Moje články

Další padesátislůvka, navazuje na Metro.
Speciálně pro Terdu...
***
Ohnivým deštěm jisker,
kvílením kolejnic,
cinkáním
Barikáda ještě na kolejích
padající železářství
probouzí.
Polednem, ránem i nocí,
namačkaní lidé,
spící.
Tržiště vůní a pachů
spravedlivě poděluje
cestující.
V lovišti lovců lidí
zloděj snů
krade.
Dvěma slovy probouzí,
zavrčením ničí
spánek.
Hlasitě, zarputile vyhání,
odpírá lože
bezdomovcům.
Překvapeně zírá.
Zase přejel...

Nesoutěžní!
Na padesát slůvek rozepsaný komentář k padesátislůvce od
Lejdynky: Mám rád noční metro.
Podivným hlukem řvou,
závanem větru,
skřípáním,
jekem.
Útroby hladové přišery,
požírače duší,
příběhů
a lidí.
Otvírají ocelové tlamy,
neviditelné zuby,
připravené
sevřít.
Unavené postavičky cestujících,
hlasitě spí,
mluví,
žijí...
Pravidelná potrava velkoměsta,
sežvýkaná ruchem,
unavená
dnem.
Polykaná lačnými ústy,
drcená návalem,
pomačkaná
nástupem.
Odvážená temným tunelem,
přitahovaná světlem,
očekávaným
výstupem.

Nakonec jsem jednu padesátku taky poslal, ale není nic extra, vlastně jsem recykloval původní Poslíčky....
Bublání motoru podmalovávalo zvuk nočního města.
Znělo líně.
Občas do symfonie proniklo hlučné bouchnutí.
Mimo rytmus.
Vyvolávalo zamrazení v páteři.
Trnutí zubů.
Zazněly protesty pneumatik, dvojí výkřik dvířek.
Zavzlykání plechu.
Koncová světla začervenila oprýskanou stěnu umírající ulice.
Marný protest.
Unavené siluety mužů zahrály stínové divadlo.
Otvírání kufru.
Poslední vzkaz.
Výstřel...
Fandom:Originální - Pulp Fiction: Historky z podsvětí

Sice vím, že už je dávno konec, ale chtěl bych ještě poslat jeden kousek.
Jako malé poděkování za DMD 2012 a všechno okolo.
Všem kdo si to zaslouží...
Slunce lehounce hmatalo,
paprsky nesměle hladilo,
za oknem žlutý tulipán.
Dál cesta slunci zavřená,
závěsy místnost ztemělá,
téměř úplně tichá.
Lehkým tlukotem kláves,
nesmělý psací stroj,
nádherná slova sázel.
Malinké střípky vzpomínek,
bystřily psavci mysl,
dávaly stiskům smysl.
Přes okolité ztemění,
v duši hromadu nadšení,
před sebou jasný cíl.
Stroj konečně dozpíval,
možná se trochu usmíval,
každičké slovo znal.
Zbývalo obálky šustění,
snad skrývalo nadšení,
určitě touhy kus.
Ujít kroků pár,
možná o kousek dál,
pouť ke schránce poštovní.
Pokoj ztichlý osiřel,
muž pomalu odcházel,
kroků zvuk dozníval.
Domem znělo dál,
bílé hůlky volání,
trošičku smutné ťukání.
Dnes znělo nadějí...

