Arabela

Na nejvyšší větvi klidně seděly Tři kavky. Kolem nich smrdělo jakési nechutné pižmo.

"Jakožto čaroděj druhé kategorie odmítám čuchat takové hnusy!" Zakrákal havran sedící o větev níž.

"Havrrrani... malí a stěžovační! Tak prrrromluvil Rrrroak, syn Krrrrákův," odpověděl pyšně obrovský krkavec. Sedm menších krkavců podobných si jako vejce vejci přikyvovalo.

"Se kecne šéfovi!" Špitla sojka a odfrnkla.

Vrána si hádek nevšímala. Otevřela oči, až když vedle ní dosedla kolegyně.

"Hlášení?"
"Nic neobvyklého, pane..."

Najednou hlasitě zahřmělo.

Z větví seskočili pohádkový čaroděj, dvě postavy v černém, sedm do půl těla nahých chlapců a... drak.

Roak osaměl.
"Hmmm... snad abych zaletěl zkontrrrolovat trrrrpaslíky."

Jde hloupý Honza s rancem a sípá vysílením. Pomalu mele z posledního. I objeví se kouzelný dědeček a smiluje se nad ním. Luskne prsty a objeví se trakař. Honza poděkuje a naloží svůj náklad na trakař.

Kousek dál mu kolečko zapadne v potoce do bahna. Honza pláče. Vodník se smiluje a promění trakař v krávu. Honza poděkuje a vede pomocníka lesem.

Uvidí to pták Noh a přiletí a krávu odnese v drápech. Akorát ranec zůstal na zemi. Tu se zjeví princezna Xénie a otáčí prstenem a povídá: "Tu máš Teslu, budeš řidič." Honza děkuje, mává soumařině a řídí Teslu.

Konec.

Jak jste vlastně přišel na to, že jste takhle skvělý?
Zasadil jsem suchý košťál a vyrostlo zelí.

Speciální hnojení?
Ne, to jsou bobky kozí.

Ruce by vám utrhali zahradníci mnozí. Vy jste ale nezpychl a pěstujete dál...

Dělám jen co po mě žádá náš tatíček král.

Platí vám...?

Ne, vyhrožuje, sázím to co poručí, sic mě změní zpátky v kozla a za zelí neručí.

Takže vy jste....?

Strýček Pompo, těšilo mě, né že néééee, jé promiňte, množíte se? To je kouzlo nechtěné. Rumburak je ziskuchtivý, chce mít patent na můj um.

Já už zase dobře chápu, proč je letos babyboom...

Říše pohádek se měnila. Strýček Pompo se odstěhoval a na jeho místě teď přebýval Hagrid, kterému ani nevadilo, že se mu po zahradě prohání pokémoni a malí létající poníčci.
Strýček Pompo byl sice úplně pitomej, ale některé věci byly jasné i jemu – dnešní děti už nějací strýčkové nezajímají. Naopak se jim říká, ať hodným strýčkům nevěří a hlavně ať si od nich neberou nic, co bylo po domácku vypěstované.
Tak šel pryč. Putoval dny, týdny a měsíce až dorazil k velké bráně, u které stál klaun Ferdinand.
„Strýček Pompo? Čekáme na vás. Vítejte v Říši pro pohádkové postavy v důchodu.“

Rádce předstoupil před krále: „Vaše Veličenstvo, hranice mezi Říší pohádek a Říší pohádek pro dospělé je stále problematičtější. Spiderman se letos stěhoval už třikrát.“
„Spidermana nechceme, nedává dětem moc dobré příklady. To skákání po budovách se mi zdá poněkud nebezpečné,“ vrtěl hlavou Hyacint.
„Pro dospělé je, když budu citovat Fantomase, málo temný,“ pokračoval rádce.
„Dobrá, dobrá. Co tam máme dál?“
„Prý jestli byste ráčil vrátit Daenerys.“
„Ale ta přece patří nám! Vždyť má draky!“
„Jenže Hra o trůny je až od osmnácti, Veličenstvo.“
„To říkali svého času i o Perníkové chaloupce! Daenerys je hodné děvče, zůstane tady. A draci taky."

Máma byla zoofilka, táta pěkný ptáček,
narodil se hodný chlapec, mělo to však háček.
Spolužáci záviděli, že má zvláštní nadání,
spíš za trest než za odměnu dostal jedno poslání.
Měl navštívit říši lidí a pomáhat člověku,
ať se snažil jak se snažil, výsledek byl ke vzteku.
Bonzli na něj, že prý kráká,
- "svoje bližní za vlasy?!",
- senilní král na ten popud dal ho vsadit do basy.
K princezně když vzplanul láskou, svět ho začal proklínat,
a tak čistě ze zoufalství jal se všechny zaklínat.
Chtěl být jednou skvělým tátou - Rumburakem dobrákem,
místo toho je z něj psanec s pokřiveným zobákem.

Arabela tomu nemohla uvěřit. Pohádky končívají dobře! Ale Fantomas zklamal a ona teď objímala mrtvé Petrovo tělo.
„Nechám vás tu do večera, abyste se mohla rozloučit,“ vyštěkl posměšně Rumburak. „Ale zítra bude svatba!“
Neobtěžovala se odpovídat a pokračovala v pláči. Rumburak se odporoučel.

Nevěš hlavu, dceruško, zacukrovala jí do ucha holubice, hned jak jí usedla na rameno, Ryška mi právě řekla, kde sehnat mrtvou a živou vodu. Jen nevím, v čem je přinesu.
Arabela si utřela oči a usmála se.
„Co říká, princezno?“ vykňourla Mařenka.
„Potřebuje nádobu, aby mohla přinést vodu.“
„Stačil by pytlík od svačiny?“ sahala Mařenka do kapsy.