Bajky bez poučení

Na hodině tvarosloví pro aspirující skokany přednesl velký zelený ropuch látku v podobě plynule tekoucího výkladu následujícího šestera:

• Sedmý je nejlepší.
• Šestý se čtvrtým mu předchází.
• Je-li se čtvrtým druhý, je to průšvih.
• Pokud se musím ptát třetím, jsem hloupý nebo nedbalý.
• První je ten který vám zachrání život.
• A konečně s pátým bývá zpravidla pozdě.

A důvtipní a chápaví skokánci si dychtivě zapisovali:

• Skáčeme výhradně s padákem.
• Když vidím padák, přemýšlím o padáku.
• Vidím-li padák vzdálený, jsem bez padáku.
• Nezpochybňuju, k čemu mi je padák.
• Padák je v pádu vždycky první.
• Místo zoufalého volání "Padáku!" se smiřuji s osudem.
   

Včera byl moc hezký den,
tak řekl jsem si: „Půjdu ven.“
Chtěl jsem dojít k potoku,
však upadl jsem do šoku.

Otevřel jsem dveře
a narazil do keře,
v puse listí hromadu,
tak ucouvl jsem dozadu.

Pak vyslechl jsem z bezpečí,
že naše rasa člověčí,
prý přírodě nesvědčí,
a že to klidně dosvědčí.

Bylo to až k nevíře,
co stálo venku za zvíře.
Protivné tam mládě sloní
schovalo se za jabloní.

Řekl jsem si: „Sloni ani stádo koní
v posteli mne nedohoní.
Kašlu na zvíře ze stromu.“
A vrátil jsem se do domu.

„Udělals mi ostudu,
takže dnes ven nepudu!“

....ále, pro voříšky a nějaký ty semínka, dokaď se ještě daj sehnat, to vite, zima na krku, les plnej těhle americkejch imigrantů, všechno vokousaný, no hrůza... a množí se to, jak králíci! Slušná starousedlá veverka vobecná, aby pomalu táhla z lesa žebrotou!

To mi povidejte, pani! Ale voni to prej chtěj nějak re..tento, regulovat! Sojka povidala, že prej ty nahoře cizákům podstrojujou nějakým sajrajtem, voni to sežerou a pak prej nemaj veverčata! Antikonpepce prej!

To vám teda nevim, pani, veverčat je plnej les! Imigrantky se naparujou, vrhy maj jak na olympiádě!

Nojo, jestli voni ten sajrajt nežerou jen naši...

“Koukej na něj, na vosla. Jak se vleče s tím vozejkem. Existuje něco srandovnějšího?” Ferda pohrdavě pohodí hřívou směrem k nebohému zvířeti, které se zapřažené do vozíku plouží na kraji prašné cesty. “Třeba mezek,” zaržá Fanfán, když společně s Ferdou zaberou, aby dostali povoz před oslíkův vehikl. “Mezek není srandovní, mezek je urážka koňskýho stavu! My jsme někdo! Páni dopravy! “Túúút,” ozve se za povozem klakson a vzápětí jej míjí nákladní automobil. “To je Praga, má šedesát koní,” šeptne Fanfán. “No vidiš,” Ferda kouká zaraženě, “koně budou potřebovat furt.”

“Vás dva už leda do salámu,” hýkne si pro sebe oslík.