Původně jsem do výběru chtěl dát drabble Saké, ale dopadlo to takhle. U veršovaných drabblat jako je právě Saké jsem o sobě zjistil něco nového ( a pořád tomu úplně nevěřím), ale Nesepsaná smlouva pro mě znamená první námět na originální povídku. Sice ji teď nechám trochu uležet, ale jen aby vyzrála. Stejně píšu Dopis ( HP FF ) a dvě ( s Upírkem tři... ) věci současně, to by nedopadlo dobře. Tak mi prosím držte palce, ať si při příštím DMD můžu dělat reklamu na povídku, která snad vznikne na základě Nesepsané smlouvy.
Soča.
1915.
Mladík.
Přišel o malíček.
O všechny kamarády.
Teď ho tíží amulet.
Šedesát zářezů.
Dárek od myslivce.
***
Štěstí? Štěstí!
Za Velké války nepočítaně.
Po ní ho opustilo.
Malíček občas zabolel.
Zůstával sám...
***
Druhá válka.
U Madridu mu střepina rozbila foťák.
Obličej ne.
***
Pokoušel štěstí.
Dunkerque.
Konvoje. Dvakrát s ním potopili loď.
Malta.
Z Tobruku utekl. Čeština drásala duši.
Dál fotil. Válku.
***
Korea
Fotil. Kolem umírali lidé.
Ne kamarádi. Žádné neměl.
Štěstí?
***
Vietnam
Pořád fotil. Války.
Irák.
***
Šedesátý zásah přišel v Sarajevu.
Přišel si pro svůj amulet.
Ďábel? Myslivec!
"Tvůj život jsem si opravdu užil," řekl.
Tma byla milosrdně rychlá.
Téma: Šedesátá

Nesoutěžní. Varování: Drastické. 15+
Pokračování drabblete: Snění
Nebylo to hned.
Chvilku.
Jednu.
Dvě.
Hodiny.
Snad.
Znovu se milovali.
Ale už si nelehli.
Konečně byli dva.
Zkoušeli dveře.
Šlo to.
Vždy pro dvě ruce.
Malá kuchyňka.
Ložnice.
Jedna postel.
To chvilku rozdýchávali.
Věděla to?
Chtěla?
Chvilku vanul chlad.
A pak.
Hodili to za hlavu.
Koupelna
Pro dva těsná vana.
Občas výhoda.
Konečně čistí.
Vzrušení.
Vyzkoušeli postel.
Nádhera.
Úžasné.
A pozděj se v ní opravdu dobře spalo...
Chyběly jen vchodové dveře.
Poštovní schránka.
Zvonek s nápisem
Kim a Ian.
Svoboda.
Zbývaly poslední dveře.
Trocha strachu.
Co najdou.
Chlaďák,
Otevřeli a beze slova zavřeli.
Nebyly tam jen ty dva malíčky...

Nesoutěžní. Varování: Drastické. 15+
Pokračování drabblete: Oči
Díval se.
Na ni.
Nešlo přestat.
Nevěděl proč, ale nešlo.
Uplynulo pár hodin.
Pro ně to byla skoro věčnost.
Trochu pokousaný.
Bez přeměny.
Poškrábaný.
Měla v sobě vlka.
Připadal si hloupě.
Nedodělaný upírek.
Vstal.
Potřeboval rozhýbat.
Stejná místnost.
Stejné prohlubně.
Stěny.
Stůl.
Pouta.
A kromě zbytků krve.
Už jen ona.
Spí.
Už si chvilku povídali.
Minulost.
Probírali.
Zbývala.
Budoucnost.
Sny a život.
Posadil se.
Vedle ní.
Díval se.
Zase.
Sledoval každou křivku těla.
Krása.
Sen...
Polibek.
Něco zamumlala.
Ještě ve spánku.
A najednou.
Byla úplně vzhůru.
Na půli cesty k přeměně.
Ne
Usmála se.
Pokrčila rameny.
Ještě si úplně nezvykli...

Nesoutěžní. Varování: Drastické. 15+
Pokračování drabblete: Ona
Díval se na ni.
Trochu vyděšeně.
Proč to nepoznal dřív?
Vycítila jeho pohled.
Oči se střetly.
Vyděšená.
Taky.
Povolila stisk.
Lehce to zabrnělo.
Rány se uzavřely.
Pomohla.
A teď.
Vypadala...
Odevzdaně.
Pokusil se zvednout.
Hučení v hlavě.
Mžitky před očima.
Naštěstí neomdlel.
A ona...
Byla u něj.
Nelogicky mu myslí šlehla představa proměny.
Přiklekla.
Vyděšené oči.
Její tělo.
Věděl co musí udělat.
Jako všichni.
Zabít.
Upřený pohled.
Nádherné oči.
Nedokázal to.
Ani ona.
Hluboký nádech.
A ona...
Lehla si.
Zavřela oči.
Nastavila krk.
Nechápal.
Zaváhal.
A poslechl.
Polibek.
Nečekaný.
Málem sykla.
Kousnutí.
Vzdychla.
Zuby pronikly kůží.
Sál opatrně.
Jako nikdy předtím...

