Elladan a Elrohir po strastiplném výletu (totiž, pršelo) dorazili do Lothlórienu. Jaké bude tolik očekávané setkání?
Ve vzduchu se vznášelo posvátné ticho.
Čistinou povíval letní vánek a čechral babiččiny vlasy, proměněné poledním sluncem v řeku zlata. Vyšla je sama přivítat.
Jaká vlastně je, jejich babička? Vždyť je viděla naposledy, když se narodili. Patřili k ní - a nepatřili.
Bylo to rozpačité setkání.
Elladan zrudl a vysekl dvornou poklonu.
Elrohir nejistě pravil: "Nechť hvězdy, to - ahoj, babičko."
Paní Galadriel si je zjihle prohlížela. "Moji maličcí, oddenky stromu mého života, poupátka rozpukající do květu... Jak málo času uplynulo a už -"
V tom se Elrohir rozběhl a skočil jí do náruče.
"Babi! Konečně jsme u tebe! Babi - máme příšernej hlad!"
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
jé, to je úplně dojemný
Aries
jé, to je úplně dojemný
jejda, to mi něco připomíná
Tora
jejda, to mi něco připomíná :D
Líbí!
Blanca
Moc pěkně jsi vystihla ten kontrast věku. A taky to dilema, co kluci mají, mezi tím, co se "sluší" a faktem, že jsou u rodiny.
Galadriel se nám nějak rozbásnila :-D
A tak nějak bych se vsadila, že si nakonec vzpomněla na všechny své bratry a bratrance :D
"Nechť hvězdy, to - ahoj,
Alexka
"Nechť hvězdy, to - ahoj, babičko." XD
Úplně skvělé! Babička se rozněžňuje a mládež myslí jen na kus žvance. :D
<3 Děkuju za komentiki :)
Elluška
... je to prostě ze života.
Hoši holt nezapřou, že jsou půl-elfové.
Krása.
Peggy Tail
Krása.