Musí Sovátko zemřít?

„Mary Sue,“ četl Myšák, „je idealizovaná postava, která částečně reprezentuje osobnost autora.“
„Autor, nastrčený do příběhu?“
„Spíš někdo, kým chce autor být, ale není.“
„Řekni, Myšáku, jaké jsem já?“
„Ty jsi, Sovátko, moudré a laskavé.“
Sovátko smutně zahoukalo.
„A navíc věčné dítě. Budou ti tři, a pořád jsi ptáče.“
Sovátko zahoukalo smutněji.
„Vytrvalé, odolné, pracovité…“
„Myšáku!.“
„Copak?“
„Myslím, že jsem Mary Sue.“
„Nesmysl!“
„A do dnešní půlnoci všechny Mary Sue zemřou,“ píplo Sovátko vystrašeně.
„Poslouchej!“ řekl Myšák pevně. „Ty žádná Mary Sue nejsi!“
„Tak ne!“ rozveselilo se Sovátko a odletělo.
„I kdyby,“ zašeptal Myšák, „co bych si bez tebe počal?“