Nesoutěžní. Varování: Drastické. 15+
Pokračování drabblete: Ruce
Otevřel oči.
Snad jen mrkl?
Ne.
Ale byla to jen chvilka.
Krátká.
Záblesk tmy.
Krev.
Úplně všude.
Ještě pořád zářivě rudá.
Na něm.
Všude po zemi.
Na nahém těle dívky.
Na..?
Polknul.
Jindy by to byl příjemný výhled.
Oběma rukama svírala rozervanou nohu.
Snad trochu vyděšená.
Soustředěná.
Nádherné nahé tělo.
Krvavé karafiáty.
Všude.
Rány srůstaly.
Velice rychle.
Cítil mizející sílu.
Zamrkal.
Trochu se otřásl..
Malá, chvilková slabost.
Pohled sklouzl po dívce.
Pevná ňadra.
Bříško.
Pomalu pokračoval.
Krev nevadila.
Dál.
Krvavá chodidla.
Rudé šlápoty.
Uválený rudý flek.
Druhé stopy.
Zatočila se mu hlava.
Velké vlčí stopy.
Potrhal ho vlkodlak...
Ona.
ONA...

Nesoutěžní. Varování: Drastické. 15+
Pokračování drabblete: Poslední polibek
Probíral se.
Chlad
Světlo.
Už zase.
Bez pout.
Nahý.
Místnost byla tmavší.
Chladnější.
Opuštěná.
Cítil se líp.
Ruka i hlava bez bolesti.
Uzdravené.
Musel spát dlouho.
Prohmatával stěny.
Hledal další dveře.
Našel jen spáry.
Masivní stěnu.
Na několika místech prohlubně.
Otisky rukou.
Vždy dva..
Jeden stiskl.
Lehce se rozzářil.
Jinak nic.
Znovu.
Na druhý nedosáhl.
Znovu.
První vždy zhasl dřív.
Před dotekem druhého.
Nechápal.
Zkusil všechny.
Pořád stejné.
Museli by být dva, aby...
Proč ho to nenapadlo hned?
Tak prosté.
Vyrazil k dveřím vedle.
Otevřel.
Vkročil.
Bolest ho srazila k zemi.
Krev.
Rozervaná noha.
Další kousnutí.
Ruka.
Bok.
Křik.
Tma.
Další

Nesoutěžní. Varování: Drastické. 15+
Pokračování drabblete: Hrozný sen
Ležel.
Pořád nahý.
Nespoutaný.
Od jejího odchodu neuplynulo moc času.
A tělo už zas měl jako dřív.
Regenerace byla příšerně rychlá.
Dívka.
Byl jí vděčný.
Jídlu!
Ne.
Už na ni nedokázal takhle myslet.
Po tom co poprvé...
Přiznal si to.
Něco v něm bylo špatně.
Nebo dobře?
Vrznutí dveří ho skoro vyděsilo.
Přišla.
Oblečená?
Zklamání.
Najednou mu ten pohled chyběl.
Přišla k němu.
Ocelový stisk.
Lehký polibek.
Odtáhla se.
"Otevři pusu."
Poslechl.
Vypil něco z černé lahvičky.
Pálilo to.
Šíleně.
Křičel.
Přestal vnímat okolní svět.
Jen její hlas...
HLAS!!!
"Zabiješ mě!"
Dotek rtů.
Polibek.
Pohlazení.
"NAJDEŠ MĚ."
"ZABIJEŠ."
Tma.
Konec?
Další

