Ode dne, kdy mistr Lavoisier zjistil, jakou oprátku upletl glastonburský rektor na jistého Severina Waterse, nepřestal litovat, že chlapce tehdy před lety nedokázal dostat do Chansons.
Neměl se vzdávat tak snadno. Měl za něj bojovat víc.
Teď Severinovi visel na krku nejen dluh za školné, který rektor Leyland odkoupil, ale i úroky z něj, nastavené Leylandem tak šikovně, že byly vyšší, než kolik činil Severinův plat za výuku u něj.
Leyland byl vždycky chytrý. Bohužel.
Znal svá práva a využíval jich do posledního drobečku.
Ale nechápal sílu lidskosti. Solidarity.
Mistr Lavoisier Severinovi odkázal menší jmění.
Dost na zařízení vlastní laboratoře.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Moc hodný mistr Lavoisier.
Profesor
Moc hodný mistr Lavoisier.
Pěkné drabble, ale trošku smutné. Nebo možná dojímavé.
Lavoisier vyznává princip
ioannina
Lavoisier vyznává princip "nedávejte jim rybu, ale síť".
Jestli je dojímavé, jsem ráda.
To je skvělý princip. Zvláště
mila_jj
To je skvělý princip. Zvláště, pokud obdarovaný umí se sítí zacházet. A to Severin zvládne, a dobře.
Severin se už nějakou dobu
ioannina
Severin se už nějakou dobu zachraňuje tím, že krom práce v Glastonbury vaří a prodává hodně těžké lektvary.
Což Lavoisier ví. Jen nezná rozsah tohohle záchranného vedlejšáku.
Kdyby ho znal, myslel by si, že Severin vymalezl nějaký speciální povzbudivý lektvar, po kterém zvládá spát dlouhodobě maximálně tři hodiny denně a nezhroutit se.
A měl by pravdu, páč Severinek vynalezl vlastní Kafe. :-D
Kačaba. Tohle mně dostalo,
Alasdair MacColla
Kačaba. Tohle mně dostalo, také jsem měl kdysi podobného mistra Lavoisiera.
Tak tos měl úžasné štěstí.
ioannina
Tak tos měl úžasné štěstí. Podobně jako Severin.
Kéž by ho měl každý. Věděla
Tora
Kéž by ho měl každý. Věděla bych o jednom človíčku, kterému by se fakt šiknul.
Lavoisierové jsou svým
ioannina
Lavoisierové jsou svým způsobem poklad.
Vždycky když někdo jedná podle srdce / soucitu, a ne jen podle holého rozumu, je svět o kousek hezčí.
Však to víš.
Nejlepší je, když jsou si
Regi
Nejlepší je, když jsou si lidé těmi Lavoisiery vzájemně. Šance Leylandů se tím velmi zmenšují.
Přesně tak.
ioannina
Přesně tak.
Sláva těm, kdo nezištně
Erendis
Sláva těm, kdo nezištně pomáhají.
A sláva těm, kdo se snaží dostat z problémů, místo aby seděli a brečeli nebo jen čekali, kdo pomůže.
Teď k profesionální deformaci. Dluhy měl Severin původně ke svému strýci. Nějaké základní podmínky (úročení, splatnost) musely být nastavené už při uzavření "smluv". Leyland je nemohl jednostranně měnit, ledaže by se se Severinem "dohodli". Včetně dohody typu: "Nebudu trvat na původní splatnosti ve smlouvě, ale zvedneme úroky." Anglické právní dějiny bohužel neovládám natolik, abych věděla, zda tehdy existovalo nějaké právní omezení možné výše úroků.
Co by Severinovi hrozilo, kdyby odmítl pracovat pro Leylanda a vydělával jinde (i mimo Anglii)? Někde jsi snad psala, že čarodějové obecně dodržují právo země, kde se zdržují, ale hádám, že pro jejich specifické podmínky se muselo vyvinout i jakési "kouzelnické mezinárodní právo soukromé", tj. pravidla upravující vztahy, kde každá ze stran by se normálně řídila právem jiným.
Předpokládám, že máš představu o absolutní výši jistiny dluhu, výši úroků, obvyklé výši platu mistra působícího ve škole, konkrétní výši Severinova neplatu.
Ne. Původně nebyla žádná
ioannina
Ne. Původně nebyla žádná smlouva. Prostě s klukem vydrbali.
Hrajou na to, že dané slovo jde jenom obtížně zrušit. Severinův strýc si pojistil, aby mu Severin slíbil věci ústně a velmi závazně.
Pak mu napočítal školné, oblečení, blablabla, to celé sám navýšil asi na dvojnásobek.
Tohle se dělo postupně od doby, kdy bylo Severinovi asi tak jedenáct, do doby, kdy se o tom dozvěděl Divjakov a vymohl Severinovi stipendium. To mohlo Severinovi být tak 19. Pořád ještě neměl příjem.
Severinův strýc počítal s tím, že pro něj bude Severin dělat výhradně černou práci. Touhle dobou nastavil věci tak, aby se Severin zničil dřív, než stihne ten dluh splatit. Na to poukázal... teď už nevím, který z opatových vyjednavačů. Tak se vůbec povedlo dosáhnout toho, že Severin směl do Dubogradu na další studia. Strýc mu tam zaplatil rok, další rok už přišlo to stipendium.
Touhle dobou je v zásadě jedno, kolik ten dluh dělá, důležité je jenom to, že to není částka, kterou by Severin dal snadno dohromady.
Celou dobu to narůstá o úroky.
