DMD č. 11. pro 11. 4. 2013. Téma: Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte

Je to kolem nás i v nás. Bojíme se.
Bojíme se, že přátelé nás nebudou mít rádi, když se jim dlouho neozveme.
Bojíme se, že přátelé nás budou mít rádi a my budeme muset.
Bojíme se, že se z našich přátel stanou drahé osoby.
Že drahých osob bude mnoho a my to nezvládneme.
Že nakonec bude jediná nejdražší osoba a my to nezvládneme.
Že na nás ty pocity budou moc, že se stanou našimi nepřáteli.
Říká se nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte.
Co když bude jen jeden pocit, ale bude silný?
Když se nelekneme, zvítězíme?
A co když ne?

Strážnice Řiťka pomalu zacouvala do boční uličky na malou poradu se seržantem Navážkou.
„Průšvih jako vrata. Je jich moc a jsou ozbrojení.“
„Rozkaz zní bránic palác,“ zaduněl troll.
„Elánius se musel zbláznit! Vždyť z nás nadělají novou městskou dlažbu a tepání na dveře!“
Navážka natáhl svůj samostříl.
„Nebo taky ne,“ uznala Řiťka a znovu vykoukla za roh. Dav nespokojených občanů se přibližoval. „Co sakra Patricij vyhlásil, že přišlo protestovat tolik... trpaslíků, trollů, lidí a dalších bytostí?“
První vržená sekyra těsně minula Řiťčin nos a strážnice se raději stáhla.
Navážka s obtížemi nastartoval mozkové závity. „Patricij... prodal mísu... ne, podal... demisi.“

Nebylo to tak od začátku.
Ostatně, když jste jenom kus dřeva, žádný velký apetit nemáte.
Jenomže nátlak byl setrvalý a důsledný.
Dědeček sázel na odvahu.
„Těch knedlíků je jen pár, Otíku. Nepřátel se nelekej…!“
A když je zdolal, vždycky se z hrnce vynořily další.
Otec byl přísný.
„Nepůjdeš od stolu, dokud nebude talíř prázdný!“
Maminka hrála na city.
„Jsi hodný chlapeček, když hezky papáš!“
Babička přemlouvala.
„Za tatínka, za mamičku, za pejska a za kočičku.“
Kočičku měl rád. Nikdy ho k ničemu nenutila. Když žvýkal ocásek, trochu se styděl.
Pak slupnul dědu, babku, tátu, mámu.
A mohl začít s dietou.

"Kluci, od sebe! Povídám, od sebe! Nebo bude mazec! Tak poslechnete, nebo ne?"
"Od sebe znamená ty tam a ty tam. A ty, táto, by sis mohl s chlapečky třeba zahrát pexeso, aby přestali vyvádět. Ale napřed ukliďte tu roztahanou stavebnici."
"Kluci, ukliďte to! Povídám, ukliďte to! Tak bude to?"
"To to nezvládnete sami? Kluci, šupem, ty posbírej kostky ze stolu, ty z podlahy a táta zatím najde pexeso."
"Mámo, my žádné pexeso nemáme."
"Táto, nemusíte hrát zrovna pexeso, chci, abys je zabavil, než dodělám oběd."
"Jak?"
"Táto, jsi samostatně myslící jednotka?"
"Ne."
"Děti moje, ještě že vás není víc."

Stál v první řadě. Přílba byla o trochu větší, než by potřeboval, a svědila ho kvůli ní celá hlava. Kožená vesta taky neseděla a byla cítit cizím potem. Země byla zmáčená po dešti, takže už měl vodu v botách a promáčené onuce. S palcátem, který křečovitě svíral v ruce, vlastně neuměl a štít na něj nezbyl.
„Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte!“ zněla poslední slova velitele; snad měla povzbudit. Blbost. Voják napravo zvracel, ten nalevo – ještě kluk – se neovladatelně třásl, bledý jako stěna.
Taková blbost, pomyslel si i o několik minut později, když přidržoval svá střeva vypadávající z rozpáraného břicha.