Nesoutěžní. Varování: Drastické. 15+
Pokračování drabblete: Budeš hodný
Strašná bolest hlavy.
Co se to..?
Záblesk poznání.
Nebyl...
Nebyl na ni hodný.
Snad?
Ležel na podlaze.
Krev na zátylku.
Zlámanou ruku.
Občasnými záblesky se mu vše vracelo.
Pomalu.
Bolestivě.
Jak cítil...
Mravenčení po uvolnění pout.
Hlad a chuť.
Chtíč.
Viděl...
Jak začal sát.
Jak do ní pronikl.
Extázi.
Naštěstí byl pod dohledem.
Uslyšel kroky.
Ani se neohlížel.
"Bude v pořádku?"
Ticho.
Zvedla ho na stůl.
Nebrala ohled na křik.
Srovnala kosti.
"Už to nikdy nedělej současně."
"Sex a jídlo..."
"Nikdy."
Po dalších slovech se mu ulevilo.
"Pro ni to byl jen hrozný sen."
"Ráno jí to někdo vynahradí."
Věřil.
Další

Nesoutěžní básnění na přání:
ioannina, Lejdynka, to je pro vás...
Na motivy komentáře v drabbleti Květomluva...
Malinká Lisa,
trochu ztracená,
možná se trochu červená.
Jak třešně,
pupeny jabloňové,
kameny sluncem rozpálené.
Jarní větřík,
větvemi kývá,
všechno lehce osvěžuje.
Mistryně bylin,
s kloboukem dáma,
od hlíny trochu ušmudlaná.
Lůžka květinám,
rukama vyhrabává,
pro každou jedno má.
Kytičky lehce,
s tichou láskou,
dobrým slovem usazuje.
Dívenku malou,
potajmu pozoruje,
o práci její uvažuje.
Snad tuší,
možná dokonce ví,
jaká krása se dívce urodí.
Z karafiátů,
srdíčko jasně rudé,
z trsů slziček střed.
Do večera,
snad kouzlem,
snad láskou vykvete.
Pak budou,
u záhonu stát,
na květy úsměv posílat.
Lehce udivená,
mistryně bylin, mnich
a dívka trochu v rozpacích.

Varování: Drastické. 15+
Pokračování drabblete: Poprvé?
Sledoval strop.
Slyšel od vedle zvuky.
Utichly.
Strach.
Dívka.
Co jí ještě udělala?
Chtěl ji vysát.
A teď...
Bál se o ni.
Začichal.
Pot.
Přicházela.
Raději se nezeptal.
Ukládala něco do ...
Lednice?
A potom.
Další dveře.
Zmatený.
Přiváděla dívku .
Omámenou.
Oblečenou.
Jen tričko.
Karetní symboly.
Trumfy.
Tělo vědělo.
JÍDLO!
Položila ji na zem.
Myslí mu blesklo pár slov.
Čí slova?
"Jíme u stolu. Jídlo se nemá hýbat...."
Mučitelka to přerušila.
"Vezmu ti trochu krve."
Příšerná slova.
Upír a nenáviděl jehly.
Takovou bolest nečekal.
Křik.
Přiložila zkumavku k ráně v boku.
Odložila nůž.
Usmívala se!
"Budeš na ni hodný?"
Olízla ránu...
Další

Nesoutěžní. Varování: Drastické. 15+
Pokračování drabblete: Nepříjemné probuzení
Pokoušel se trochu otočit.
Marně.
Zvuky za ním lákaly.
Kdo byl ve vedlejší místnosti?
Věděl, co se tam dělo.
Ale komu?
Kdo tak křičel?
Dívka!
Byl si tím jistý.
Ta představa ho vzrušila.
Na stole.
Spoutaná.
Nahá.
Najednou si nebyl jistý.
Co ho vzrušovalo víc.
Představa jejího těla.
Nebo krev.
Rudá a horká.
JÍDLO!!
Raději se ponořil.
Do vzpomínek.
Jak dlouho je JINÝ.
Přeměněný.
Neprobuzený.
První vzpomínky?
Pokroucené plechy.
Umírající tělo.
Nejlepší kamarád.
Vůně krve.
Měl to v sobě.
Dlouho předtím
Tehdy poprvé sál.
Nezabil.
Naštěstí.
Zůstal v půli cesty.
Ani upír.
Ani člověk.
Bez cíle.
Práce.
Otrok chuti.
Spoutaný...
Další

