Nějak

Studený závan. Studí pokožku pokrytou studeným potem.
„Tady nemůžeš zůstat.”
„Proč ne?”
Povzdech. „Nemám tohle místo rád. Víš proč.”
„Tak mě tady nech.”
Pomyslí na svého otce. Kolikrát chtěla přijít k němu a říct „Vzpomínáš na Irynu? Jsem tvoje a její dcera”? Jednou to udělala, a on měl jen starosti, co řekne jeho manželka. Kvůli ní Irynu opustil. Kvůli ní mu Iryna o dceři nikdy neřekla.
Vidět mámu. Vidět otce. Vidět…
„Jste tady ještě?”
„Nenechám tě tady.”

Bezpečný dům vyšehradských. Jednou tady byla.
„Kde je…”
„Aleksandr? V nemocnici.”
Doklopýtá k zrcadlu. Musí se podívat. Něco se stalo s její tváří.