Vrstevnice

"Kdy už tam budem?"
Sandra dokázala být neuvěřitelně otravná.
Byla dospělá, ale chvílemi...
Někdo míň trpělivý by jí nasekal na zadek.
"Ale vážně Marku, jdeme už strašně dlouho!"
Vlastně to zas tak dlouho nebylo.
Jen šli špatným směrem.
Podél hranice, ne k ní.
"Ještě takových dvacet kiláků."
"A ušli jsme..?"
"Čtyřicet," povzdechl si Marek.
Mraky pomalu houstly a klesaly k zemi.
Až si první roztrhl břicho o vzdálené hory.
"Jak se v té mapě vyznáš? Třeba ty čáry. V krajině přece nejsou!"
Marek ji chvilku poslouchal.
"Jsou to vrstevnice. Myšlené čáry."
Jedna byla přerušená.
Dvacet kilometrů daleko.
Smazaný kousek...
Cíl.