Varování: Šílené
Vznikalo v práci zároveň s drabbletem
Nepříjemné probuzení...
Po dlouhé noci se pomalu probíral.
Měl pocit, že nespal.
Asi měl pravdu.
Měl...
Jen dřímal.
Rozlámaný.
Bez energie.
Někdo jiný se bavil.
A nejspíš se vyspal.
Líp.
Došlo mu to.
Rozlámaný.
ON!
Ještě si z něj udělal polštář.
To snad...
NE!
Ano.
Trochu škodolibě ho probudil.
Stejně chtěl brzy vstávat.
Ne...
ON se opravdu dobře vyspal.
A hned TO po něm chtěl.
Už zase.
Ufff...
Tak jen potřeboval vyřídit vzkaz.
Naštěstí nic složitého.
A zase.
Přece není rádio.
Zpívat.
To už nezvládne...
"Nejsem rádio!"
Stejně to neřekl.
Jako obvykle.
Zpíval.
Chvilku.
***
Displej mobilu se rozblikal.
"Slabá baterie."
"Připojte nabíječku..."

Varování: drastické, šílené...
Tohle nesoutěžní drabble má na svědomí:
Uhla a mučení kytiček ( Zpívej zpěváčku )
Neferet s drabbletem Informace
Tímto jim děkuji.
Mžitky před očima.
Šílená bolest zad.
Rukou a nohou.
Celého těla..
Spoutaný na stole.
Nahý.
Vyděšený.
Tichá bílá místnost.
Tlukot dvou srdcí.
Rychlé pohyby očí.
Cítil.
Cizí vůni.
Překvapený hlas.
"Jsi vzhůru..."
Vlnité černé vlasy.
Tajemný úsměv.
Překrásné, nezakryté křivky.
Přišla blíž.
Bez studu.
Prohrábla mu vlasy.
"Promiň Šampónku, teď budeš trochu zpívat..."
Horký dotek ruky.
Ledové objetí malíčku.
Křupnutí.
Křik.
Pořád se usmívala!
Přes pulzující bolest cítil pohlazení.
Brnění dorůstajícího malíčku.
Něco krvavého v ústech.
Sál.
Trnutí v zubech.
Pocit síly.
Vztek.
"Jednou tě zabiju..."
Další pohlazení.
Úsměv.
"Vím."
Odcházela.
Vrznutí dveří.
Tichá.
Nesrozumitelná slova.
Vzdálený křik.
Další malíček...
Fandom je originální a je to příběh, který mě napadl dnes v práci...
Vím, je trochu šílený. Trochu víc...
Možná z toho ještě někdy něco bude...
Další

Terda: něco pro tebe.
Díky za inspiraci.
Rudý karafiát .
V kajutě kapitána.
Smutně a vyděšeně.
Sleduje zpěněné chocholky vln...
Rozstřílený trojstěžník.
Potrhanými plachtami mává.
Sténá a křičí.
Pomalá a tichá bolest dřeva.
Přeživší posádka.
Pohřbívá padlé.
Svinutá hamaka.
Dělová koule v nohách.
Poslední modlitba.
Mokrý hrob.
Posledních pár slov.
Sbalit vlajku.
Otřesení a unavení.
Záplatují loď.
Ještě pořád křičí.
Praská na vlnách.
V červené místnůstce.
S vůní rumu.
Řádí pila.
Rozpálená smola.
Umdlený ranhojič.
Neslyší křik raněných.
Ticho umírajících.
Šílený smích.
Mladičký kapitán.
Soustředěně počítá.
Nesmí se splést.
Dnes třikrát povýšen.
V rozstřílené kajutě.
Rozbitá okna.
Netknutý nábytek.
Láhev rumu.
V mysli zněla vzpomínka.
Na poslední přípitek.
-------------------------------
Reálný přípitek ( mladých ) Anglických důstojníků z Nelsonovy doby.
Jen aby bylo jasné na co mohl kapitán vzpomínat...
„Ať je válka hodně krvavá, ať toto roční období přinese hodně nemocí!“