„Alkohol je metla lidstva,“ prohlásila důležitě obrýlená slečna, která, narodit se tak o padesát až sto let dřív, by byla zcela nepochybně aktivní typickou členkou Armády spásy.
„Z piva se tloustne, celkově je alkohol velmi kalorický a jeho užívání zabíjí mozkové buňky, které alespoň občas průměrný Homo sapiens tu a tam potřebuje,“ pokračovala samozvaná spasitelka lidstva.
„A když se to ještě míchá, vodka, červené, bublinky, koktejly, pivo… Fuj, že se nestydíte, vy nekulturní barbaři!“
„Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte, jak kdysi kdosi, nevím kdo a kdy, řekl,“ pronesl s námahou vousatý spolužák. „Popojedem!“
A obrátil do sebe dalšího frťana.

Miluje mě? Nenávidí?!
Zíráme na sebe, zíráme já a ty,
život nám před brodem vysvlékl kalhoty.
Oba se vpíjíme druhému do očí,
pohledem pichlavým ty oči útočí.
Oba jsme v afektu a krůček k pláči,
oba dva bláhoví s osudem hráči.
Jak vejce vejci a přesto tak jiní,
vidí si do duše, z hříchů se viní.
Rozhovor mlčky, jen rety se vlní,
substance prázdných slov břicha si plní.
Nepříteli, neleknu se tvé převahy, silných gest,
tvoji tvář znám dokonale a prohlédnu každou lest.
Množství minut odměřuje identické kyvadlo,
tobě i mě, neb ty jsi já a já jsem tvé zrcadlo.

Byl to zoufalý plán. Věděla to. I Sullivan to věděl a protestoval.
Obrátila se k námořníkům.
„Potřebuju deset dobrovolníků...“
Tohle jim přikázat nemohla. Nemohla jim přikázat, aby šli dobrovolně na porážku. Oni měli své domovy a rodiny. To na ni v přístavu nikdo nečekal...
Námořníci si vyměnili váhavé pohledy.
„Já zůstanu!“ Ozval se Harvey. Bocman Ludlow se přidal vzápětí. Ostatní je nejistě následovali. Poslední se přihlásil Elliot.
Blázínek. Malý blázínek s velkým srdcem. Nejraději by ho poslala se Sullivanem...
Byl to zoufalý plán. S devíti námořníky a jedním chlapcem se postavit desítkám nepřátel. Ale zoufalé situace si žádají zoufalá řešení.

Neměl to lehké. Už na vysoké na něj na chodbách volali Spooky! a on se musel naučit ignorovat jejich posměšné úšklebky. Ale svým způsobem ho to motivovalo.
Na akademii FBI ho předcházela jeho pověst. Myslel si, že dospělí lidé se budou chovat na rozdíl od nedozrálých vysokoškoláků skutečně dospěle, ale spletl se.
Výsměch. Nic jiného, než neustálé vtipy o tom, jestli už konečně chytil to svoje UFO. Nevěděli, co za tím je. Věděl, že pravda tam někde skutečně je. Jen ji stačilo odhalit.
Nakonec svou sklepní kancelář začal mít rád. A s příchodem Scullyové už se necítil tak hrozně sám.

Byly zelené, byly malé a byly všude.
Velmistr teskně zamručel. Nemohl uvěřit, kolik se těch odporných, hnusných hroud našlo tady, na vesměs přátelské a přívětivé planetě. Zjištění, že mu prakticky pod nosem vyrostla armáda neřádu, mu věru nedělalo dobře.
Chopil se stříbrné zbraně, s respektem pohleděl na druhou stranu stolu a zhluboka se nadechl. Čest je čest, nesmí se tím množstvím nechat odradit. Masa zeleně se ani nehnula, nadále tam sebevědomě ležela, ale protivník, jeho syn, se olízl. Určitě je adoptovaný.
Zápas netrval dlouho. Zatímco velmistr bojoval s každou lžící, Simbacca brzy zvítězil, všechnu brokolici snědl a šel si přidat.