Kapitola 9 Víření bubnů
Příběh první ženy pana Rochestra.
Možná trochu nečekaná změna v Bertině chování, ale má svůj důvod.
Ten večer svítil v šedi první thornfieldské zimy jako ohňostroj, rachotil rachejtlemi a zářil tisícem barev jako bengálský oheň.
Stála jsem na vrcholku schodiště a chystala se sejít k večeři. Varensová mi vyčesala vlasy do složitého drdolu, jeden pramen ale nechala ve spirále splývat na šíji: vnímala jsem, jak mě šimrá na odhalené kůži. Měla skutečně obratné prsty tahle Varensová.
Sestupovala jsem do haly a v uších mi zněly černošské bubínky. Cítila jsem se neodolatelná. Byla jsem neodolatelná. Všichni ve Spanish town to říkali, dokonce i on. A já se nezměnila, tehdy ještě ne. Věděla jsem, že ho ten večer dokážu svést.
Čekal dole a v očích měl překvapení a chtíč. Stěží jsem zadržovala smích. Myslel, že mě ovládl, ale stačil jediný pohled a propadal do mé moci, myslel, že si ode mne bude brát, ale ten večer jsem byla připravena brát si já od něj.
Vlastně si moc nepamatuji, co se dělo pak. Vybavuji si oheň v krbu a žár a odlesky světla na karafě a jeho oči, divoké oči, a jeho ruce a jeho dech a bubny, africké bubny, dundun a gumbe a stovky černých nohou, co v rytmu těch bubnů tepou zem v dokonalé jednotě.
Věděla jsem, že ho svedu, ale netušila jsem, že mě za to bude nenávidět.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Krásně napsaná kapitola a ten
Krásně napsaná kapitola a ten závěr je výmluvně znepokojivý.
Děkuju.
Děkuju za vytrvalé komentování.
Tak já ji celkem chápu, co už
Jo, to všechno, ale je v tom
Jo, to všechno, ale je v tom přecejen ještě něco víc.
Děkuju.
Já mám ještě nějaký ten tajný
Je to ako vždy krásne
Je to ako vždy krásne napísané.
Bertinej motivácii rozumiem, to skôr Rochester je pre mňa trochu nepochopiteľný. (Prečo sa k nej väčšinou správa tak chladne?) Ale času je dosť a ešte mnoho dielov pred nami...
Což o to, on důvod má, jak se
Což o to, on důvod má, jak se ukáže. Otázka je, jestli to je důvod ušlechtilý.
Děkuju za další podnětný komentář.
Tomu říkám atmosféra! Doslova
Tomu říkám atmosféra! Doslova rytmická.
A on existuje buben s názvem dundun. Z nějakého důvodu mi to udělalo radost.
"Byla jsem neodolatelná. Všichni ve Spanish town to říkali, dokonce i on. A já se nezměnila, tehdy ještě ne." V tom je takový smutek z vědomí, že bývala někým jiným.
Díky moc!
Díky moc!
Dundun mě taky nadchl, to je úžasně lzvukomalebný název :)
Pro obletovanou krásku to musel být šokující pád.