Nesoutěžní...
Nad širou rovinou.
Prastaré hradiště.
Malý kopec.
Důstojnou chůzí.
Pomalu přicházel.
Ztichlý průvod.
Po letech vzpomínat.
Potichu rozjímat.
Vzdát hold.
Jeden co přicházel.
Nechtěl už odcházet.
Dál nechtěl žít.
V poklidné krajině.
V naprosté rovině.
Ve vzpomínkách.
Kdysi tu zpívával.
Hlas svůj rozdával.
Předlouhý čas.
Co mu teď zbývalo?
Srdce ho volalo.
A taky čas.
Dneska šel potichu.
Přicházel bez dechu.
Shrbený bard.
Dívka ho podpírá.
Snad ještě zazpívá.
Stále doufá.
"Zpívej, prosím zpívej..."
Naposled zazpíval.
Kolem se nedíval.
Do dálky pěl.
Hlas se mu netřásl.
Každý kol užasl.
Jak jasně zněl.
Pomalu dozpíval.
S večerem umíral.
Do dálí spěl.

Hluboký les dýchal tichem.
Zvěř zůstávala skrytá.
Lidé pomalu ustupovali.
Jen pár.
Několik vojáků.
Vyděšených.
Utíkali.
Štíty, oštěpy a meče.
Porůznu poztráceli.
Zahodili.
Ticho nevěstilo nic dobrého.
Než ho vystřídal děsivý zvuk.
Dupání.
Praskání větví.
Šťastné výkřiky.
Vyděšené chrochtání.
Chroptění.
Vojáci vydechli.
Naposledy.
Naposledy vyděšeně.
Znovu klidně.
Nebyli loveni.
Úleva.
Sebrali zbraně.
Štíty, oštěpy a meče.
A pryč.
Co kdyby změnili názor.
Dostali chuť.
Odcházeli.
Pomalu a poklidně.
Tmavnoucím lesem.
Do tábora.
Les opět ztichl.
Z dálky ho rušil tlumený hlahol.
Nezřízená zábava.
Hodování.
Všichni se bavili.
Jeden ne.
Ležel v koutku.
Svázaný.
Nevyslyšel prosbu.
Ani příkaz.
"Nezpívej!"
Bard Trubadix.
Fandom: Asterix a Obelix

Běžel...
Jako o závod.
Nebyla před ním běžecká dráha.
Na louce místo květin vykvétaly granátové trychtýře.
Pruhy ostnatého drátu.
Přeskočil bezduché tělo.
Výbuchem roztrhaný kulomet.
Běžel.
Vzduch prořízl šílený řev.
Málem se ho lekl.
Než pochopil.
Jeho vlastní hlas...
Dlouhým skokem přeskočil další dráty.
Něco rozčíslo vlasy.
Jako ruka pouliční děvky.
Hrubé pohlazení rozpálené oceli.
Ty další necítil.
Puška ho opustila a dopadl na rozstřílenou zem.
Chvilku vnímal jen tlukot vlastního srdce.
Šumění krve.
Chvění týrané půdy.
Spásný výkřik.
"Sanytét."
Něčí ruce.
Nešetrný stisk.
Probral se.
Polní obvaziště.
Rakouská šeď.
Italská zelená.
Skoro ve smrti.
Jako bratři.
Spojeni krví.
Naděje.

