Na každý pád...

Na hodině tvarosloví pro aspirující skokany přednesl velký zelený ropuch látku v podobě plynule tekoucího výkladu následujícího šestera:

• Sedmý je nejlepší.
• Šestý se čtvrtým mu předchází.
• Je-li se čtvrtým druhý, je to průšvih.
• Pokud se musím ptát třetím, jsem hloupý nebo nedbalý.
• První je ten který vám zachrání život.
• A konečně s pátým bývá zpravidla pozdě.

A důvtipní a chápaví skokánci si dychtivě zapisovali:

• Skáčeme výhradně s padákem.
• Když vidím padák, přemýšlím o padáku.
• Vidím-li padák vzdálený, jsem bez padáku.
• Nezpochybňuju, k čemu mi je padák.
• Padák je v pádu vždycky první.
• Místo zoufalého volání "Padáku!" se smiřuji s osudem.