro Kirka potěšením a zároveň utrpením. Tedy, jeho utrpení bylo prakticky zapříčiněno potěšením.
Kirk obyvkle na jejich společné cvičení nosil upnuté červené legíny se znakem Flotily. Oproti tomu jeho první důstojník měl na sobě plátěné kalhoty, které mu volně visely z boků. Bylo to neskutečně přitažlivé. Jim měl problém, protože obtáhlé legíny neutajily nic. A vůbec, vůně vulkáncovy rozpálené kůže... to bylo na Kirka příliš.
Zdálo se ale, že Spock si ničeho nevšiml, přinejmenším nedával nic najevo.
Přesto Kirk do sprch raději odcházel s ručníkem ledabyle přehozeným přes ruku tak, aby mu zakrýval rozkrok.

Vše kolem vybuchovalo. Loď šla k čertu. Jean-Luc cítil na pokraji vnímání něco povědomého. Jakoby od začátku tušil, že je to past. Kapitán neopustí můstek uprostřed boje, říkal si, ale chtěl se rozeběhnout pryč.
Neuvědomil si, že to udělal dokud se neocitl před ošetřovnou. Uvnitř snad nic nebylo na svém místě. Jako ve snu kráčel k jedinému tělu. Rozšklebená rána na jejím čele kontrastovala s její bledou pletí. Zašeptal její jméno.

"Ještě čaj?" zeptala se. Seděl ve své kajutě, před ním snídaně. Beverly se usmívala jako každé ráno. Tohle přeci bylo včera. Že by měl ještě jednu šanci vše změnit?

Na můstku to vypadalo jako v zoo. Všude se batolily tytéž chlupatiny, jaké měl Pickard v náručí.
„Date, co to je za potvory? A kolik jich je?“
„Jsou to tribblové, veliteli,“ odpověděl android. „Množí se tím víc, čím víc je rozmazlujeme. Momentálně je jich na palubě 3984. Ne, teď už 4000. S Geordim jsme vymysleli plán, jak se jich z Enterprise zbavit. Tyhle chlupatiny milujou čokoládu, nalákáme je na ni do doku 3, a pak vystřelíme do vesmíru.“

„Úkol splněn, kapitáne,“ ozvalo se z interkomu. Ani jeden tribble už na palubě není.“
„Pane Crushere, startujeme, naštěstí bez tribblů. Warp šest!“

„To jsou zajímavá čísla,“ řekl Kirk a položil papír s inventurou všeho, co na svých misích ztratil a našel. Ani netušil, že toho bylo tolik.
„To zajisté, kapitáne. Pevně ale doufám, že vaše náklady už na další misi opět nepřekročí příjmy.“
„Můžete se spolehnout,“ přikývl Kirk. „Do jisté míry.“
Admirál si ho měřil zkoumavým pohledem. „Víte, něco mě přeci jen zaráží. Tahle položka je pro flotilu poměrně nákladná a nemůžeme si dovolit další takové ztráty. 4000 mrtvých! Co se členy vaší posádky u Suraka děláte?“
Kirk se orosil. Tohle nevysvětlí.
„To víte, ta červená na uniformě je dost nebezpečná barva.“

"Geordi, mohl bys prosím přijít do mé kajuty. Mám problém s Flíčkem," kontaktoval ho Data. Za několik minut již vstupoval do jeho kajuty. Data klečel u postele zpod které se ozývalo naštvané syčení.
"Takhle vzteklého jsem ho ještě neviděl, co se mu stalo?"
"Nevím," naklonil Data hlavu, "ještě včera bylo vše v pořádku."
"Co jsi s ním udělal jinak než obvykle?"
"Vlastně, byl jsem doktorkou Crusherovou upozorněn, že Flíček poněkud zapáchá. Abych ho zápachu zbavil, dal jsem ho do sonické pračky. Od té doby pozoruji změnu v jeho chování."
"Jinými slovy je teď tvá kočka voňavá, nadýchaná a pořádně namíchnutá."