Příprava.
Pečlivě uhladit kostým.
Nikde ani přebytečný záhyb.
Vráska.
Obličej.
Zrcátko.
Jestli není vidět...
Oddechnutí.
Všechno v pořádku.
Brusle.
Ještě přitáhnout.
Perfektní.
Všechno.
Zamyšlení.
Tahle posedlost.
Nemohl s tím přestat.
Nemohl...
Let po ledě.
Lehkost skoků.
Závrať z piruet.
Skoky.
Ach ty skoky...
Salchow a Toeloop.
Rittberger a Flip.
Lutz a Axel.
Úspěch.
Měl úspěch.
Někdy tomu trochu napomohl.
Ale to měl v povaze.
Nestyděl se.
Rozhodně ne.
Ještě chvilku.
Vyjede.
Vstal.
Vykročil.
Hrdě.
Úsměv.
Tak ho už dlouho nikdo neviděl.
A neuvidí.
Jen tady.
Tlampač zapraskal.
Pojede jako nikdy před tím.
Věděl to.
"Na volnou jízdu nastupuje..."
"Tom Raddle."

Nesoutěžní
Prudké noční probuzení.
Byl to jen sen!
Otření potu.
Úleva.
Cítil, že pro tuto chvíli je po spánku veta.
Nepomohla ani krátká procházka.
Další trest pro Freda a George.
Na Pottera nenarazil.
Měl plášť.
Vrátil se zpátky k sobě.
Pořád myslel na sen.
Požádal o pomoc.
Brumbála.
Severus se šel trochu upravit.
Jak se sluší na řiditele.
Zmijozelské koleje.
Čekal.
Usazený v židli.
Sen pořád před očima.
Brumbál.
Přišel.
Skoro hned.
Víc než jen ustaraný.
Úsměv.
Nabídl bonbón.
Nebo to byla zmrzlina?
Zkusil.
Malá kouzla.
Větší zaklínadla.
Tlumené brblání pod vousy.
"Severusi?"
"To byl tvůj první?"
"Zaručeně pravý věštecký sen?"
Klikni pro zjištění, co se mu asi mohlo zdát.

Novopečený kavárník přecházel sem a tam.
Vrtěl hlavou.
"Nemůžu..."
Vrhl uštvaný pohled po přítomných.
"Nemůžu tam jen tak vejít a začít JE obsluhovat..."
Místnost zahalilo hlasité ticho.
Volali z kavárny.
ONI.
Měl chuť vejít do kavárny a křičet, "Postavili jste ho ke zdi vy..."
Nic by to nezměnilo.
Přes zeď pronikl zvuk sborového šoupání židlí.
Přišel plukovník.
On nařídil popravu.
Kavárník vpíjel šílené oči do jedné ze servírek.
Přesně věděl, jak se cítil jeho bratr u zdi.
Napadaly ho jiné věci.
Kdyby tu alespoň nebyla bratrova žena...
Zhluboka se nadechl.
Krok za krokem.
Renné Artois vešel do kavárny.
Jako obvykle.
Fandom--> 'Allo 'Allo!

Bylo mu už líp.
Celá rozmluva úžasně uklidňovala.
Klidná místnost. Přátelský tón.
Vysvětlení.
Při odchodu se usmíval.
Výborně naladěný.
Lehká úklona a upřímné poděkování.
Lékař a pacient.¨
Oba ve skvělé náladě.
Vyléčen...
Výborná zpráva.
Domů si zašel. Vzal to přes nábřeží a koupil láhev výborného vína. Zákusky.
Večer oslavovali.
Zdravý...
Skvělá zpráva.
Povídali si dlouho do noci.
***
Probírali tu diagnózu ještě mnohokrát. Už ne jako lékař a pacient. Přátelé. A povídali si dlouho. Občas se tomu dokonce zasmáli. Trochu trpce. Celé tři měsíce.
Vláček jel pomalu. Pomalu přicházelo léto.
Sibiř měla v létě jisté půvaby.
A MUSELI si je užít...

