Zimní večer ve městě

Svit plynové lucerny vytváří iluzi tepla. Ale je zima. I koník musí mít houni.
Město se stydlivě rdí v červáncích.
Fiakr trpělivě čeká. Vozka se šel na chvíli ohřát do výčepu.
Žena svíraná smutkem a zimou se odevzdaně plouží večerem. Její dcerka se jí přidržuje za cíp pláště.
„Maminko, já mám hlad,“ vytrhne ji ze zamyšlení.
„Nic k jídlu nemáme, broučku.“
„Je mi zima.“
„Doma se v peřinách zahřeješ. Máme málo dřeva. Musíme ho šetřit, kdyby přišly větší mrazy.“
„A co budeme dělat?“
„Pomodlíme se o denní chléb. Zítra půjdeme ke kostelu. Třeba se někdo smiluje a dá nám almužnu.“