Severin bude studovat dál asi tak 10 let. Strýci dojde trpělivost a začne peníze vymáhat. Severin to nemá z čeho platit, protože prakticky nemá příjem (studuje nebo je na praxi, což znamená, že ho živí a šatí jeho mistr nebo ten, u něhož vykonává praxi, ale peníze do ruky nedostane, nebo jenom jako drobný dárek). V tuhle chvíli do věci vstoupí Leyland, kterému utekl Hugh Talbot a on potřebuje jiného černého mága. Odkoupí dluhy i s úroky a oznámí Severinovi, že teď tedy dluží jemu, Leylandovi. Možná v tuhle chvíli vznikne nějaká smlouva, ale Severin je už natolik zády u zdi, že nemá prostor pro vyjednávání. Myslí si, že mu to za jistotu místa stojí. Leyland neřekne nic o tom, jaký bude Severinův plat.
V Glastonbury pak Severin nedostane místo mistra lektvarů (i když tu práci reálně místo Kelleyho často dělá), ale místo léčitele. Z léčitelství má jen asistentský titul, ne mistrovský. Tohle použije Leyland jako východisko pro určení toho platu. (Pokud vím, nebyl určený minimální plat, takže Leyland mu nemusel dát nějakou konkrétní sumu.) V tuto chvíli už Leyland říká - ano, můžeš odejít, pokud mi zaplatíš celou částku i s úroky, jsi okamžitě volný. Pokud ne, máš zatracený problém a postarám se, aby ti odebrali pečeť. Severin se bojí, že by mu s pomocí neschopného / všeho schopného Kelleyho mohli nastražit práci, kterou by pak v cechu mohli žalovat a tak ho opravdu o pečeť připravit.
Dál mu dluh v podstatě narůstá, protože Leyland ho nechá platit všechny ingredience pro (školní) laboratoř, přestože většina z nich je používána pro výuku nebo pro školní špitál. Leylandův argument je, že Severin má dovoleno používat vybavení laboratoře i pro sebe.
V tuhle chvíli se Severin aspoň trochu vzpamatuje a začne z těch ingrediencí, když už je tedy stejně platí všechny, vařit i lektvary, které prodává. Leyland reaguje tím, že Severina nepouští z areálu školy, a tak musí Severin platit gildě za doručování svého zboží zákazníkům, místo co by jezdil na trhy sám. Leyland mu nedává nic, protože si přece u něj Severin svůj dluh "odpracovává". Leylanda nezajímá, jestli má Severin co na sebe a tak - Severin je tak trošku ve vakuu: kdyby studoval u nějakého mistra, byl by mistr povinen ho živit a šatit (a za to měl právo na veškeré výrobky ze Severinových rukou), ale tady Leyland nemá žádné takhle dané povinnosti. Jak se na začátku "domluvili", respektive jak si to na Severinovi vydíráním a zastrašováním zajistil, tak to je.
I tak se Severinovi povede během dalších let shromáždit dost, aby mohl Leylandovi ty peníze hodit pod nohy. Přijde o všechno, ale zvládne to.
To se stane v době, kdy je mu 41 let. Takže dluh postupně rostl 30 let.
Vycházím ze způsobu, jakým se člověk mohl dostat do otroctví pro dluhy (protože to to defakto je), ze způsobu, jakým drželi v čajovnách gejši (je to líp zdokumentované než ta historická otroctví pro dluhy a v zásadě jde o totéž - na začátku je velký jednorázový dluh a z něj se postupně stává strašná obludnost už jen působením času), a z reálných příkladů z života (člověk, který nějakých 10 let dával příbuznému peníze a pak se najednou zbláznil a podmínil si půjčku, v danou chvíli jinak nezískatelnou a pro toho příbuzného životně důležitou, tím, že mu ten příbuzný splatí v nesmyslně krátkém termínu trojnásobek, nebo budou děsné sankce).
Severin do toho neměl a ani nemusel lézt, jenomže v těch 11 letech neměl ani páru, že se jeho strýc (čerstvě objevený Leylandem) a Leyland na něj vlastně domluvili. On totiž opat nabízel, že bude Severinova studia financovat z klášterních peněz. Tohle Leyland odmítl - věděl, že z opata by zdaleka tolik nevyrazil, zatímco Severinovu strýci na Severinovi nijak nezáleželo a klidně ho nabídl k oškubání.
Pojem smlouva používám v
Erendis
Pojem smlouva používám v právním smyslu, tj. jako dvou- či vícestranné právní jednání, kterým vzniká mezi osobami závazek. Neuvědomila jsem si, že laici to většinou chápou jako "ten cár papíru či něčeho jiného, kde jsou napsány smluvní podmínky". Čili smlouva musela existovat od počátku, byť ústní.
Víc pošlu po mailu, až se k tomu dostanu, tady není prostor.
Pošli.
ioannina
Pošli.
Ona nejspíš existovala, jenže děsně nevýhodná. (To bude to moje "a Severin jim závazně slíbil".) Co čekat od jedenáctiletého kluka - že se ubrání pletichařícím dospělým?
Ještě štěstí, že na světě
Martian
Ještě štěstí, že na světě nejsou jen ty svině…
Přesně tak! Páč to by nebylo
ioannina
Přesně tak! Páč to by nebylo k životu.
Mistr Lavoisier je kádr!
kytka
Mistr Lavoisier je kádr! Káč!
Je! A škoda, že se k němu
ioannina
Je! A škoda, že se k němu Severin tehdy nedostal.
I když, zas by nepoznal opata.