Soča.
1915.
Mladík.
Přišel o malíček.
O všechny kamarády.
Teď ho tíží amulet.
Šedesát zářezů.
Dárek od myslivce.
***
Štěstí? Štěstí!
Za Velké války nepočítaně.
Po ní ho opustilo.
Malíček občas zabolel.
Zůstával sám...
***
Druhá válka.
U Madridu mu střepina rozbila foťák.
Obličej ne.
***
Pokoušel štěstí.
Dunkerque.
Konvoje. Dvakrát s ním potopili loď.
Malta.
Z Tobruku utekl. Čeština drásala duši.
Dál fotil. Válku.
***
Korea
Fotil. Kolem umírali lidé.
Ne kamarádi. Žádné neměl.
Štěstí?
***
Vietnam
Pořád fotil. Války.
Irák.
***
Šedesátý zásah přišel v Sarajevu.
Přišel si pro svůj amulet.
Ďábel? Myslivec!
"Tvůj život jsem si opravdu užil," řekl.
Tma byla milosrdně rychlá.

Chodbou pronikalo slabé chřestění.
Cinkání. Sípání.
Všechno se i v přítmí lesklo novotou.
Bradavický hrad znovu stál.
Netěšilo ho to...
Nesl staré školní řetězy.
Bystrozoři je vraceli s úctou.
Ani to ho netěšilo...
Další chodba. Velká okna a pruhy jasného letního slunce.
Prázdná ruka pohladila prázdné místo.
Změna v rytmu kroků.
Nezastavil se, neohlédl.
Zpomalil.
Brašna ztěžkla.
Nebyla.
Konečně doma. Dveře. Láhev mléka.
Starý zvyk. Plat.
Dnes ji vypije. Sám.
Ztěžka usedl. Řetězy už rozvěsil.
Bez nadšení. Bez té trošky touhy.
Chyběla mu.
Probuzení.
Místnost se neznatelně změnila.
Na stole ležela Nebelvírská šála.
Stará a vybledlá. Stočená. Pevná.
Tiše...
Mňoukala?

Běžel.
Neustávající rytmus.
Levá.
Pravá.
Levá.
Pravá...
Pár minut.
Pár dnů..?
Snad let.
Nekonečně dlouho.
Dusot za ním.
Pořád blíž.
Rychlý pohled.
Záblesk známého tvaru.
Starobylá klika.
Dřevo zapraštělo, zaplakal týraný kov.
Ticho. Staré knihkupectví. Vůně knih. Kožené vazby. Pergamenu. Zelená stínítka lamp. Šustění listů. Vůně kávy? Úsměv knihkupce. Pobídnutí. Dva šálky. Přikývnutí. Dokonalá chuť. Cinknutí prázdného šálku. Nevyřčený dotaz. Neslyšená odpověď. Zadní východ. Krok. Klapnutí dveří.
Neohlížel se.
Věděl.
Zas byly za ním.
Běžel.
Neustávající rytmus.
Levá.
Pravá.
Levá.
Pravá...
Hábit vlál.
Netopýří křídla v letu.
Kapky potu v pramíncích mastných vlasů.
Utíkej, utíkej...
Svým fanynkám stejně neutečeš!
Severusi...
Náhrada za téma: Perpetuum mobile.
Nestihl jsem to o 21 minut. Ale ten večer za to stál...

Varování: historie nebývá pěkná 15+ smrt
Malinká bílá místnost,
ztichlá svatyně předků,
pohřbena sama sebou.
Rozbitá, malá sklenka,
esence duše rýže,
na upatlané podlaze.
Zašedlé lístky sakur,
bez barvy a jasu,
svědci umírajícího času.
Blýskavé střípky sklíček,
jiskřivé slzy domů,
pohaslé, slepé oči.
Zlámaný meč důstojníka,
vedle malinká dýka,
poslední marný boj.
Bezlisté mrtvé stromy,
před svatyní stojí,
dokola zbytky domů.
Osmahlé bílé stěny,
jasně vypálené stíny,
zachycené poslední vteřiny.
Porůznu leží mrtví,
ba ještě hůř,
někteří pořád živí.
Nad umírajícím městem,
kreslí stříbřité šípy,
jasně bílé stuhy.
Zní šeptání motorů,
svist křídel smrti,
mrazivý, hrubý umíráček.
Jako varující prst,
stoupající hřibový oblak,
děsivý náhrobek Hirošimy.